It´s Good to be Evil. Moto které zná každý herní pamětník. Moto, které se pojilo s pánem dungeonu, strašlivým Reaperem a jeho armádou mýtických poskoků. Už je to nějaký ten pátek, kdy jsme naposledy slyšeli o hře Dungeon Keeper, která nepochybně znamenala revoluci v žánru strategií a navždy se zapsala do herní historie. Může se taková hra ovšem chytit ještě v dnešní době? Není to tak dávno co se na tuto otázku snažila odpovědět série s názvem Dungeons, která DK z části okopírovala, přidala pár prvků navíc a vše oblékla do moderního kabátku. A výsledek byl vcelku rozporuplný. Některé díly si vedle lépe jiné hůře a v souhrnu se jednalo o šedivý průměr.
V roce 2004 se nicméně objevil jiný klon Dungeon Keepera s názvem Evil Genius. Fantasy podzemí se vyměnilo za tajnou základnu, vražedný Reaper za zloducha toužícího po moci a goblini s wizardy za dělníky a vědce. Celé se to zabalilo do nějakých sedmdesátek přihodilo pár narážek na Bonda a hurá konat zlo. Hra se setkala vcelku s úspěchem, kdy hráči i kritici hodnotili v průměru okolo 80%. I přesto jsme museli čekat dlouhých 17 let než jsme se dočkali pokračování s podtitulem World Domination. Připravte si zbraně a nacvičte svůj ďábelský smích. Je čas podmanit si svět.
V rámci EG 2 jsou k dispozici 2 herní módy, kampaň a sandbox. V rámci kampaně je možné buď začít rychlou hru s Maxmiliánem jako padouchem na střední obtížnost na vybraném ostrově nebo si vybrat jednoho ze zbylých padouchů (generál Red Ivan, vědkyně Zalika nebo špionka Emma), ostrov i úroveň obtížnosti. A pak je tu jako spíše takový dodatek sandbox, kde máte volnou ruku. Nejvíce času zabere určitě kampaň samotná. Já zvolil rovnou přednastavenou hru, protože Maxmiliana mám zažitého už z původní hry. Oproti té prošel malým faceliftem stejně jako grafika. Za mě musím bohužel konstatovat, že jeho vzhled v jedničce mi seděl nějak více než v pokračování. Teď už ale k samotným mechanismům hry.
Stejně jako v prvním díle má náš malý megaloman skrytou základnu v hoře maskovanou casinem a netouží samozřejmě po ničem jiném než absolutní vládou nad světem. K tomu je ovšem potřeba mít nejdříve pořádné doupě, davy stejně zkažených minionů, nějakou tu pravou ruku a hlavně hromady a hromady zlata. Potěšilo mě, že tutorial v rámci kampaně mě provedl nenásilně herními mechanismy, přičemž vše bylo součástí příběhu. Kampaň se dá rozdělit na dvě části. V rámci jedné se buduje základna a v rámci druhé se v rámci úkolů vyráží do světa rozšiřovat svoji moc. Většinu času ale spíše zabere starání se o doupě zla i když i to se dá zpestřit. Alfou a omegou celé zlovolné mašinerie jsou dělníci. Ti kopají, nosí předměty a vybavení a vydávají se i na některé mise. S postupem příběhu však přestávají stačit a bude třeba tak přijít s novými typy zaměstnanců vašeho ďábelského Impéria.
Ti se většinou získávají tak, že na mapě světa splníte misi, při které obětujete určitý počet noshledů a za odměnu je do sídla dopravena nová jednotka, kterou je potřeba zavřít do vězení a vyslechnout. Bohužel si musím postesknout, že oproti jedničce jsem nezjistil, jak do výslechu zapojit samotného genia což je škoda, protože právě Maxmilián se při výsleších vyslýchaným upřímně smál. Po samotném výslechu zjistíte, jak se taková jednotka trénuje a postavíte v rámci svého doupěte tréninkové centrum. Poté jen nastavíte, kolik dělníků nebo popřípadě jiných jednotek se má přetrénovat na novou silnější verzi a o víc se nestaráte. Zní je to jednoduše že?
A ono z velké části i je. Prostě jen vybudujete základnu, nastavíte jí nějaký počet zaměstnanců, těm postavíte ubikace, jídelny, koutky na hraní nebo vzdělávání a necháte je konat zlé skutky všude po světě. Musíte přeci tu verbež něčím taky platit nehledě na údržbu samotného doupěte. I zde jsou principy hry jednoduché. Na mapě prostě založíte v dotčené oblasti svoje středisko, čímž si zajistíte přístup k jednotlivým misím v daném okolí.
Z těch získáte peníze nebo další stoupence či bodyguardy vaší temné eminence, popřípadě speciální předměty potřebné v rámci příběhu. Za každou splněnou misi se v daném regionu zvýší ukazatel podezření, po jehož naplnění se daný region na danou chvíli znepřístupní a vy musíte páchat neplechu jinde. Ukazatel je však možné různými metodami i snižovat a střediska lze i vylepšovat, takže v pozdějších fázích hry lze splnit více náročných misí, než dojde k zalehnutí na matrace.
Právě vylepšování je jedním ze zpestření celé hry. Poté co získáte vědce se otevře obrovské množství možností, jak vylepšit postavy i základnu samotnou. Postavám se může například zvýšit zdraví nebo výdrž, ale co je podstatnější naučíte je používat vymakanější zbraně. Budova naopak získá možnosti pro zpřístupnění lepších misí, vylepšení stanovišť ve světě nebo, a to je nejpodstatnější rozšíření arzenálu pastí a zabezpečení v rámci komplexu.
A zde se dostáváme k tomu velkému ALE. Doposud může hra působit jako nějaký easy tycoon, kde se občas projeví místo hladovějícího tygra nespokojený bioinženýr, který nemá místo u obsazené televize (v obou případech jde věc vyřešit zastřelením nespokojence). Opak je však pravdou. Pokud totiž budete plnit i vedlejší mise pro získávání henchmanů nebo sbírání artefaktů po světě, začnou si vás všímat tajné služby a ty dokáží udělat pořádnou paseku. Nutno podotknout, že ty služby si vás samozřejmě začnou všímat i v rámci hlavních misí, jde jen o to, jestli dřív nebo později.
A jak takový dobrácký agent vypadá? Základem je parta většinou 3 agentů nebo agentek v kloboucích plížících se nenápadně základnou. Pro jejich odhalení musíte mít nainstalované kamery a všelijaké upgrady zabezpečení a k jejich zastavení zase musí být všude dveře a pasti. Kladení pastiček může být velmi zábavné, hlavně když budete chtít být pořádné zlí. Nebohý agent tak může aktivovat plamenomet ve zdi nebo šlápnout na tlačítko otevírající podlahu pod kterou je bazének se žraloky a ti už věc dořeší za vás. Pastičky je samozřejmě možné naklást za sebe a pak se jen škodolibě dívat na selhávající misi agentů amatérů. Zábavné, že?
Bohužel existují i záškodníci, kteří na rozdíl od agentů sbírajících informace o základně, ale jinak prakticky neškodných, přichází do vašeho ďábelského ráje s jediným cílem, ničit, a to většinou na dost bolestivých místech. S pomocí ohně pak očisťují vaše nečisté sídlo zatímco váš ďábelský smích přechází v zoufalý pláč při pohledu na výpadek elektřiny a následné spálení půlky areálu. To má samozřejmě vliv na kompletní chod hry. Spálená laboratoř neprodukuje vylepšení, spálené tréninkové zázemí nové rekruty, řídící centrum zastaví činnosti v rámci světa a tedy i přísun peněz, což má za následek nespokojenost zaměstnanců, kteří začnou hromadně odcházet atd. atd. Jestli mě něco na hře štvalo byli to právě záškodníci.
Kromě nich jsou ve hře ještě ozbrojení vojáci a superagenti, kteří jsou další komickou vložkou celé hry. Kromě toho, že je vidíte na mapě mají rovněž i dialogy v rámci cut scén s vaším antihrdinou. Každá zpravodajská služba má přitom jednoho svého hlavního superagenta, se kterými se setkáváte hlavně v rámci vedlejších misí. Cut scény navíc slouží v posunu hlavního děje a objevují se většinou po hlavní splněné misi. Padouch přitom pronese nějakou myšlenku k jednomu z poskoků ten mu poradí co dál, trochu se poškorpí a jedeme dál.
Musím bohužel uznat, že někdy mi scénky nepřišly až zas tak moc vtipné a ostatně celá kampaň na mě působila až příliš natahovaným dojmem. Jako příklad uvedu hlavní finále celého toho snažení. Maxmilián miluje zlato, a proto se rozhodl v něj proměnit celý svět za pomoci přístroje M.I.D.A.S. V rámci misí je tak třeba vynalézt potřebné věci, pak zase na mapě sesbírat palivo, unést členy vlád, vyzkoušet stroj, vylepšit stroj, promluvit ke světu, odrazit tajné služby, vypořádat se s minulostí atd. atd. Některé hlavní mise podle mě mohli být klidně jen jako vedlejší a celý příběh být snad o trochu kratší.
Na délce kampaně taky závisí šikovnost hráče. Pokud pokazíte start a máte věčně málo generátorů jako já nebo vám budou utíkat nespokojení zaměstnanci, tak se hra citelně prodlouží tréninkem nových posil. Pokud však budete zlovolný padouch, ale laskavý zaměstnavatel, k touženému ovládnutí světa se dostanete zajisté rychleji.
Jako plus bych nadhodil i ovládání celé hry, které rychle přejde do krve i na PlayStationu a pomocí několika tlačítek máte pod palcem za chvíli všechna potřebná menu. Oproti tomu jako negativum vidím velkou rozmanitost v rámci budování. Na zabavení nebo studování noshledů by podle mě stačilo méně víceúčelových místností a přístrojů stejně jako v případě vědců a jejich hračiček pro výzkum. Na druhou stranu musím ocenit, že si s nimi tvůrci vyhráli a je radost se koukat, jak každá věc pracuje. Jen na to mít čas.
Mínus ale musím dát za hudební doprovod, resp. zvuk jako takový. Ačkoliv oceňuji, že v některých místnostech komplexu se u PS5 ovladače ozývali z repráčku speciální zvuky nebo vibroval, tak se mi občas po delším hraní stalo, že zvuk zmizel. A hrát s němou hrou není úplně ono. Navíc hudební doprovod, jakkoliv je hlavní melodie úchvatná a podobná té z prvního dílu není o moc rozsáhlejší, než právě ta hlavní melodie což může některým jedincům později také lézt krkem. Já při jejím prvním poslechu nejdřív zápasil s vlnou nostalgie abych následně ukryt ve svém inner sanctum před televizí obohatil svět o jedno ďábelské MUHAHAHA a pak hudbu už po nějaké době zcela ignoroval.
Bohužel vytknout musím i jistou nepřehlednost v pozdějších fázích hry. Ta klade nároky na opravdu vysoký počet poskoků, takže se to v komplexu později hemží davem a najít třeba agenty převlečené za našince může být vcelku těžké, nehledě na přeskakování mezi jednotlivými patry celého sídla.
Co na závěr ke hře říct. Evil Genius 2 si zajisté i po letech uchoval koncept původní hry a krásně tak navazuje na koncept již zmíněného Dungeon Keepera, který ocení hlavně herní pamětníci. Všichni zajisté ocení i odlehčenost a humor celé hry. Naopak nejednoho hráče bude zajisté ubíjet nutnost opakování některých druhů misí spojená s bezmocí při zničení základny v pozdějších fázích hry. Radím proto ukládat, a to co nejčastěji. V souhrnu je tak hra sice zábavná, ale při špatném zacházení se může nehezky protáhnout a začít nudit. I tak se ovšem jedná o jeden z lepších kusů a snad o této sérii a jejích mocichtivých géniech neslyšíme naposledy.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Rebellion Developments
