V dnešní recenzi se podíváme na třetí díl dnes již v podstatě kultovní série stříleček, Shadow Warrior, která si v minulosti dokázala vybudovat relativně solidní základnu fanoušků především díky klasické hratelnosti a obzvláště peprnému smyslu pro humor. Jestli tato formule zafunguje i v nejnovějším pokračování, které mají opět na svědomí vývojáři ze studia Flying Wild Hog a dokáže hráče nadchnout, na to se již mrkneme na následujících řádcích.
Shadow Warrior je všeobecně znám jako zástupce žánru frenetických FPS akcí a nejinak je tomu ani v nyní vydaném dílu. Samozřejmě nemůže chybět ikonická katana, s jejíž (a nejen její) pomocí porcujete haldy nepřátel na vaší pouti, která tentokráte příběhově navazuje na svého předchůdce, a tak se v kůži dnes již profláklého Lo Wanga vydáváte na cestu za nalezením obrovského draka, který slibuje vyhladit celý známý svět, jak prozaické. Hře jako takové nechybí žádný ze znaků, které tuto sérii proslavily, takže se můžete těšit na zběsilé akční tempo ne nepodobné poslednímu Doomu okořeněnému skutečně brutálními možnostmi eliminace vašich protivníků za doprovodu vtipných Lo Wangových hlášek. I když, vtipných, jak ve které situaci. Občas mi totiž přišlo, že to autoři s touto snahou i přehánějí, což může být ve výsledku lehce kontraproduktivní. Ne nadarmo se říká, že méně je někdy více.
Co se týče příběhu, jak již bylo nastíněno, rozhodně se nejedná o žádný scénář, který by aspiroval na některou z udílených cen v této oblasti. Slouží však jako slušná výplň a pojítko jednotlivých kapitol, což vývojářům nelze mít za zlé, vezmeme-li v potaz, že příběhová linka nikdy v Shadow Warrior nehrála první housle a více než cokoliv jiného se vždy autoři soustředili na samotnou hratelnost. Zde mě zamrzela skutečnost, že po poměrně slušně zpracované možnosti kooperativního hraní z druhého dílu tento režim zcela chybí a musíte se tak spolehnout pouze na vaši šikovnost a schopnosti vypořádat se s nástrahami, které před vás hra klade. Na hratelnost jako takovou mají samozřejmě vliv i zbraně, kterých sice není zrovna nepřeberné množství, nicméně každý hráč zajisté objeví nějakého toho svého favorita. Kromě katany tak nechybí pistole, brokovnice či například granátomet, přičemž každou se zbraní si lze navíc individuálně vylepšovat, čímž autoři umně maskují jejich nevysoký počet. Kromě nástrojů k ničení vašich nepřátel se můžete těšit na využití dvojitých skoků či vystřelovacího háku (ne vždy fungujícího dle vašich představ) pro překonávání zdánlivě složitých překážek nebo také úskoků, díky kterým se lze vymanit z obklíčení nějakou z hord. Kromě zbraní je pak po naplnění speciálního měřáku k dispozici i obzvláště brutální zakončovací úder, díky kterému si můžete z padlého nepřítele „vypůjčit“ jeho schopnost, jako je například možnost zmražení protivníků či jejich eliminace prostřednictvím černé díry.
Co bych naopak hře vytknul, je poměrně bídná variabilita nepřátel, kteří sice na počátku hýří originalitou co do zpracování, nicméně po několika desítkách minut se již začínají poměrně dost opakovat a vzhledem k jednoduché herní náplni se tak relativně rychle může dostavit i všemi nenáviděný stereotyp. Stejně tak se domnívám, že autoři, ač nám servírují na první pohled parádně vypadající lokace, mohli jednotlivým úrovním věnovat mnohem více péče, jelikož vás v podstatě hra celou dobu vede přímočaře za ručičku a nikterak nenutí prozkoumávat případná zákoutí, která jsou sice někdy využita například pro uschování nějakého toho artefaktu, nicméně nikterak nemotivují hráče k detailnějšímu postupu a objevování nových míst. Navíc díky ničím nerušenému, až by se dalo říci bezhlavému, postupu je hra také relativně krátká a na její konec se dostanete zhruba za 5 hodin, což si sice cenovku mírně nad tisícikorunou u někoho může obhájit, nicméně většina hráčů pravděpodobně vyčká na nějakou z budoucích slevových akci a s tímto postupem se patrně nemohu jinak než ztotožnit.
Co dodat tedy na závěr? Snad jen to, že ač není Shadow Warrior 3 špatnou hrou, zcela jistě nebude atakovat ani žebříčky prodejnosti, jelikož se jedná o vcelku průměrnou záležitost, která na pár hodin však dokáže zabavit. Otázkou však zůstává, jestli vás těchto pár hodin přinutí vysypat z peněženky patřičný obnos, za který se v současné době hra prodává. Navzdory všem avizovaným nedostatkům musím pochválit grafické zpracování, které celkovému zasazení do japonského prostředí skutečně sedí, nicméně pár škraloupků se na technické stránce také najde, především většinou u propadů frekvence snímkování. Máme tu tak zkrátka FPS ze staré školy, která si na nic nehraje, drží se víceméně zajetých mechanik a nesnaží se nikterak zvláště inovovat žánr jako takový. Ale jako relaxační nástroj může zapůsobit vcelku dobře. Však koho dokonale neuklidní to, když někomu vyrvete oko z hlavy, nebo snad ne?
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Devolver Digital
