V dnešní recenzi se podíváme již na historicky třetí vydání jedné a té samé videoherní záležitosti. Ano, ani takové remastery remaků nejsou v dnešní době ničím podivným a jako příklad nám poslouží titul XIII, který vyšel již v letech 2003, 2020 a nyní, v roce 2022, se opět řítí na naše obrazovky, ovšem tentokráte již ty, připojené k nejnovější generaci herních konzolí. Hlavním důvodem pro tak překotné vydávání té samé hry není nic menšího než skutečnost, že remake z roku 2020 dopadl tehdy naprosto katastrofálně a na autory se snesla, musím říci poměrně právem, pořádná porce kritiky. Inu, a tak se stalo co se stát nutně muselo, a sice, že tým PlayMagic, stojící za tímto průšvihem, byl vypoklonkován vydavateli Microids a na jejich místo zasedli pánové a dámy ze studia Tower Five, kterým byl zadán jasný úkol. Napravit reputaci agenta XIII. Na to, jak se celá záležitost vydařila, se dočtete na následujících řádcích.
Na začátek bych si dovolil hráčům, kteří neměli prozatím tu čest zahrát si tento titul, připomenout, o co se vlastně jedná. Máme tu tedy před sebou klasickou FPS střílečku, která ovšem již kdysi osvěžila žánr především svým neotřelým grafickým zpracováním, které by neudělalo ostudu ani tehdejším komiksům klasického formátu. Zápletka děje, rozprostřeného celkem do 34 úrovní ve 13 kapitolách, se točí okolo špionáže nejvyššího kalibru, takže fandové všelijakých konspirací, tajných agentů a neustálého pocitu hrozícího nebezpečí si zcela jistě přijdou na své. Jinak se v jádru jedná o záležitost ze staré školy, takže nečekejte žádné moderní mechaniky, což rozhodně v tomto případě není na škodu a můžete se soustředit pouze na samotnou akci.
V rámci jednotlivých misí, které vám hra postupně naservíruje, je herní náplň povětšinou velmi jednoduchá – dostat se z bodu A do bodu B. Čím se od sebe liší, je skutečnost, že v některých z nich je před vás kladen důraz na tichý a plíživý postup, jindy zase nedostanete povolení k jakémukoliv způsobu eliminace nepřátel nebo zase naopak, máte v postupu zcela volnou ruku. Jakožto příznivec tzv. „Rambo“ stylu, jsem byl hlavně v posledním typu misí jako ryba ve vodě a akčních pasáží si užil do sytosti. Pravdou je, že jsem pro začátek navolil lehčí obtížnost s tím, abych se v rámci prvního průchodu příliš netrápil, nicméně pakliže máte rádi výzvy, jsou tu k dispozici ještě dvě vyšší úrovně, při kterých již průchod skutečně není tak bezbolestný a často budete nahrávat poslední záchytnou pozici. Na snadnou obtížnost mi hra, i s částečným průzkumem oblastí a hledáním alespoň několika z mnoha sběratelských předmětů, zabrala něco kolem 6 až 7 hodin, nicméně než vyzobu ještě zbytek z celkových 40 trofejí, které nabízí, to jistě ještě několik hodin zabere, protože pro zisk pár z nich je nutno opakovat i značné části misí.
Každopádně musím říci, že u kampaně jsem se bavil skutečně parádně a jak se zdá, nový vývojářský tým si vzal své instrukce k srdci. Neříkám, že titul je nyní naprosto bez bugů, nicméně v porovnání s minulým zpracováním se jedná o krok vpřed a původní XIII se již za svého nástupce nemusí příliš stydět. Kromě režimu kampaně je zde k dispozici i online a lokální multiplayer a jelikož jsem zrovna na lokální verzi neměl žádného vhodného spoluhráče, těšil jsem se, že si po živých protivnících zastřílím alespoň po síti. Avšak, ouha, za celou dobu testování hry se mi bohužel nepodařilo nalézt žádného, podobně smýšlejícího, kolegu, takže na multiplayerové hrátky jsem si musel nechat zajít chuť. Škoda.
Dobrou zprávou pro hráče, kteří si pořídili první nepovedený remake by mohlo být také to, že nové zpracování budou mít k dispozici zdarma, což rozhodně potěší a vzhledem k nesporně vyšší kvalitě by byl hřích nedat XIII ještě šanci. O grafické podobě již byla řeč, tak na tomto místě jen doplním, že jsem si vysloveně užíval všelijaké komiksové animace či „prostřihy“ v okéncích, zobrazující dění na jiném místě či jen potvrzení kvalitně provedeného zásahu. Zároveň musím přiznat, že ač jsem měl z těchto důvodů o hře a jejím zpracování zpočátku řadu pochyb, ty byly naštěstí zcela rozptýleny. Celkově se hra velmi pěkně hýbe, v základním nastavení mě překvapila i citlivost ovládání, kterou jsem musel lehce snížit, abych lépe trefoval hlavy protivníků. Kromě pár technických bugů, jako například v misi, kdy máte dělat doprovod, kde se můj kolega občas zasekával a nechtěl pokračovat opravdu jen zřídka narazíte na problémy s texturami či jinými nepříjemnými skutečnostmi.
Na závěr tedy mohu s klidným srdcem prohlásit, že nový remaster bych doporučil především hráčům původního, dnes již stařičkého titulu, kteří by si chtěli osvěžit vzpomínky na tento, na svoji dobu, vskutku originálně zpracovaný kousek, avšak i všem, kteří chtějí na chvíli vypnout, nad ničím nepřemýšlet, nezdržovat se během akce zaměřováním kurzorem, aby hrdina sebral náboje či neprůstřelnou vestu a zkrátka jen hrát. Akce ze staré školy, to je XIII Remake (Remaster).
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Microïds
Ceny hry XIII Remake Remaster srovnáte na Zboží.cz.
