I got a need for speed, I got a need for speed! Znáte ten text? Měli byste. Tenhle track mi hraje v hlavě snad pokaždý, co o téhle značce čtu. A že je to často, možná i moc často a v posledních letech to nebylo vždy s dobrým pocitem v srdci neb kvalita kolísala jak otáčky motoru se zadřeným pístem. Osobně mám ale tuhle značku v lásce už od malička a první Need for Speed bylo snad první pořádné závodění, co jsem kdy hrál a původní Hot Pursuit, Porsche Unleashed a Underground udělaly nesmazatelný zářez do mé hráčské dušičky, a to i přesto, že nejsem žádný motorhead a jezdím starým Golfem s pohonem na plyn. Cheap is my second name.
Ale o to radši si zařádím na virtuálních štrýtech, kde mě honička s policajty nestojí body ani peníze za benzín, který má v dnešní době skoro cenu zlata. Need for Speed Unbound se letos objevil vlastně z ničeho nic, předcházelo mu jen jedno čtvrtletí hypu, asi se v EA báli, že by se případná investice nemusela vyplatit, a i přesto dokázal rozdělit fanoušky na dva tábory. Unbound se totiž vrací ke svému streetracing kořenu odvozenému od Undergroundů, avšak je okořeněn o doplňkové komiksové vizuály, jež dokázaly naštvat spoustu ortodoxních závodníků.
Mně to od začátku přišlo v pohodě a po x hodinách mi ty kreslenice přirostly k srdci natolik, že se bez nich hru neumím představit. Malůvky nehrají prim, to ani náhodou, auta jsou krásně vymodelovaná dle originálních předloh a trochu čmáranic se okolo nich objeví jen při agresivnějších manévrech jako jsou drifty, skoky nebo použití nitra. Jasně v rámci příběhu, respektive cutscén, uvidíte i stejně vystajlované postavy, ale jestli vás to vážně irituje, můžete si efekty vypnout. Což by byla škoda.
A tímto máme slona v pokoji vyřešeného a můžeme se dostat k tomu hlavnímu, aneb jak se nové Needy hrajou. Ve zkratce - skvěle. Pocit, kdy jedete poslední pasáž tratě “The Drop”, soupeře máte v patách, skáčete stovky metrů za lehké pomoci nitra napuštěného do pohonné soustavy a adrenalin vám pulzuje v žilách do rytmu minimalistického německého techna, je k nezaplacení. Když nepočítáme odnož ve formě NFS Shift případně Porsche Unleashed, tak byla tahle značka vlastně vždycky arkádou a v případě Unbound tomu není jinak. Jediný rozdíl oproti starším dílům je, že tentokrát se nedostane za volant úplných šunek, které mají maximálku na 100km/h a všechna auta mají automaticky k dispozici dusík.
Od začátku si tak můžete užít akční dynamickou jízdu, ale určitý progress nás stejně čeká, bez toho by to taky nebylo ono. Příběhový singleplayer mód je jednoznačně ten nejlepší z celé série a ač je plný klišé, poprvé někdo najal scénáristu, který dokáže napsat dialogy, kvůli kterým nebudete mít chuť otevřít dveře a vyskočit z jedoucího vozu asfaltu vstříc. Jedná se o klasický příběh o kámošství (Rydell je top), zradě (Yaz je od začátku nevděčná nána), krádeži aut a pomstě. Joo ulice je jako sen. Jasně, ne všechno je úplně růžové, některé postavy a jejich backstory nedávají velký smysl a cítím tam určitou tendenčnost a snahu se přiblížit kultuře generace Z, od níž jsou však autoři věkově daleko. Nejde však o nic hrozného, a i ten transgender charakter, co celou dobu visí na instáči, se dá přežít. Hlavně proto, že je to váš soupeř a vy ho můžete předjet.
To je mimochodem často složitější, než by se mohlo zdát. Obtížnost Unbound je dobře nastavená a nabízí ideální kompromis mezi přílišnou jednoduchostí a frustrací z toho, že jediná chybička se rovná opakování závodu. Nevypozoroval jsem žádný rubber band efekt, takže vaši soupeři na vás nikde nečekají, když se vám nedaří ani naopak nezapřáhnou rezervní stádo koní, když jim ujíždíte. Valná většina závodů trvá pod pět minut, takže případný restart není tak hrozný.
Znovuspuštění však máte jen omezený počet (ten se liší dle vybrané obtížnosti) a ten je společný po celý závodní den. Jakmile vyrazíte z garáže, můžete se vydat co nejkratší cestou rovnou na závody nebo se jen tak toulat po Lakeshore City a hledat collectibles či dělat vylomeniny. Po vzoru Heat je den rozdělen na denní a noční fázi, na každou z nich si můžete vzít jiné fáro, ale zůstanou vám jsou restarty a heat level, tedy ukazatel toho, jak moc po vás v daný moment jdou policejní složky, kdy jednička je lážo plážo a pětka policejní stát, ve kterém po vás jdou flojdi snad z celé planety.
Každý závod vaši hledanost zvyšuje a většinou platí pravidlo, že čím větší prize money, tím větší pozornost uniformovaných strážců silničního pořádku. Je tak dobré si dávat bacha a vědět, kdy už je toho moc, protože jakmile vás zabásnou, přijdete o všechny peníze, které jste v daný den nastřádali do kastlíku a chlupatý půjdou k Babiškovi na koblihy. Naštěstí i ti pětihvězdičkoví mají výdrž čerstvě odpaněného středoškoláka a když nevíte co s vrtulníkem, vždycky můžete zajet do tunelů, takže se s tím dá žít, ale po pár odehraných hodinách začnou být neustálé honičky otravné, a to co bylo na začátku vzrůšo je stereotypní.
Podobné je i u samotných závodů. Přestože je Lakeshore velké město, kde vládnou auta a chodci existují jen proto, aby vám mohli díky zázračným ninja reflexům uskakovat pikosekundu před tím, než to do nich napálíte, počet okruhů a tras je nečekaně omezený a v tomhle ohledu mohli autoři opravdu trochu přitlačit a vymyslet víc variací.
Toho si však začnete všímat tak v polovině příběhového módu, jehož vyvrcholením je velký závod, kde doufáte, že vyhrajete zpět ukradený samohyb a do té doby se budete bezmezně bavit. K dispozici je 143 modelů automobilů a nechybí žádná větší značka jako BMW, Ferrari, Lamborghini, Mitsubishi, a dokonce si můžete sednout i do toho golfíka. Hned se cítím jako doma, však nitro je koneckonců taky plyn. Plechové miláčky můžete vylepšovat, cpát do nich lepší součástky zaručující vyšší výkon, ale každý ví, že jde hlavně o to, jak ta kára vypadá.
Možnosti přizpůsobení vzhledu jsou snad nekonečné, vybrat si můžete z nepřeberného množství kol, křídel, světel, prahů, brzdových destiček a dalších věciček, a nakonec si to všechno můžete pomalovat dle svého. A pokud by se vám s tím nechtělo dělat, můžete si stáhnout vzhled od lidí z internetu a připadat si jak největší frajer, co kdy na plynový pedál šlápnul. Aby toho nebylo málo, můžete si oháknout i svoji postavu a hodit jí na hrb kabát od Versace. Sice svého hrdinu většinu času nevidíte, ale coby.
Zamrzí, že součástky nemají zásadní vliv na chování vozu, a přestože tu je posuvník, který říká, jestli auto drží nebo spíš driftuje, není to velký rozdíl. Obecně driftování mi přijde lehce sketchy a váš vůz drží stopu, dokud vyloženě nechcete do smyku a úplně jinak se chová při driftovacích závodech. Své na tom asi zanechal i fakt, že jsem musel hru hrát na klávesnici.
Z mně neznámého důvodu Unbound neumí používat Dualsense, respektive má úplně nepoužitelný binding. Ač jsem strávil asi tři hodiny snahou to vyřešit a použitím externích nástrojů jako DS4Windows, bylo to bezvýsledné, tak snad to Criterion časem opraví. Stejně jako chybu, kdy Unbound hned po spuštění spadne a vy musíte jít smazat cache do systémových souborů. Tenhle problém má očividně více lidí, protože jsem řešení našel vcelku snadno na redditu a YouTube, ale máme z toho nepěkný pocit, že se nám vývojáři na PC trochu vykašlali. Konzole jsou v tomhle prostě jednodušší. A to ani nemluvím o optimalizaci, kde hra na mém počítači jede vlastně úplně stejně, nehledě na to, jaké si nastavím detaily.
Důležité je, že Need for Speed Unbound se skvěle hrají zabaví vás na dlouhé hodiny. Po odehrání kampaně se můžete vrhnout na online režim, kam se přenese vaše kolekce čtyřkolých miláčků a můžete dál vesele brázdit silnice Lakeshore a závodit s reálnými hráči. Škoda jen, že herní sessions jsou malé (16 hráčů) a občas nemáte s kým hrát nebo ostatní chtějí jezdit něco jiného než vy. Ocenil bych i možnost dát si závod jen tak, bez nutnosti projíždět městem, prostě kliknout v menu na jméno závodu, vybrat auto a jet, nic víc. Soundtrack mě také neuchvátil a titulu pořádná hymna, ve stylu Riders on the storm a dalších nářezů z dob minulých, ale možná už jsem prostě jen starej rejpal.
Protože takhle bych si mohl stěžovat pořád a na všechno. Tipuju, že Unbound budou mít dlouhý životní cyklus a čeká nás ještě pár updatů a DLC, jak je u EA dobrým zvykem, takže jednoho dne vše bude ještě lepší nebo budeme naštvaní z toho, jak nás chtějí podojit. Ale nic to nemění na faktu, že Unbound je nejlepším dílem série za poslední roky, pokud se chcete ponořit do světa, kde vás čeká vůně spálených gum a záře neonů, lepší čas neexistuje.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Electronic Arts
