Když jsem před pár lety zjistil, že má vyjít nová hra ze světa Star Wars (konečně), která by se mohla nést v duchu akční Force Unleashed, byl jsem nadšen. Příběh zasazený do období mezi filmovou Pomstu Sithů a Novou naději, kdy Jediové jsou loveni jako zvěř brutálním Vaderem, zatímco císař upevňuje moc čerstvě zrozeného impéria, to byl prostě vlhký sen každého Sitha. Nakonec se ukázalo, že hlavním protagonistou bude Jedi Cal Kestis, který se po pádu řádu schovává a vydává za mechanika. Síla tomu však chtěla jinak a Cal se tak vydal na dobrodružství, které ho uvrhne do víru událostí, kterým se chtěl vždy raději vyhnout. Společně s další rytířkou Jedi a dalšími pomocníky se tak pustil do boje s inkvizitory, lovci odměn a nakonec došlo i na střet se samotným Vaderem.
Nyní, po téměř 4 letech, se nám na stroje dostává pokračování příběhu s podtitulem Survivor. Cal zestárnul a celá původní parta se rozešla hledat štěstí po svém. Náš Jedi však nepřestává bojovat s impériem a dál se mu snaží škodit, kde jen může. Tedy dokud se nedozví o existenci tajné planety Jediů, kde by on a další mohli najít útočiště a navždy mít klid v duši. Více k příběhu asi bude lepší neprozrazovat, snad jen to, že se rozjíždí pomalu, jak cestujete od planety k planetě, při hledání starých známých kumpánů. Na nudu si však nechejte zajít chuť.
Stejně jako v předchozím díle bych Star Wars Jedi: Survivor přirovnal k Princi z Persie (samozřejmě toho pozdějšího jako Sand of Time), akorát ze světa Hvězdných válek. A když už něco funguje, tak to není potřeba měnit, čehož se vývojáři naštěstí drželi. Nové dobrodružství tak zůstává mixem akce, hádanek a skákání po všech možných i nemožných terénech, což Cala a prsty hráče občas potrápí více, než jednotka nebohých bojových droidů B1.
V době psaní recenze jsem prošel několik planet a musím říci, že mě dlouho tak nebavilo zkoumat jednotlivá zákoutí a průchody do dalších lokací jako u tohohle kousku. Pravda, svoji roli v tom určitě hraje i to, že jsem Star Wars fanatik a skáču po všem s touto značkou, ale v případě Survivoru se to vážně vyplatí. Narazil jsem při svém putování například na vodopád za nímž byla jeskyně s echem Síly, kde je potřeba splnit určitý úkol, jako někam přeskákat či porazit stanoveného nepřátele a odměnou je za to zkušenostní bod pro další vylepšení postavy. Jinde jsem zase narazil na jiný aspekt Síly, který mi zvýšil počet životů nebo samotné Síly. A co si budeme bez ní, není Jedi ničím.
I proto je potřeba dobře rozmýšlet do čeho body investujete. V Survivoru jsou tři základní okruhy skillů (přežití, světelný meč a Síla), které mají podúrovně a při špatném vyvážení by mohly být některé souboje krajně nepříjemné. K tomu ale později a zůstaneme u průzkumu. Terén planet a měsíců je opravdu rozmanitý a po vzoru prvního dílu se počítá s opakujícími se návraty, ačkoliv záleží jak velcí dobrodruzi jste a jak moc ta tajná zákoutí chcete prohledávat. Já při návštěvě první planety probádal vcelku dost a pocit z omezení jsem až na pár výjimek nijak extra nepocítil.
Naopak jsem si užíval přitahování hákem na vzdálené výstupky, běhání mezi stěnami skal a šplhání po liánách, kořenech, stěnách chrámů a kdo ví čem všem, co hra nabízí pro kvalitní parkour s lehkým okořeněním díky schopnostem Jediů. Odstrkování nebo přitahování pomocí Síly a vyhazování věcí do vzduchu po použití důlních bomb pak bylo už jen chutnou polevou na jinak lákavě vypadajícím dortu z té nejlepší Coruscantské pekárničky.
Pomyslnou třešničkou jsou vtipné situace. Jednou jsem takhle lezl po útesu a nade mnou vylezl B1, který si vychvaloval jak má krásné stanoviště s krásným výhledem a že bude určitě za dobrou práci brzo povýšen. Poté si zase ale postěžoval, že tam místo něj ale bude potom stát jiný droid a on už si ten výhled nikdy neužije, jaké to je dilema. Po tomhle monologu jsem vyskočil a nebohého droida přesekl v půli, což Cal komentoval slovy “Dilema vyřešeno”. Takových gagů je ve hře více a je zábavné easter eggy objevovat.
Musím však zdůraznit jeden zásadní problém, jímž je grafika či spíše optimalizace. Stávalo se mi totiž, že v místech, kde tekla řeka nebo se nacházela větší vodní plocha se hra trhala. Při soubojích s nepřáteli to nebylo pak úplně to pravé ořechové a jediné co mě zachránilo byly moje Jedieské reflexy. Survivor tím zbytečně trpí a nedělá dobrý to dojem, už jen proto, že jsem hrál na konzoli, která má narozdíl od PC jasně danou konfiguraci. Stát se něco takového u bojově laděného Elden Ringu nebo jiných souls-like her, tak hráči vynesou vývojáře v zubech a nebo jim ukáží, že světelný meč není jediná zbraň která umí sekat.
Budu doufat, že se jedná spíše o dočasný technický problém, (že hra není úplně odladěna ostatně hlásili i hráči na PC) a pár patchů to spraví. Jen pro info, jeden velký opravný balíček vyšel prakticky hned po vydání. Problém s trháním pohybů jsem navíc měl pouze na první planetě a pouze v místech s velkým množstvím vody. Druhá pouštní planeta, kde pro změnu řádí písečné bouře už podobnými symptomy netrpěla a mohl jsem si tak užít jinak krásnou grafiku. Jak je dneska zvykem, titul nabízí dva módy, kvalita / snímkování. Zkoušel jsem oba, ale jak už jsem několikrát v minulosti zmiňova, nikdy jsem rozdíly nedokázal úplně rozlišit, takže jedu na quality mód, ať co vypadá k světu.
Na druhou stranu i přes moje ignorantství, co se kvalitní grafiky týče, i já jsem si všiml občasného problesknutí špatných textur, což trochu kazilo nadšení z jinak výborné hry. Vrcholem všeho je pak umělecky pojatý photo mód. V Assassinovi, God of War, Horizonu a podobných hrách je photo mod zaostřený na vše na obrazovce nebo monitoru. tady se ovšem foťák zaměřuje výhradně na Cala a vše za ním je najednou mázlé, zřejmě ve snaze simulovat hloubku ostrosti. Nejsem fotograf a tak jsem neměl sílu zkoušet přenastavovat dlouho různá nastavení, protože to finální výstup jen zhoršovalo, ale nechápal jsem proč vývojáři k něčemu takovému přistoupil a kdo o to má vlastně zájem. Buď se rovněž jedná o nějakou grafickou chybku, což lze pochopit, nebo pokus o skrytou školu fotografování což razantně odsuzuji.
Při všem tom skákání a objevování musí samozřejmě dojít i na nějaký ten souboj a řeknu na rovinu, že jsem potyčky záměrně vyhledával, protože mě boje bavily snad ještě více, než courání se po galaxii. Přiznávám, že si už nepamatuji kolik možností Cal ve Fallen Order měl, ale zde vládne celkem pěti styly boje (základní lightsaber, lightsaber s dvěma čepelemi jako měl Darth Maul, jeden lightsaber do každé ruky, lightsaber v jedné ruce a blaster v druhé a lightsaber se záštitou jako měl Kylo Ren). Vybírat je opravdu z čeho, ale mému srdci a rukám nejvíce sedl dvojitý “Maulův” meč, i s ohledem na efekty při odrážení střel, kdy ho Cal roztočil jak čamrdu. Srdce fanouška plesá a i ta nejlepší mažoretka v duchu závidí.
Každý z bojových stylů má bezpochyby svoje pro a proti, třeba Kylo Renův meč má oproti filmům delší čepel a je pomalejší, ale zase zasazuje větší damage což je výhodné například proti Bedlam Raiders a jejich nepříjemným sekyrám a vykrývání. Naopak batalion mých milovaných BD-1 díky odrážení jejich střel pomocí Maulova meče padne během pár sekund.
Občas jsem na některé bosse zkusil i kombinaci blasteru a lightsaberu, kterou můžeme znát například od Kanana Jaruse ze série Rebels (ještě jsem je nedokoukal, teď je sjíždím rychle kvůli blížící se Ahsoce a hlavně Thrawnovi) a taky se osvědčil. Jeden lightsaber a nebo každý do jedné ruky mě zase tolik neuchvátily, takže jsem jejich bojové styly vylepšoval pouze minimálně. Jednotlivé způsoby boje se vám zpřístupňují v průběhu hry, ale i s těmi základními a s pomocí Síly si můžete při soubojích užít spoustu zábavy jako třeba posílání raket proti silnějším bojovým droidům z dob Obchodní federace, shazování Stormtrooperů z útesů nebo poštvání větších monster proti jiným nic netušícím chudákům nacházejícím se poblíž.
Druhů nepřátel je velké množství a na jejich rozmanitost si myslím není důvod stěžovat. Korunu všemu dávají bossové, ať už ti dobrovolní pro získání trofejí, nebo příběhoví, kteří dávají hře lehký nádech souls her. Možná si vzpomenete na žábu z prvního dílu jménem Oggdo Bogdo, která nám dala nehezky zabrat. No tak tentokrát je na scéně její potomek u kterého jsem se trápil přes hodinu a zkoušel různé bojové styly. Právě u ní vyhrála kombinace oboustranného lightsaberu a stylu s blasterem. A hlavně uhýbat, uhýbat, uhýbat. Na obtížnost Jedi Knight jsme spolu i tak rozehráli tanec na hodinu a asi milion pokusů vedle kterých vypadá duel Anakina s Obi-Wanem jako ranní rozcvička na pionýrském táboře. Takový Magna Guard si zase potrpěl na extra vykrývání a celkově chtěl každý silnější protivník to svoje. Upřímně si nedovedu představit jak a jestli někdy titul dohraju na Grandmaster Jedi obtížnost. A to říkám upřímně jako držitel platinky z Elden Ringu.
I boje mají nicméně jednu zásadní vadu a jsou jí (stejně jako v jedničce) skupiny nepřátel. Pokud narazíte na pár droidů nebo stormtrooperů, tak je vše ok a lehce z nich uděláte nehmotnou součást Síly. Při větší skupině obsahující i několik na blízko útočících protivníků, ovšem zlobí přepínání nebo skáče zrovna na toho nejbližšího soupeře, což se občas dost nehodí a v bitevní vřavě je těžké se rychle zorientovat a překlikat na padoucha, který vám chce sekyrou podrbat záda od lopatek až k pánvi. Tohle už žádný patch bohužel nespraví a pro další díl to chce ještě na přehlednosti soubojů zapracovat. I tak jsou ale plné kvalitních efektů rozechvívajících srdce fanouška i běžného osazenstva.
No a pokud Vám to všechno přijde málo, tak slyšte, že dohrání samotného příběhu zabere zhruba okolo 20 hodin hraní a i se slíděním po krajinách pak zkompletování hry přes celých 40 hodin. A nemusíte se bát honby za blbostmi, protože v Greezově kantýně na Vás v průběhu hraní budou čekat nová NPC se speciálními úkoly, které vše lehce okoření.
Slovy císaře “The Force is strong with you”. Star Wars Jedi: Survivor dělá čest celé frančíze a konečně využívá naplno práva u kterých EA dlouhé roky trestuhodně zachrápalo. Dokud se tak nenajde podobně ambiciózní projekt, bude tahle série dlouho sloužit jako příklad dobře odvedené práce a využití možností, které rozsáhlé univerzum nabízí. Bohužel Survivor sráží nedotaženost některých herních mechanismů v čele s grafickými přešlapy, které nelze omluvit. I tak se ovšem jedná o jednu z her, které klasickým hráčům stojí za to si zahrát a pro fanoušky Star Wars je povinností.
