Po dlouhých letech čekání je plnokrevný šestý díl série Street Fighter je tady a vlažně přijaté pětce má šanci napravit škody. Capcom se nás snažil nalákat trailery a teasery už nejakou tu dobu, a tak přichází otázka, jestli to čekání a hype stálo vůbec za to. Capcom se totiž vydal jinou cestou a všechno je teď víc ujeté, barevnější, přístupnější a snaží se řvát „Street Fighter je cool“ na všechny strany, trochu jako tomu bylo v případě nejnovějších Need For Speedů. A I v tomto případě to přineslo lehkou polarizaci fanouškovské báze. To však není nutně na škodu, změny takové zkrátka bývají a je jedno, jestli vyměníte v Pepsi cukr za umělé sladidlo (no fuj!) nebo tady přidáte na barvičkách jako v Diablu 3, křičet se bude.
Snahu je ale potřeba ocenit, the only constant is a change, jak jednou pravil mudrc a poprvé se jsme se ve Street Fighteru dočkali příběhového módu nazvaného suše World Tour. Než se vydáte na zkušenou do světa, je potřeba si vytvořit postavu, což je proces, u kterého můžete strávit až nezdravě moc času. Můžete customizovat svového avatara dle těch nejdivočejších představ, způsobených lízáním amazonských žab a vytvořit naprosté monstóznosti. Od obřího hromotluka s bicáky jak kovadliny po agilního akrobata. A taky se na nějaké proporce můžete úplně vykašlat a nacpat obří ramena na hrudník na tělo 40 kilového střízlíka, a ještě mu třeba přidat nos jako mrkev. Imaginaci se tady meze nekladou a příjemný je i fakt, že svého bijce můžete kdykoliv předělat, jakmile vás přestane bavit.
Když vezmeme v potaz, že celá singlová kampaň může trvat i 30 hodin, v závislosti na tom, jak se budete toulalt je to jedině dobře. A co to že vlastně jde? Musíte najít svoji sílu! A jak se k ní dostanete? Budete se učit bojovým technikám od těch nejlepších fighterů na světě, což jsou v našem případě holky a kluci, co ve SF6 hrají prim. Ken, Ryu, Chun-Li i další oblíbenci jsou tady. World Tour je svým způsobem masivní tutorial, jež vás naučí nejen základním mechanikám, ale i tomu, jak hrát za jednotlivé postavy a osvojit si rozličné bojové styly. Pro nováčky ve světě bojovek či série je to určitě hodnotným přídavkem. Pro nás, zkušenější harcovníky, to nemusí být to pravé ořechové.
Se svojí postavičkou pobíháte po světě a plníte úkoly od svých mistrů či se jen ta poflakujete po městě a otvíráte bedny obsahující energiťáky, sbíráte peníze, za které si můžete pořídit nový equip, zlepšující staty a hlavně bojujete. Primárně proti gangu, jehož poznávacím znamení je krabice nasazená na hlavu, ale i s náhodnými kolemjdoucími. Chcete se servat s místním mimem, bavícím lidi na rohu? Be my guest! Rádi byste si to rozdali s tou upjatě vypadající sekretářkou? Pokud tím myslíte – dát si navzájem pěknou nakládačku – stačí ji dát spinning bird kickem do ledvin a bitka může začít. Na konci si jen plácnete a jdete si svojí cestou, jako by se nic nedělo.
S postupem to začne nudit, protože zmlátit pizzaře člověka baví jen tak xkrát (za x si dosaďte číslo dle škály, jak moc nesnášíte nebo milujete pizzu) a samotný příběh je hloupoučký až běda. Když mi gangsterská šéfová, které jsem před jejíma očima vymlátil celou skvadru kumpánů, začne vyhrožovat, že musím vypátrat její ukradenou kabelku, že jinak uvidím, a moje postava to beze slova přijala, říkal jsem si, že scénáristy krmily hodně divnou kaši. Nebo vtipnou, asi záleží na vkusu. Já osobně nejsem příznivec všech japonských videoher a styů vyprávění mi občas připomínal některé Mario hry. Dialogy nejsou namluvené případně je dabing odbytý nějakou herní hláškou jako „Yeah“ což mě brzy donutilo je přeskakovat a alespoň si užít bitky s chodci a minihry, jako je třeba mlácení (jak jinak) lednice nebo náklaďáku, ale i postřehovky. UI je řešeno tak, že ovládáte ingame telefon (což je za mě ten nehorší user experience), čtete zprávy od svých mistrů a tak pořád dokola. Sám jsem World Tour nakonec nedohrál, jenže bohudík, vymazlený příběh není na bojovce to nejdůležitější.
Tím jsou soubojové mechaniky, a i ty prošly několika změnami. Nejdříve znovu přístupnost, k dispozici jsou dvě nová schémata ovládání, a to moderní a dynamické. Moderní je lehce jednodušší oproti klasickému, používá méně tlačítek (čtyři vs šest) a umožňuje snadnější komba za cenu ztráty detailní kontroly toho, co váš bojovník udělá a menšího damage ze speciálních útoků. Dynamický mód pak zmámená, že mačkáte bezhlavě cokoliv a výběr útoku za vás provádí AI. Z dobře pochopitelných důvodů ho sice nemůžete používat v online zápasech, ale pro mladšího sourozence nebo někoho, kdo hraje poprvé, se to hodí. Tedy až do doby, kdy vás vyklepne a vy mu to přepnete.
V online režimu většina lidí používá moderní schéma a sám jsem ho také vyzkoušel, přestože jsem tradicionalista. Na druhou stranu jsem ve svých letech už lehce za reflexním zenitem, takže proč ne. Při hraní s klasickým ovládáním, možná budete na začátku dostávat sodu, ale zase se můžete naučit vícero kombíček a technik, jež z vás ve výsledku udělají drsnějšího řezníka, což se vám bude hodit, jestliže to se SF6 myslíte vážně a chcete si zahrát s ostatními top videoherními válečníky.
Úplně novou záležitostí je Battle Hub, vypimpená verze běžných lobby. S vaší postavou chodíte po virtuální herně, kde se nachází spousta automatů aka herních session (případně mašin, kde si můžete zahrát porty starších titulů), a ještě větší množství prapodivných bytostí, aka avatarů dalších pařmenů a pařmenek. A v jejich čele stojí bezpohlavní bytost s tělem a prsním svalstvem chlapa, ale ženským hlasem a obličejem, hlavní moderátor Eternity, která (nebo který?) celou tu freakshow uvádí. Ale freakshow v dobrém slova smyslu. Odlehčená atmostéra tady nabírá grády a výtvory ostatních vás budou hnát k tomu, abyste i vy svého bijce vyparádili a udělali z něj co největšího exota.
Ale možná abyste si i sedli k automatu a zahráli s ostatními či pozorovali zkušenější bijce a naučili se nějaké ty tríčky. Třeba jak využívat Drive, další inovativní mechaniku. Díky té můžete útočit a vykrývat nepřátelské údery relativně snadno, když máte dobrý postřeh. Nejlepší na tom je, že na rozdíl od měřáku speciálních útoků máte Drive plný už od začátku, ale musíte dávat pozor na to, abyste se nedostali do stavu, že ho úplně vyplýtváte. V tom případě už se nemůžete pořádně bránit a dostáváte se do pořádné bryndy. Pro lepší ilustraci se mrkněte na video od kolegů z IGN, protože v tomhle případě video vydá za milion slov a já sám bych to lépe nezpracoval.
Jde o skvělý přídavek už tak skvělé bojovky, jež je zábavná, plynulá a inovativní. Ujetější a šílenější pojetí možná nebude úplně pro všechny, ale s tím se dalo počítat a vždycky existují alternativy jako v případě nejnovějšího Mortak Kombatu 1, na který se také těším. Tak si říkám, že letošek je opravdu super rok pro mlátičky. Ale u Street Fighter 6 vydržím určitě dlouho a z disku jej jen tak nesmažu. I díky odlehčeným možnostem ovládání se jedná o famózní fighťárnu, pro případy, kdy máte doma na gauči lidi, kteří tento žánr běžně nehrají, protože nebudou vypadat jako úplná nemehla.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
