V dnešní recenzi se podíváme detailněji na to, jak se vydařil letošní díl série Call of Duty, který byl původně plánován pouze jako drobné rozšíření vloni vydané "dvojky", avšak nakonec vyšel jako plnohodnotný titul. Ano, již tato prostá informace fanoušky i kritiky dráždí jako červený hadr býka a na mně nyní tedy je přinést vám náhled na to, čeho se za své peníze letos vlastně dočkáte. I když, pakliže jste fandové CoD, jistě svoji kopii již vlastníte díky nějaké té předobjednávce, která vám umožnila vrhnout se do singlu týden před launchem a máte za sebou nyní již první týden plnohodnotného multiplayeru, takže již pravděpodobně máte svůj obrázek vytvořen. Nicméně, jdeme na to.

Rozhodl jsem se nerozdělovat recenzi na dvě části, zvláště věnované kampani pro jednoho hráče a hlavnímu taháku série, tedy multiplayeru, a tak se nyní můžeme vrhnout na příběh, který vás tentokrát příliš nepotrápí svojí délkou. Co si budeme namlouvat, jedná se totiž vskutku o jeden z nejkratších singlů, které jsem měl prozatím čest si v rámci série CoD zahrát a na jeho konec jsem se i mým rozvážným, neřku-li až loudavým tempem došoural za nějakých šest hodin. Jasně, většina hráčů si kvůli této části samotné tituly ze série většinou nepořizuje, nicméně i tací existují a jak je vidět a slyšet, není jich zrovna málo. Nejen, že hra dostává pořádnou čočku za to, že se v kampani moc neohřejete, lépe na tom není ani její zpracování, které působí na první pohled jako poslepovaný kočkopes, u kterého ani sami autoři netuší, jak vlastně příběhová část měla vypadat. Samozřejmě, nechybí tu pořádný záporák, kterého v současném díle zosobňuje náš starý známý Makarov, jenž zažije během postupu pár svých světlých momentů, nicméně se nedá říci, že v oblasti scénáře by se někdo extrémně zapotil.

Co je však horší, je fakt, že jak jsem již zmínil, kampaň zcela postrádá jakoukoliv konzistentnost a během hraní celkem patnácti hlavních misí tak narazíte jak na klasické lineární úrovně, které byste vcelku logicky od této hry na základě zážitků z předchozích titulů tak nějak očekávali, tak i na zcela atypické mise odehrávající se v otevřeném světě. Ehm, otevřeném, zkrátka na mapě z režimu Warzone. To ještě není tím nejhorším, ovšem v rámci těchto levelů navíc velmi rychle nabydete dojmu, že namísto klasického singleplayerového zážitku jsou vám na sílu nuceny mechaniky známé právě z režimu Warzone, takže se můžete těšit na všudypřítomné bedny s lootem, haldami nepřátel, které se při sebemenším zaregistrování násilností proti svým soukmenovcům okamžitě začnou sbíhat z celé mapy s železnou jistotou přímo na vaši pozici a na vyšších obtížnostech vás tato přečíslení mohou stát pěkných pár minut zdržení v rámci průchodu.

V těchto částech hry totiž obvykle chybí jakékoliv checkpointy, takže v případě neúspěchu jste bohužel nuceni vydat se za splněním úkolu znovu od začátku. Ony úkoly poté spočívají v jednoduchých aktivitách, spočívajících obvykle ve zničení vybavení nepřítele či destrukce předem určených objektů a ruku na srdce, toto asi nebyla ta největší dřina, která na bedra vývojářů při tvorbě obsahu padla. Lhal bych, kdybych řekl, že mě kampaň ani trochu nebavila a její hraní pro mě bylo čirým utrpením, to zcela určitě ne. Některé z misí mají typický akční spád a vysoké tempo, přičemž se na vše i hezky kouká a hlavně poslouchá, obzvláště hrajete-li ve sluchátkách. I když, toto vše nabídl již loňský díl, nebo snad ne? Je to skutečně tak, oba tituly jsou si co do zpracování podobné jako vejce vejci, díky čemuž by přívlastek rozšíření slušel novému dílu o mnoho více.

Když se zaměřím na multiplayerovou složku hry, ani zde nenaleznete nějaká extra vylepšení či drastické změny oproti tomu, co již máte najeto minimálně z minulého dílu. Samozřejmě, vaše oblíbené herní režimy si tentokráte užijete na jiných mapách, konkrétně z dílu Modern Warfare 2, které prošly určitými úpravami, nicméně ikonická kempovací místa na nich naleznete i nyní, to se nebojte. Paradoxem však je, že ihned během prvního týdne, kdy byl multiplayer spuštěn, se mezi playlisty objevil i výběr map, které se objevily v loňském díle, což mě na jednu stranu potěšilo, přičemž na tu druhou byl již pocit o něco více hořký, jelikož tu stejnou hru jsem si vlastně mohl zahrát již během celého uplynulého roku. Zvláštní rozhodnutí, inu. Navíc si dokáži představit, že aktuální výběr těchto čtyř map rozhodně nebude finálním a postupem času se Modern Warfare 2 a 3 propojí mnohem více. Co mě však při hře více hráčů letos trochu irituje, je množství nábojů, které musíte do nepřítele v Core režimech vysypat. Je totiž značně vyšší než vloni a tak jsem takticky přesedlal na Hardcore mód, ve kterém je to sice mnohdy dosti o hubu, nicméně jsem si k tomuto způsobu hraní nakonec našel cestu a aktuálně mohu říci, že mě baví mnohem více než se snažit trefovat jen hlavy a doufat, že nepřítel se po dvou zásazích skácí konečně k zemi.

Z herních režimů tu nechybí žádné, na které jste zvyklí, takže se můžete vyřádit v klasikách typu Team Deathmatch, Search and Destroy, Domination, Kill Confirmed, Control, nechybí ani větší boje v podobě Invasion a Ground War a tomu všemu zdatně sekunduje i mód War, ve kterém na vás a vaše kolegy čeká sekvence menších misí, které je nutno dokončit dříve než to v dalším kole udělá nepřátelský tým. Bohužel, prozatím je v tomto režimu k dispozici pouze jedna mapa, která se rychle ohraje, ale uvidíme, s čím se autoři vytasí do budoucna. Jedním z dalších prvků, kterých nejsem úplný fanda je skutečnost, že pro odemykání některých zbraní nestačí, po vzoru loňska, vylepšovat pouze ty se stejnou "základnou", nicméně jejich odemknutí je důmyslně zakamuflováno nutností plnění denních výzev. To se netýká jen zbraní, ale také vybavení a jaké bylo moje překvapení, když mě jedna z denních výzev postavila před zdánlivě jednoduchý úkol, oslepit tři nepřátele. To by samo sebou nebyl až takový problém, nicméně nakonec byl, protože jsem neměl oslepovací granáty prozatím k dispozici, jelikož byly zamčeny tímto způsobem. Musím však říci, že podobné záseky jsem u hry registroval hlavně ihned po spuštění multiplayeru a v současné době se mi zdá, že mi hra nabízí skutečně již pouze splnitelné úkoly.

Kromě klasického multiplayeru, Warzone a DMZ byla hojně promována i hra se zombíky, která se měla odehrávat tentokráte v otevřeném světě, namísto tradičních menších map, které jste si se spoluhráči postupně odemykali. Vězte tedy, že Zombies se tentokrát odehrávají opět na mapě z režimu Warzone, v Urzikstánu, kdy jste vrženi do akce po boku svých souputníků, přičemž se i spolu s dalšími týmy hráčů snažíte plnit různorodé kontrakty a hlavně přežít do cílového času, který je vytyčen na 45 minut. Celkově mohu říci, že se až na pár změn jedná o lehce upravené DMZ, takže se můžete těšit na prozkoumávání budov, lootování všelijakých věciček a materiálů. Netvrdím, že toto uchopení daného herního módu má pouze samá negativa, naneštěstí mě inovovaní zombíci příliš za srdíčko nechytli a raději se uchyluji ke klasickým multiplayerovým režimům, i vzhledem k rychlosti jednotlivých zápasů a snaze doklepnout ten zatracený battlepass, který se prolíná s loňským dílem a jeho končící poslední sezónou.

Z této recenze se může zdát, že se hrou v určitých oblastech jsem i nejsem spokojen. Z pohledu hráče a fanouška série, který dostal k dispozici tento kousek na recenzi, musím říci, že hra se stále hraje dobře, co na tom, že inovované režimy mi zrovna nesedí, nicméně je to prostě to staré známé Call of Duty, což nutně nemusí být na škodu. Z pohledu platícího zákazníka ovšem mohu s klidným svědomím uvést, že vydat letošní díl jako samostatný titul nebylo pravděpodobně to nejšťastnější rozhodnutí a kdyby si autoři odpustili chaotickou kampaň a pouze přidali mapy a obsah z dalších dílů v upravených verzích, prodávali jej za poloviční cenu, udělali by rozhodně lépe. Ve svém okolí jsem se setkal i s názory, že pro některé kamarády prostě jiná lepší střílečka není a tak tento díl zkrátka podpoří. Ano, chápu i je, a nerecenzovat tento díl, patrně bych také podlehl hypu, který před vydáním rezonoval snad ze všech stran. Poté bych se ovšem, jako pravděpodobně většina z nich, mohl cítit lehce podveden. Na závěr však musím dodat, že jestliže vám herní mechaniky CoD a celkové pojetí vyhovují, ani s novým dílem neuděláte chybu, je však nutno brát v potaz informace, které zmiňuji výše.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Playman