V dnešní recenzi se podíváme na titul, který po dlouhé době na videoherní trh přinesli vývojáři z týmu Rocksteady Studios, ve které se překvapivě neujmeme role klaďasů, jak tomu ve většině případů bývá dobrým zvykem, nýbrž záporáků z bandy Suicide Squad. Kritici již před vydáním přistupovali k počinu Suicide Squad: Kill the Justice League velmi vlažně a po uvolnění prvních pořádných ukázek na sebe negativní reakce nenechaly dlouho čekat. To mělo za následek odklad, nicméně nyní je již hra nějaký ten týden k dispozici hráčům ve své celé kráse a my se nyní mrkneme na to, zdali to čekání za to stálo.
Ihned na úvod musím říci, že ze začátku na mě hra působila vskutku pozitivně, od relativně zábavné herní náplně, přes nádherné kvalitní zpracování a vlastně i užívání si toho pocitu, že nemusíte být nutně okolím považován za Mirka Dušína, abyste se při hře mohli královsky bavit. Inu, problém výše zmíněné věty má jeden podstatný háček, kterým je slovní spojení "na začátku". Od určité chvíle, nepříliš vzdálené od samotného zahájení hraní tohoto titulu se totiž patrně ocitnete v situaci, kterou hráči rozhodně v lásce nemají, a to je stereotyp. Ten přichází možná až překvapivě brzy, takže ač byste si mysleli, že na vás hra bude chrlit minimálně ještě po nějakou dobu novinky a speciální mechanizmy, škaredě byste se spletli. Autoři totiž neustále vsázejí na stejný vzorec a výsledkem je ve finále ač pohledná, tak vcelku plochá a nudná herní záležitost.
Děj hry by se dal časově zařadit do doby po událostech ze série Batman: Arkham a cílem vašeho sebevražedného oddílu je logicky vymazat ze světa Ligu spravedlnosti. K dispozici vám jsou od samotného začátku notoricky známé postavy - Harley Quinn, Deadshot, Kapitán Boomerang a King Shark - ze kterých si lze zvolit, dle daných schopností a parametrů, kdo bude vašemu hernímu stylu nejbližší a poté se již s klidným srdcem můžete vrhnout do zběsilé akce. Již zde spatřuji decentní problém, jelikož se jednotlivé postavy od sebe neodlišují více a ač se na první pohled může zdát, že daný (anti)hrdina má oproti ostatním navrch, nakonec velmi brzy zjistíte, že za všechny z nich se hraje velmi podobným způsobem až na pár specifik, bez kterých byste se bez větších problémů obešli a které se týkají většinou s vypořádáváním se s pohybem na delší vzdálenosti. Zatímco Deadshot využívá sílu jetpacku, Harley Quinn pro podobný účel využívá dron a Boomerang zase ovládá díky svému náčiní schopnost teleportace. Výhodou je, že mezi postavami lze přepínat a vyzkoušet si tak můžete i hraní za ty, které váš prvotní výběr minul.
Co se týče hry jako takové, tak již od samého začátku autoři zmiňovali, že se bude jednat o live service titul, které to, až na výjimky, nemají na herní scéně zrovna jednoduché. Bohužel, tato skutečnost se zásadně projevuje i u této novinky, kdy sice po nějakých 12 hodinách projedete bez větších zaškobrtnutí příběh a jste připraveni na bohatý end game obsah, ale ten se bohužel nedostaví. Ano, je tomu naneštěstí tak a když už se prokoušete kampaní plnou repetitivních úkolů, kdy neustále dokola plníte cíle, které byste snadno spočítali na prstech vašich rukou, náplasti v podobě hutné nálože se ani posléze nedočkáte. V zásadě se pak tedy můžete "těšit" buď na mise, ne nepodobné těm z kampaně, ovšem posunutých na vyšší obtížnost, nebo na souboje s vlnami nepřátel, které ovšem také nejsou bůhvíjak zábavné. Jako zpestření si pak můžete dopřát výzvy v podobě úkolů od Riddlera, nicméně ani ty nejsou schopny zvrátit poměrně negativní postoj, který jsem byl bohužel nucen ke hře zaujmout. Toto zkrátka není titul, který by vás alespoň dle mého skromného názoru dokázal k obrazovce přikovat a nepustit po dobu minimálně několika týdnů, což je zcela jistě škoda.
Abych ovšem jen tento kousek nehaněl, našel jsem si v něm i několik věcí, které se mi líbí a se kterými jsem spokojen. Tím nejvýraznějším je perfektně nastavené ovládání, se kterým se sžijete velice rychle a přesně. Pocit ze střelby je zde značně uspokojující a co na tom, že si v této oblasti jsou jednotlivé postavy podobné jako vejce vejci. Zkrátka, drapnete nějaký ten kvér či pušku a alespoň se nemusíte učit žádné nové postupy, přesně víte jak se zbraně zachovají a jak je co nejefektivněji využívat. Co se mi však příliš v soubojích na druhou stranu nepozdávalo, byla téměř neexistující variabilita, co se nepřátel týče. Čest tak máte prakticky jen s pár typy protivníků, kterým by sem tam nějaká změna prospěla. Ano, občas narazíte na nějaký ten souboj s bossem, nicméně zde bych podotknul, že o nějakou lepší zábavu se jedná většinou o podivné situace, které v případě vašeho úspěchu končí často dosti podivně, každopádně "proti gustu, žádný dišputát".
Během průchodu hrou svoji roli hraje samozřejmě i nějaký ten loot, tedy prvek, který byste u každé správné live service hry netrpělivě vyhlíželi. Ano, hádáte správně a společně i s drobnými RPG prvky v podobě rozšiřování stromu schopností zde nechybí, nicméně musí jedním dechem dodat, že se rozhodně nejedná o nikterak motivující element v případě, že byste se z jakéhokoliv důvodu nechtěli pouštět do těžkých end game misí. V nich vám totiž i zdánlivě zbytečné zvednutí úrovně zbraně o nějaký ten level prokáže lví službu a nejste posléze tak bezbranní, jak by se vám na první pohled mohlo zdát. Kromě sbírání těchto zbraní, případně úprav na ně máte i možnost zavítat ke starému známému Tučňákovi a nějaké vychytávky si u něj pořídit.
Když se na hru tedy podívám z odstupu, je nutno říci, že ač obsahuje asi všechny prvky, které by se od ní tak nějak daly čekat, chybí jí potřebné koule a obsah, který by co do své velikosti samozřejmě neměl stagnovat, jelikož autoři již mají plány rovnou na čtyři nadcházející sezóny, ve kterých bychom se měli dočkat jak nových lokací, epizod, tak i hrdinů a bossů, což na jednu stranu rozhodně nezní špatně, nicméně je neustále nutno mít na paměti, že se jich nakonec, v případě neúspěchu hry, nemusíme vůbec dočkat. Ale i tak budeme záporákům držet palce, ať se dostanou do parádní kondice, ve které aktuálně bohužel rozhodně nejsou. Co bych však ještě rád jednou vyzdvihnul, je pro mě velice příjemná herní doba, obzvláště v časech, kdy je pro mě již trochu složité popasovat se s několika desítkami hodin příběhu, na který vsázejí mnohé konkurenční videoherní kousky a je tak možné dostat se na konec příběhu v rámci řekněme týdne. Ano, asi stárnu, ale je to tak. Oproti tomuto argumentu však stále stojí poměrně vysoká cena hry, kterou by si lidé v té nejlepší víře pořizovali především s příslibem dlouhodobější hratelnosti, která se však aktuálně nedostavuje.
Jak tedy hru zhodnotit objektivně a zároveň najít cílovou skupinu, pro kterou je Suicide Squad: Kill the Justice League určena? Inu, jste-li fanoušky DC univerza a rádi byste se alespoň na několik (desítek ne zcela zábavných) hodin vtělili do záporáků s možností zbavit se všech těch odporných klaďasů, s chutí do toho. Pokud však očekáváte akcí nabitý obsah, doporučoval bych s pořízením nějaký ten čas počkat s výhledem budoucího vývoje situace okolo této hry. Komu však lehce osekaný základ postačí, tomu se titul odmění vskutku parádním technickým zpracováním, na kterém bych chyby rozhodně nehledal.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Warner Bros. Games
