Zaostřeno na... angstera jsem se dívali pohledem zezhora, ve hře šlo stále o to samé. Prostě hrajete za týpka, pro nějž osobní majetek ostatních občanů znemená jenom něco co by si měl co nejdřív přivlastnit a trochu si s tím užít. Aby to po čase nespadlo do stereotypu, všechno bylo okořeněno tím, že ve městě byli veřejné telefoní budky ke kterým vás naváděli šipečky. Jakmile náš hrdina zvedl sluchátko, dostal nějaký akutně důležitý úkol od větší ryby z podsvětí. A to znamená přerušení standardního poflakování a konečně nějákou hustou akcičku jak s autem tak na motorce nebo pěšky... A světe div se na stejném principu fungují i všechny pokračování, změny jsou více měné kometické a stále nás to všechny baví a RockStar vydělávají. Dvojka přinesla o něco temnější atmosféru a o dost vylepšenou grafiku plus rádiové stanice v autech, trojka se proslavila jako dílko ve kterém nastal přechod do třetího rozměru a Vice City se zase pyšnilo nadupaným příběhem a reinkarnací motorek. A co přináší San Andreas??? Jestli to chcete vědět jste na správném místě...What Can I Say...Im a Bad Guy... Spousta lidí se na tohle nové GTAčko těšila víc než můj děda na nový kardiostimulátor, tudíž hafo věcí o příběhu SA prosáklo mezi veřejnost poměrně brzy. Navíc pak přišla verze pro PS2 a to už každý zvídavec věděl své. Já osobně jsem v některých směrech trochu jiný a rači se n
|
00:00, 19.02.2006
Kdyby mi někdo před skoro desíti lety řekl, že se v roce 2005 nebudu moct dočkat pokračování (v té době nové) hry Grand Theft Auto, možná bych i uvěřil. Proč? Je to vlastně jednoduchý. I když počítače byly tenkrát šunky, grafika měla rozlišení 320x240 a na g