Bylo nebylo, jednoho dne se parta ukrajinců (kde jinde než nad vodkou) rozhodla, že udělají díru do světa. Ale pozor, do herního světa. Předlohu si vybrali víc než dostačující a co víc, nesoucí v sobě poselství o kultuře jejich národa, značně načichlého vodkou. Knihu bratří Strugackých jsme četli a musíme konstatovat, že se jedná o originální a pro naše mozky, zahlcené západní kulturou, dosti nepochopitelné dílko, které byste do knihovničky vedle A. C. Clarka nebo Franka Herberta postavili jenom omylem. I když jde o čistokrevné sci–fi, nese v sobě mnoho z mentality tohoto svérázného národa na kraji světa.
A to samé platí i o hře. Svět Stalkera se s vámi nemaže a od prvního momentu, kdy zjistíte, že váš život nestojí ani za psí štěk, vám dojde, že tohle skutečně není béčková akce s hodnýma zelenýma mužíčkama a navoněnou princeznou na konec (je pravda, že něco jako ekvivalent Alyx ze HL 2 tady chybí, ale jak jsme řekli – tohle opravdu není typická hra pro masy). Postapokalyptické prostředí hry tvoří mistrovský mix zbořených socialistických staveb, rozbitých dopravních prostředků, rusky žbleptajících NPC a všudypřítomné radiace (a vodky). Hra je také dosti věrná své literární předloze, i když posunování krok-sun-krok a zkusné házení šroubků tak, abyste nepadli do smrtící anomálie zde nečekejte. Šroubky zde jsou, ale anomálie rozpoznáte pouhým okem na velkou vzdálenost, takže můžete trajdat po světě Stalkera bez obav, že by vám ulétla hlava a podobně. Hra je v podstatě rozdělena na dvě části. Jedna se odehrává vesměs venku ve volně přístupných lokacích, kde vyřizujete vedlejší úkoly, nebo naopak běžíte pro zadání nových atd. Ačkoli se v podstatě jedná o holou krajinu, spolu se všemi těmi rozbitými ladami, autobusy a traktory, skládkami, rozpadlými baráky z dob hluboké totality (u nás se vyskytují v hojné míře, bohužel stále slouží) se je na co dívat. Romantickou idylku vám občas naruší nějaká ta smečka zmutovaných krvelačných psů nebo nepřátelská frakce, ale jelikož jsou tito Alíci stejně jako nepřátelští Ivanové jednoduše zvládnutelní, jedná se o spíše odpočinkovou část hry. Více dostanete zabrat u hlavních misí, které se vesměs odehrávají ve starých laboratorních či městských komplexech, kde hledáte něco nebo někoho, případně ho pak ještě musíte zabít. Hraní těchto částí nám připadalo, obzvlášť v oněch podzemních institucích, hodně horororové a - spolu s mutanty - vzdáleně připomínalo Doom 3. Autoří ale vsadili na trochu laciné triky, a tak se občas stane, že někam přijdete, vyděsí vás podivný neznámy zvuk a… nic se neděje. Nijak neobeznámeni s příčinou onoho infarktového rachotu pokračujete naprosto zmateni dál, dokud na vás nevyskočí skutečný mutant a vy si neoddechnete (a otevřete mu plíce brokovnicí).
Od hry se hodně čekalo, za což mohou především velkohubá prohlášení autorů. Mnoho věcí, jako je například možnost prostřelit některé materiály, dále ony anomálie, které změní celou jednu část Zóny a také možnost používat dopravní prostředky absentuje. Obzvlášť posledně jmenovaná vychytávka by se hodila, protože jste často nuceni nepříjemně dalekou cestu zdolat pěškochodem, což je zejména ze začátku, kdy ještě nemáte vylepšenou výdrž a musíte často odpočívat, docela pruda. Toto je jen malá výtka, ale je vidět, že v celkovém designu s aury autoři počítali, což se stalo u více věcí a ve finálním dojmu vám přijde venkovní svět trochu prázdný. Napohled připomíná rozlehlá RPG, akorát že tady není na každém rohu NPC, které by vám dalo zajímavý úkol nebo nějaký jiný prvek, který by vás vytáhl z letargického čumění do blba při dlouhých přesunech.
Nesmíme však autorům křivdit, sekundárních misí je zde habaděj, ale podle nás jejich zpracování pokulhává už od samotného začátku, tj. jejich zadání. NPC vám v dialogu o dvou otázkách předloží svůj problém, často bez jakéhokoli vysvětlení (zabij toho chlápka, nebudu ti říkat proč, prostě potřebuju, aby do zítřka čichal ke kytkám ze spoda). Vy tedy někam jdete (občas to máte po cestě, někdy ale také musíte otravně trajdat přes půl mapy), úkol splníte a za odměnu máte trochu peněz, nikdy ale nic, co by vás motivovalo k dalšímu plnění těchto nesmyslných a nezajímavých questů. Hlavní úkoly vám naštěstí tuhle nedodělanost plně vynahradí. Často se k vám připojí parťáci, kteří vám naštěstí nijak zvlášť v misích neumírají a jejich AI je na jakés takés úrovni. Občas vás sice polechtají trochou olova, když jim zkřížíte palbu, ale to by se snad dalo odpustit. V těchto hlavních misích se budete snažit dostat hloub do Zóny a poodkrýt její tajemství. Kromě toho se budete snažit najít chlápka jménem Strelok a zároveň tak odhalit něco ze své minulosti, o níž (jak taky jinak, že?) nevíte zhola nic. Jak už jsme řekli, užijete si hodně atmosférických momentů a také povedených renderovaných filmečků, které vám postupně dávají dohromady mozaiku toho, co se vám vlastně stalo a kdo jste.
Jak už jsme řekli, občas máte pocit, že ve hře něco chybí, a že původní záměr byl vytvořit spíše rozsáhle RPG, než střílečku. V podobném duchu se nese i systém inventáře a zbraní. V batohu nosíte věci nutné k přežití, jako je například jídlo (překvapivě). Skutečně se vám jednou za čas objeví ikonka vidličky a nože a vy musíte sníst chleba nebo něco podobného, ale to jen tak na okraj. Další věcí jsou nutné medikity, léky proti radiaci, oblek, zbraně a munice. Oblek ovlivňuje několik atributů, jako je odolnost proti radiaci, elektřině, neprůstřelnost atd. Tyto statistiky můžete také vylepšit vkládáním zvláštních kamenů do opasku. Tyto kameny se válejí po herních lokacích a vznikají jako pozůstatek po anomáliích. Můžete je také prodat, stejně jako všechny jiné věci, ale ekonomika v této hře funguje dosti špatně, protože za vydělané peníze si toho moc nekoupíte. Statistiky ve hře moc nepoznáte, a tak se nám zdálo, že celý systém sbírání věcí vyzněl trochu do prázdna. Zbraně mají také své statistiky, ale na to si radši necháme celý další odstavec.
Často přemýšlím o tom, co by mělo být základem dobré hry. Došel jsem k tomu, že je to dobré zpracování prvku na kterém je ona hra založena. Chcete–li udělat dobrou střílečku, v prvé řadě by mělo být zábavné v ní střílet. A tady padá kosa na kámen pánové, soudruzi z NDR udělali někde hodně velkou hrubku. Zbraně fungují v této hře dosti podivně. Je pravda, že u každé zbraně je vyjádřena přesnost zbraně a dokonce i platí, že čím lepší zbraň, tím má menší rozptyl. Ovšem nesčetněkrát se nám stalo, že ani celý zásobník vyprázdněny do středně silné potvory ji nesložil a to samé platí o dvouhlavňové brokovnici. Naše frustrace dokonce dosáhla takového stupně, že jsme v lokaci se zombíky běhali s nožem a tímto je intsatně kuchali, což bylo o dost méně nervující než je pižlat střelnou zbraní a čekat, až se herní mechanismus uráčí a uzná, že rána z jednoho metru do hlavy by měla mutanta aspoň trochu pocuchat. Tento problém se opakuje i u pušek se zaměřovačem a nějaký klek nebo leh to vůbec nevyřeší.
Ačkoli vás tento problém občas nutí prorazit monitor hlavnou, pořád tady máme hodně povedené věci, kvůli kterým prostě hru dohrajete. Na nás tak trochu ze hry dýchal dojem, že by autoří potřebovali ještě více času, což je ale vzhledem k délce dosavadního vývoje docela utopie. Méně někdy znamená více a u této hry si nahuštění atmosféry a intenzity hraní na úkor svobody pohybu docela dokážu představit. Pravdou však zůstává, že Stalker nejvíce ztrácí na absolutně odfláknuté střelbě a také spoutě chyb. Občas vás někdo zabije přes zeď (kdyby jen to, nám se stalo, že nás přes vlnitý plech pokousal pes) a nepotěší teké házení granátů, které je podobně nepřesné jako střelba a při špatném odražení nemusíte skončit zrovna dobře (na velkých prostranstvích však lze používat granáty docela obstojně). Poslední výtku směřujeme k nezajímavým rozhovorům, o kterých jsme se zmiňovali výše a které s ujišťováním autorů o komplexním a živém světě moc nejdou dohromady.
Grafika šlape velice obstojně, ale během loadingu stihnete zaběhnout s kamarády na vodku. Na mé průměrné sestavě vše šlapalo v na high detaily a rozlišení 1024*768 vše obstojně a tak grafiku a optimalizaci musíme pochválit. Skvělé jsou také zvláštní efekty u radiace nebo anomálií. Zvuk je také na dobré úrovni, i když občas trochu blbne odhad vzdálenosti. Často vám něco zavrčí u nohou a vy se zděšeně otočíte a zjistíte že onen Alík stojí o dvacet metrů dále. Ano, vystraší vás to hodně, záměr autorů to však asi nebyl.
