Při pohledu na život průměrného pařana najdeme spoustu všemožných přešťastných i méně šťastných „poprvé“. První mrtvý nácek ve Wolfovi, první obsazené město v Civilizaci, první střet s pinky démonem v Doomu, první skutečně fungující společnost v SimCity… Drtivé většině z nás se do paměti nesmazatelně zapsal také první moment, kdy jsme poprvé ucítili ten čpavý, docela nepříjemný, ale rozhodně neodolatelný kouř z hlavně flak cannonu, kterým jsme právě fragli kamaráda, který neobratně dodgnul do zdi. Teda popravdě nevím jak vy, ale já jsem se tehdy na vteřinu zastavil a užil si ten imaginární oxid uhelnatý, který mi naplnil místnost. To, že mě mezitím sousedovic kluk fragnul, to už je jiný příběh (příběh prvního killing spree – holt chytl mě skutečný berserk).

Nápověd bylo dost - flak cannon, dodge, killing spree – a snad každému už došlo, o jakou hru se jedná. Tyto a mnoho dalších termínů přidal do hráčského slovníku první Unreal Tournament v roce ’99, který vyšel jako schopná konkurence Quake 3 a při pohledu na dnešní herní průmysl bych řekl, že po takřka devíti letech vyšel (jako trademark) za souboje vítězně. Osobně nevím, jak si vedou Quake Wars, ale tam je odklon od původní koncepce už přeci jen příliš daleko. Nejnovější ročník Unreal Tournamentu, tentokráte s číslovkou 3 namísto 2007 (vývojáři chtěli jasně oddělit třetí generaci od druhé) je tu a jak jsme očekávali, máme tu zase spoustu novinek, na které si budeme muset zvyknout a některé podstatně mění gameplay. Ve hře občas doslova nezůstal kámen na kameni a například i některé mapy známé z minula se dočkaly mnohem větších změn, než jen Unreal Engine 3 faceliftu. Osobně většinu změn hodnotím kladně i když některé mě napoprvé dost mátly. Leč pojďme alespoň zdánlivě popořadě.

Začal bych trochu netradičně a to enginem, který pro mě a spoustu lidí, které znám, byl asi největším překvapením. Nejde ani tak o to, že se jedná o zbrusu novou technologii, takže všechno je opět realističtější, oblejší, detailnější a zářivější (bloom efekt, zvykejte si), ale o opravdu masivní optimalizaci. Hru si sice nezahrajete na opravdu starých strojích (při 5ti fps se nedá mluvit o hraní), ale i na dnešních low-end strojích se bude hýbat, a při troše skromnosti i vypadat, skvěle. Osobně hru hraji na notebooku s C2D na 2Ghz, 3GB RAM a mobilní GeForce 8600GT s 512MB dedikované paměti v nativních 1440x900 na střední nastavení (to ale čistě kvůli 100% stabilnímu framerate, hra je skvěle hratelná i při maximálních detailech), který se výkonem řadí právě někam do dnešního desktopového low-endu. Důkaz místo slibů v té nejčistší formě. Graficky a enginově je hra samozřejmě na špici. Namítejte co chcete, ale na normální konfiguraci bude UT3 vypadat i hýbat se daleko lépe, než dítko Cryteku, Crysis. Co na mě osobně působilo velmi dobře je barevná paleta, která tak nějak ladí s celou brutální atmosférou hry. Pastelové barvy nečekejte, nepočítáme li efekty zbraní a výbuchy, je na ně hra opravdu skoupá. Převládá kovově šedá, černá, hnědá, sem tam nádech modré, vcelku industriální barvy. Modely postav mají styl zaměnitelný snad jen s Gears of War, který ale běží na stejném enginu. Co se týče mužských postav, dočkáme se opravdových obřích mlátiček, jejichž stehno má větší obvod, než ženské modely kolem pasu. Ivan Drago hadr, Rocky s Rambem k svačině. Skoro by se nabízelo do hry implementovat mutator, který by odstranil zbraně a nechal hráče řezat se mezi sebou jen pěstmi. Kdo s takovýma prackami potřebuje Impact hammer, že? Nakonec už jen zmíním jednu změnu, která je podle mě jen k horšímu a to dosti dietní možnosti nastavení grafiky. Pryč jsou detailní nastavení z minulého ročníku, zde vám vývojáři servírují jen dva posuvníky pro Texture a World detail s pěti úrovněmi nastavení a navrch možnost nastavit si různou intenzitu postprocesových efektů. Trochu škoda, ale kdo chce víc, ten už se dávno hrabe v .ini souborech.

Někteří z vás už možná zbystřili při zmínce o Impact hammeru. Nuže, nebudu vás napínat, tato zbraň (namísto Shield gunu), spolu s Enforcerem (místo Assault rifle) slaví svůj návrat a obě v takřka nezměněné podobě (funkčně, vizuálně je to samozřejmě jiné kafe). Od lightning rifle už také vývojáři konečně upustili, a tak se v základu dočkáme i Sniper rifle a skutečných headshotů. Všechny zbraně do jedné prošly náležitou zkrášlovací kůrou, stejně jako jejich efekty a celkově je pohled na zbraně při střelbě dechberoucí. Vývojáři si s nimi skutečně vyhráli a zbraně tak nějak napohled fungují a dost se tam toho děje. Skvělý mi přišel i třeba zaměřovač Rocket launcheru, na kterém jasně vidíte, kolik raket máte loadnuto a připraveno k vypuštění. Nováčkovi UT3 by neměla orientace ve zbraních, ani po změně jejich vzhledu trvat dlouho. Všechny tak nějak vypadají „jak mají“. Co se nových efektů týče, zmínil bych snad jen známé Shock rifle combo, které si v UT3 celkem polepšilo a u nás doma dostalo trefnou přezdívku „vysavač“. Po zasažení koule paprskem vznikne takřka černá díra, která při zániku nasaje vše, včetně světla a přímý zásah působí přes 200 bodů poškození. Mrtvola se pak ve víru ještě pár vteřin točí, než se rozprskne na všechny strany. Lepší je snad jen raketa Redemeeru mezi oči.

Co se týče zbraní, ničeho zbrusu nového jsme se nedočkali a nejinak je tomu i s herními mody, jejichž počet prošel notnou zeštíhlovací kůrou a dočkáme se vlastně jen „novinky“ v podobě Warfare, což není nic jiného než Onslaught s občasným zábleskem inovace na některých mapách. Kromě Warfare k nám dorazil nový Unreal s Deathmatchem a jeho týmovou variantou, Capture the Flag a variantou s vozidly a jako poslední zde nalezneme klasický Duel. Hodně velká škoda je nepřítomnost Assaultu, který nám pravděpodobně měl nahradit Warfare, ale ač je Warfare extrémně zábavným modem, není to prostě ani zdaleka ono. Snad se dočkáme v některém z community packů a ne až v dalším ročníku. Menších novinek se dočkal interface v CTF a ve Warfare pak i komentátor, který vám oznamuje všechny důležité informace o situaci na bojišti. Co se novinky v interface týče, jde jen o takovou berličku nováčkům, která se leckdy v některých mapách ale hodí i ostříleným borcům. Jedná se o šipky, které ukazují cestu k nejbližšímu důležitému místu. Objevují se bezprostředně po respawnu, v CTF pak i po sebrání vlajky. Můžete je samozřejmě ignorovat a jako takové vás ani neruší. Jen vás jemně navedou a postupně mizí. S Warfare a Vehicle CTF se také samozřejmě pojí vozidla, na kterých se tentokrát vývojáři opravdu vyřádili a z mého pohledu jsou skvěle vybalancovaná. Nových kousků je dost, víceméně všechny se pojí s „nemrtvou“ rasou Necris a podle toho také vypadají. Černá, chapadlovitá a dostatečně smrtící. Steré kousky jsou tu snad všechny, z hlavy mě nenapadá žádné vozidlo, které bych v novém ročníku postrádal. Z nových kousků stojí za vyzdvižení oblíbený tripodovitý Deathwalker, který se z počátku může jevit i jako ultimátní vozidlo, které dvojicí laserů podá opravdu cokoliv. Jakmile ale jednou zjistíte jak na něj – dead meat... a pak je tu samozřejmě Leviatan, schopný pojmout až pět lidí.

Co se týče počtu map, sem tam se vkrádá pocit, že se trochu šetřilo. Nemůžu objektivně posoudit, v UT2k4 jsem měl nestahováno přehršel map a packů. Co ale UT3 - možná – postrádá v kvantitě, to rozhodně nahrazuje kvalitou a různorodostí map. Je těžké najít slabší kousek. Ať už se jedná o zbrusu nový koncept, nebo jen remake staré mapy, vše je dovedeno takřka v dokonalosti a hlavně většina map v CTF, Vehicle CTF nebo Warfare má svá specifika pro která se je zamilujete, a tak kdo to myslí s novým Unrealem vážně, může se těšit na spoustu hodin nefalšované dřiny (samozřejmě té zábavné) při tréninku taktik. Osobně jsem si zamiloval Warfare mapy, kde je možností jak zničit nepřátelské jádro více, než jen jej rozstřílet po obsazení všech připojených nodů, nebo kde po obsazení s udržení podpůrného nodu získá jedna strana Leviathana. No a pak je tu samozřejmě nesmrtelný Deck, který už je opravdovou klasikou a člověku, který ho před deseti lety nadesignoval, bych udělil metál. Za zmínku ještě stojí Vehicle CTF mapa Sandstorm, ve které, jak již sám název napovídá, se hráči dočkají občasné písečné bouře, která sníží viditelnost na pár metrů a dost často zamíchá kartami a umožní flag carrierovi relativně bezpečnou únikovou cestu skrz vozidlovou obrannou linii.

Hra samozřejmě přináší i možnost hrát všechny mody a mapy také s boty a také jakýs takýs „příběhový“ singleplayer. Pod „příběhový“ si ale nepředstavujte nic zvláštního. Jedná se prostě o sérii soubojů na různých mapách a příběhové křoví tvoří animace mezi „kapitolami“, které, mimo odemykání nových postav, jsou asi jediným důvodem proč se kampaní zabývat. Singleplayer bych nijak nehodnotil. Je na něm vidět, že je vlastně tak nějak zbytečný a ve hře je prostě jen do počtu. Jako trénink pro nováčky poslouží víceméně dobře a občas se v něm dočkáte i Warfare soubojů třeba 4 proti 6, což dovede potrápit, hlavně vezmeme-li v potaz AI spolubojovníků, která rozhodně nepřekvapí a co si neuděláte sami, to většinou prostě nebude. V normálních mapách na vyšší obtížnost (masterful apod.) jsou boti ale leckdy důstojnými soupeři, i když nějakým těm „brain-fartům“ se neubrání. Jejich převaha většinou spočívá v až strojové přesnosti, která u botů většinou naštve a člověka byste asi nejspíš nazvali cheaterem (holt, uznání a respekt se dneska na internetu moc nenosí).

Co se ostatních prvků hry týče – možnosti nastavení hráčovy postavy se na první pohled mohou zdát poněkud skromné, ale po výběru základního modelu postavy (v průběhu kampaně se odemykají další) máte možnost si postavu celkem do detailu upravit. Různé helmy, nárameníky, brnění, boty… možností je dostatek. Hudební doprovod je víceméně standardní, herní, pro dokreslení atmosféry funguje vcelku dobře, na což už jsme zvyklí. Boti při týmových CTF a Warfare matchích dost často hlásí, kde se jaká důležitá věc nachází, což občas pomůže (např. „Enemy Deathwalker, lower mid field!“). Více či méně užitečných/neužitečných detailů je ve hře hodně a jen dokazují, že v případě UT3 máme čest s hratelnostně celkem jednoduchým, ale zato do detailu propracovaným dílem.

Unreal Tourmanent 3 je po více jak čtyřech letech další hrou, která, pokud uspěje na progamingovém poli, s námi bude ještě mnoho let, minimálně do vydání dalšího UT titulu. Díky klasicky velmi kladnému přístupu vývojářů k modařské komunitě a aktivitě samotných vývojářů se ale stagnace titulu rozhodně bát nemusíme. U nás navíc hra vychází v české verzi s přeloženými texty a titulky.