Nedá nám to a hned na začátku zavzpomínáme trochu do historie, malou pozornost si přeci Wolfenstein rozhodně zaslouží. A bodejť by ne, vždyť to byl Wolfenstein 3D (1993), kdo prorazil cestu dnes tak populárnímu kosícímu žánru. Všichni vytříbení hráči FPS jistě vzpomenou i na jeho (nejednoho) vydařeného nástupce - Return co Castle Wolfenstein (věřte tomu nebo ne - rok 2001). Kvůli údajným problémům s multiplayerem pak vychází samostatně ještě Wolfenstein: Enemy Territory (2003), který si našel nemalou základnu příznivců. Zkráceně, Wolfenstein nyní razí do pultů a přináší, přinejmenším, znovu oživenou legendu.
Zápletkou příběhu jsou hrátky němců s energií černého slunce, kterou zkoumají za účelem použití proti zbytku světa. Dostáváme se do kůže proslulého anglána Williama J. "B.J. " Blazkowicze (pozn. redaktora: neplést s JB, viz. Tenacious D), který má s bandou němců v čele s generálem Zetou nějaké nevyřízené účty. Staří známí skopčáci (potkáme i pár sexy holek), SS zoombies, mutanti, nestvůry, něco šíleného z jiných dimenzí a pár bossů, to nás za těch circa 10 hodin průměrného hraní rozhodně nemine. Obtížnost se dá v průběhu hry měnit, nicméně až na pár pasáží, které si párkrát zopakujete, doporučuji každému otřelejšímu hráči dát nejvyšší (vzhledem k dnešní bez-lékárničkové a save checkpoint době se to dá).
Nový Wolf přináší několik zajímavých zpestření, které se snaží hru vylepšit v momentech, kdy zrovna nezahříváte svůj sapik. K těm zajímavějším patří vylepšování zbraní, brouzdání po městě a hledání ztraceného (času) zlata. V průběhů potácení nacházíte zlato a šperky, různě schované většinou v nepřehledných místech nebo tajných chodbách, za které si pak kupujete vylepšení. Po splnění mise dostanete také nějaký zlaťák. Když máte našetřeno, tak vyrazíte na „Black Market“, kde si vyberete vaše vylepšení (větší zásobník, tlumič, optika, zvýšení účinnosti nebo zmírnění házení zbraně ale také upgrady na krystaly, granáty,atd..). Na začátku nic moc vylepšovat není, s postupem hraní nacházíte nové zbraně a s plněním misí se vám otevírají další vylepšení. Díky vylepšování zbraní vydržíte i s tou nejzákladnější zbraní po celou hru v kontaktu.
Když už jsme u těch zbraní, majitelé zbrojního průkazu by nad arzenálem BJ-e uslintli a možná i nejednou. Od lehkého a těžkého kulometu, odstřelovací pušky, klasiky v podobě plamenometu a panzerschrecku, se dostaneme k vychytávám jako je částicové dělo, tesla zbraň a (moje oblíbená) leichenfast (což si lze představit jako dělo flusající tlakovou vlnu o velikosti 3x3m). Pokud se zaměříte na používání jedné zbraně, budete se občas potácet s nedostatkem střeliva, nicméně při občasném střídání o munici rozhodně mít nouzi nebudete.
Co přidává hře na originalitě, je postup získávání nových úkolů. Zpočátku jste vysazeni do části napůl rozbombardovaného městečka Isenstadt okupovaného nacisty, ale také přežívajícími partyzány. Ti jsou rozmístěni v různých koutech města, podle potřeby (nový úkol, informace, černý trh, přesun do jiné části města) si vybíráte za kým půjdete a cestou se musíte hezky prostřílet (přeci jenom městečko je z větší části obsazené němci). Úkoly a další části města se vám postupně odemykají, nicméně si vždy můžete vybírat i z několika misí a dle nálady se do nich pouštět.
Největším lákadlem je ale bezpochyby použití síly Veil (čerpající z energie černého slunce). Pomocí artefaktu s použitím několika krystalů se můžete přesouvat na krátký čas do jiné sféry a dosáhnout tak vylepšení svých vlastností a oslabení nepřítele. Počáteční krystal umožňuje rychlejší pohyb, druhý vám zpomalí okolní nepřátele, další slouží jako štít k obraně proti útokům a poslední dělá z vašich zbraní destruktivní nástroje, schopné prorazit i nepřátelské štíty. Ve městě i misích potkáváte místa s podivnou radiací, ze kterých můžete obnovovat energii Veilu. Pokud energii vyčerpáte, obrazovka zešedne a vám to tak na chvíli znepřehlední orientaci. Odhadem 50% hry projdete s použitím pomocných energií. Ptáte se proč? Díky nim vidíte tajné chodby, kterých by jste si jinak nevšimly (nebo tam ani nemůžete), samotné energie lze různě vylepšovat v Black Marketu, takže pak lze vidět nepřítele za překážkami, zvyšovat kapacitu energie, vylepšovat útoky, apod. K tomu, aby jste si nová vylepšení mohly dovolit musíte nacházet v okolí knihy s danou schopností, rozhodně nenajdete všechny napoprvé a tak některé se vám ani neodemknou. Každý krystal se hodí na něco jiného a během hry každý z nich použijete několikrát.
Co se týče hardwarových nároků, zde si „smlsnou“ i majitelé průměrných sestav. Sestava s Core 2 Duo E7200, Ati Radeon HD 3850 512MB a 4GB DDR2 rozjela Wolfensteina na plno v 1920x1200 s 4xAA, kde se FPS pohybovaly, až na občasné výjimky, stále nad 30. Netřeba dlouze dumat nad tím, čím to je. Hra samotná totiž používá 5 let starý engine - id Tech 4 (viděný poprvé ve hře Doom3 – 2004), engine je však za ta léta již hodně modifikovaný a oproti prvotnímu použití využívá značné množství nových efektů, díky čemuž je stále ve hře (a to rovnou dvakrát). To, že byla hra vyvíjena zároveň i pro konzole je věc druhá a tak pár položek pro nastavení grafiky nikoho nepřekvapí. Výhodou takového enginu je určitě rychlost, zvlášť načítání uložených her je bleskové.
Grafika rozhodně překvapila, ač by se dalo v žánru akčních her najít několik podstatně kvalitnějších titulů, pohled na nového Wolfensteina je více než očí hodný. Díky artefaktům a krystalům, můžete skákat z dimenze do dimenze během sekundy a vidět tak pěkné barevné přechody, které projdou a schramstnou vše kolem vás. V běžném „světle“ si taky pokoukáte, na každém rohu čeká HDR, ze všech stran na nás útočí zelení SS mutanti a hrátky s ohněm si tu taky užijete nemálo (mise na vzducholodi prostě nemá chybu). To, jakým způsobem můžete zlikvidovat protivníky, se také jen tak nevidí a ač to možná působí trochu morbidně, stojí to za to. Nicméně jsou i hezčí hry.
Já sám jsem si u Wolfa pěkně zahrál a s porovnáním několika jiných titulů, které v poslední době vycházejí, nabídl něco odlišného, což se rozhodně počítá. Nové featurky, kreatury, grafika, hratelnost a obzvláště příběh - vše si drží dobrou úroveň. Za celou hru jsem se nesetkal s jediným bugem. Někdo si možná povzdechne nad dobou hratelnosti, inteligencí nepřátel (která je dost předvídatelná), systémem uzdravování a nevýrazným multiplayerem, nicméně si z toho vrásky na čele neuděláte. Sečteno a podtrženo, nový Wolfenstein je dobrá hra, která na těch pár hodin „přikove“ kdejakého příznivce akčních her k jeho propařené židli a rozhodně nezklame.
