Říkají mu různě: proměněnec, monstrum, vědmák, nečlověk… Ale přitom je v něm víc lidského než ve všech kolem něj. Je to vyvrhel společnosti, odpadlík, zákon pro něj nic neznamená, řídí se pouze svými vlastními vylepšenými smysly. Při své cestě si nikdy nevybírá menší zlo, protože nic takového není, hranice mezi menším a větším zlem je tak rozmazaná, až obě zla splývají v jedno. A tak prostě plní svou práci – zabijí monstra. Jmenuje se Geralt z Rivie a je to Zaklínač.

Když před mnoha lety polský spisovatel Andrzej Sapkowski psal první stránky příběhu o zaklínači Geraltovi, pravděpodobně pro něj byla vidina slávy o velikosti Tolkiena asi stejně vzdálená, jak daleko je kantýna Mos Eisley od Prahy. Série sice měla nemálo fanoušků, možná dokonce malý kult, ale pravděpodobně pouze mezi zarytými čtenáři fantasy žánru. Na to, aby Geralt dobyl svět, nestačil ani film a seriál, ale tomu se nelze divit, obojí zvládli dokoukat pouze jedinci s velmi silným žaludkem. První dva díly herní ságy o Zaklínači byli kasovní trhák, i když to byla do té doby postava docela neznámá.

A přitom Sapkowski nevymýšlí nic extra nového. Zaklínači nejsou z jeho hlavy, jak si většina lidí myslí. Zaklínač, v originále Wiedzmin, tedy vědmák, v angličtině Witcher, je svým názvem přesně to, co se zdá, tedy ženský protějšek vědmy, nebo čarodějnice. A přesto to není čaroděj. Zaklínači, jak jsou popsáni ve slovanských mytologiích, byly spíše bylináři a léčitelé a nedisponovali žádnými kouzelnými schopnostmi, ani nelovili monstra. Znamení a mistrovské ovládání mečů si tam samozřejmě Sapkowski přidal sám, jinak by jeho postavy byly dost ubohé.

Nicméně teď už snad neexistuje hráč, který by o zaklínači s vlasy bílými jako mléko alespoň neslyšel. A to i přes fakt, že první díl vyšel pouze na počítače a Mac, stejně jako druhý díl, který se ovšem v roce 2012 dočkal jenom xboxové verze. Ze zrušeného konzolového titulu s názvem The Witcher: Rise of the White Wolf jsme viděli pouze teaser trailer, ale pak byl jeho vývoj pozastaven a od té doby se po něm slehla zem. O to více hráče potěšilo oznámení, že kromě PC vyjde Divoký hon i na konzole nové generace, tedy Xbox One a Play Station 4.

A rozhodně je nadšení na místě. Zaklínač 3: Divoký hon totiž vypadá jako bezpochyby jedno z nejlepších RPG, které se kdy objevilo nebo v nejbližší době objeví na trhu. A to nemluvím jen o rozloze mapy, která má být 35x větší než ve Vrazích králů, ani o strhujícím příběhu, kde kromě Divokého honu Geralt nahání i vlastní minulost, ale hlavně o změnách, na kterých tvůrci opravdu nešetřili.

Největšího pokroku se dostalo asi lovu. V ukázce, kterou před námi hráli pánové z CD Projektu, Geralt přijíždí do malé vesnice, kde bydlí jediný přeživší posledního útoku přízračného Divokého honu. Aby se s ním mohl pořádně dát do řeči, musí nejdříve pomoci místním lidem. Ty již léta terorizuje záhadný tvor z lesů. I když by se ho mladí chtěli zbavit, stařešinové ho uctívají; je jen na Geraltovi (tedy na vás), komu z nich pomůže. Pak nastává bloumání po lesích a hledání stop, které po sobě stvůra zanechala. Bez toho Geralt nemůže přesně určit, o jaké zvíře jde, tudíž se na něj nemůže správně připravit a boj by ho mohl stát život.

Pak zjistí, že jde o určitého mutanta mezi člověkem a jelenem – je to tvor zvaný leshen, nic lehkého na zabití. Ale s leshenem je další problém – vždy si označí jednoho člověka ze svého okolí, a dokud nezemře tato osoba, stvůra se bude vracet, i když jej porazíte. Proto musí Geralt tvorovu oběť najít, a pak nechat obyvatele vesnice, ať si tento problém vyřeší sami. Jeho prací je jen zabíjet monstra… A tak může začít boj s leshenem!

Nicméně zvířata nepotkáte jen v úkolových misích. Samozřejmě se vyskytují i ve volné přírodě, kde na vás budou útočit třeba vlci, ale jiné druhy můžete je lovit pro cenné trofeje – pokud se tedy tvor v průběhu boje nezalekne silného protivníka a neuteče. To jej pak musíte vystopovat do jeho hnízda a ulovit tam. Jestli na to máte…

Změnami prošlo i cestování po světě. Kromě jízdy na koni a plachtění s lodí můžete využívat rychlého cestování a pohybovat se během sekundy mezi již objevenými lokacemi. Ale ani sám Geralt už nebude hrdobec, jemuž hrouda nohu víže. Nyní se bude řídit skautským heslem „přelez, přeskoč, ale nepodlez“, protože dostává schopnost skákat a šplhat, takže svět je ještě o něco otevřenější volnému pobíhání. No už bylo na čase.

Ale oproti druhému dílu bude kromě lovu hra zaměřena hlavně na Geralta a jeho osobnost. Všechny postavy, které si z něho dělali ve Vrazích králů loutku, jsi nyní buď mrtví anebo prostě pryč a Bílý vlk je znovu zaklínačem, jakým by měl být. Volný, nesvázaný, řídící se pouze vlastní hlavou. Ale i přesto jeho cesta není přímá a má spoustu odboček – hlavní mise často v průběhu naruší nějaká vedlejší a je jen na vás, jestli ji budete následovat, nebo si půjdete po vlastní ose.

Zaklínač 3: Divoký hon vypadá už teď jako velmi povedená hra, ale jak znám CD Projekt, ani po vydání titulu to pro ně nekončí. Oba předchozí díly po nějaké době dostaly velký patch, který z nich udělal Rozšířenou edici, obsahující hodiny nových misí a videí, tedy další hodiny zábavy a zajímavých příběhů a životních rozhodnutí. A to se dá čekat i u Zakínače 3, který vychází příští rok.