Musím se vám přiznat, že závodní hry nikdy nepatřily mezi moje vyvolené žánry počítačových her. Možná je to spojené s mým dost pošahaným stylem řízení, jelikož v jakémkoliv titulu pravidelně končím mezi posledními a šanci na vítězství ztrácím do třiceti sekund po startu závodu. Světlou výjimku tvoří maximálně Trackmania a to bude tak všechno. Ale to není předmětem dnešní recenze, dnes tu nebudeme rozebírat moje traumata z neschopnosti jezdit rychle a kvalitně, ale nový díl oblíbené závodní série nesoucí jméno neméně slavného závodníka, Colina McRae (1968 - 2007). Poslední dva díly však již opustily vody (občas) frustrující věrné simulace rally a místo toho nabídly komplexní závodní orgie téměř pro každého. Dokázal DiRT 2 překročit stín svého předchůdce?
Po intru (které mimochodem nejde přeskočit, kdyby to někoho zajímalo...) se ocitáte v karavanu prozatím bezejmenného závodníka, který se chce stát slavným. Ke slávě mu mají pomoci série automobilových závodů po celém světě. Za svým cílem se musí podívat třeba do Anglie, Chorvatska, Kalifornie, Japonska, Malajsie; je toho opravdu hodně. Všechny závody nemáte zpřístupněné hned od začátku, většina se zobrazí až od určitého levelu. Za každý závod totiž získáváte zkušenostní body a také peníze, obnos se pochopitelně odvíjí podle umístění, ale mimo jiné také podle nastavené obtížnosti, nejméně obdržíte za možnost Easy, nejvíce za Hardocore. Volba obtížnosti vám také přiškrcuje počet použitelných "druhých šancí", u kterých se na chvíli pozastavíme.
"Flashbacky", jak se nová věcička jmenuje, pomáhají hlavně při haváriích, kterých se v divokých závodech děje dost a dost. Automaticky se aktivují vždy, kdy stav vašeho vozidla již neumožňuje pokračovat v závodě dál a vy byste museli odstoupit. V tu chvíli se obrazovka rozmaže, následně se zobrazí jednoduché menu, pomocí něhož se vrátíte časem do chvíle, abyste mohli svojí chybu napravit. Určitě se tady bavíme o vynikající pomůcce, jelikož je vždy lepší trošku sám sebe podvést, než jet celý závod od začátku. Pochopitelně nejste odkázáni jenom na benevolentnost hry, pokud chcete spravit svůj průjezd poslední zatáčkou, stačí si aktivovat replay a dostáváte se do toho stejného menu. Odvážlivci hrající na obtížnost hardcore však příležitost k aktivaci flashbacků nedostanou.
Na závodních okruzích pochopitelně nebudete sami, vždy se vám do cesty postaví maximálně sedm protivníků, které musíte na cestě za svým snem porážet. Kupodivu nejde jenom o nějak nahodilé jména bez jakékoliv špetky logiky, ale o propracovaný systém soupeřů. Každý z nich má přidělen kromě svého jména i fotku a hlas. Všichni závodníci jsou během závodu propojení vysílačkou, pomocí níž si mohou nadávat, chválit se, vyhrožovat a tak podobně. A tak se nemůžete divit, když do někoho narazíte a vzápětí na vás zařve – "Co to děláš?". Z těchto všech jezdců si také můžete postupem času udělat přátele. Stačí, abyste je porazili v duelu jeden na jednoho na nějaké trati a oni uznají vaší kvalitu.
Samotné závodníky bych uzavřel, je na čase něco napsat o umělé inteligenci. Shrnul bych ji do jednoho slova – ucházející. Protivníci rozhodně nejsou ty neporazitelné stroje neprogramované tak, aby během závodu odkroužily celou trať neustále po jedné stopě. Sami si představte, že v klidu jedete a najednou omylem narazíte do soupeřova auta. Ten se rozčílí a po slovech "Toho budeš litovat!" do vás párkrát narazí, vychytrale hlavně v zatáčkách. V takových momentech se připomene pocit závodění se skutečnými lidmi. Multiplayer pochopitelně nechybí, kromě onlinové hry si DiRT 2 užijí i vlastníci lokální sítě.
Milujete jízdu po vyasfaltované cestě? Okamžitě ruce pryč! Tady nikdo nestojí o nablýskaná autíčka, kde jen jedna kapička bláta znamená minimálně pětihodinové čištění! Vždyť už při kupování aut vám hra elegantně naznačí, že "teď už ho stačí jen zašpinit". Ano, sice se na asfalt opravu párkrát podíváte, ale jinak se připravte na bahnité řádění, kde za každým ze závodníků stoupá spousty prachu, projíždění kalužemi vody nebo bláta se rovná dvousekundovém hádání, co se za zasviněným sklem vlastně děje. Brzkému stereotypu se snaží zabránit přítomnost téměř jedna desítka módů, kdy některé z nich jsou opravdu zajímavé. Například Gatecrasher – máte 35 sekund na projetí z místa A do místa B, na což samozřejmě tento čas vůbec nestačí. K zisku dvou sekund navíc slouží padesátka rozbitelných stěn, které jsou rozmístěny po trati. Zajímavé a pro mne dost těžké.
Když k tomu všemu bláznění přidáte vynikající fyzikální model, nebojím se použít označení "jedna z nejlepších her roku". Jen si to představte, narazíte do sloupu rozvodu elektřiny při rallye v Maroku. Normálně očekáváte, že auto pomalu otočíte na střechu a sloup se ani nepohne. Chyba lávky! Řidič sice nárazem vysklí přední okno, ale sloup se k vašemu překvapení zlomí! Keře podél cesty můžete vytrhat i s kořeny, nemluvě o malých plotcích, pletivech a jiných ukazatelích trati. Vynikající model poškození snad ani nemá cenu nějak dopodrobna rozpitvávat, všichni si to dokážeme představit. Jen je možná škoda, že chcete-li projet někde, kde to očividně musí logicky jít, tak pokud to autoři nedovolili, tak máte smůlu. Třeba v Californii, kde několikrát projíždíte pod velkou dálnicí. Na některých místech je cesta zúžena na jeden průjezd, druhý je zatarasen reklamou a barely. Po předchozích zkušenostech si musíte říci, že to přece projedete. Ani nápad, síla nárazu se rovná betonové zdi.
V mých recenzích se vždycky ke konci věnuji zhodnocení technického zpracování. Je to jakýmsi pravidlem, které všichni berou jako nutné zlo, ti méně trpěliví řádky uvozující nadpis "Grafika" nebo "Technické zpracování" raději okamžitě přeskočí. Ale to by byla u Colin McRae: DiRT 2 velká chyba. Již v trailerech se vývojáři pyšnili využitím technologie DirectX 11 a rozebírali, jak to vylepší grafiku, jak bude vlajka ještě realističtěji vlát nad okruhem a podobné detaily. Někteří to mohli pokládat za typické vychloubání sebe sama, které stejně v konečném výsledku ani nebude poznat. A právě ti někteří se dost přepočítali. DiRT 2 opravdu obsahuje naprosto neodolatelnou grafiku, kterou jsem v závodních hrách ještě neviděl.
I na nejhorší nastavení je grafika opravdu pěkná, nicméně jak už to tak bývá, ty pravé orgie přicházejí až na plné nastavení. Nejvíce bych vyzdvihl vynikající zpracování vody – stříká od aut při průjezdu, její odlesky (zvláště v noci) vypadají naprosto úchvatně, není nad to asi dvě sekundy čekat, než stěrače z předního skla setřou nastříkanou vodu/bláto. Ano, podobně jako v Shiftech se kamerou podíváme i do nitra vozu. Sice tento pohled není tak propracovaný, jako v konkurentovi, ale i tak stojí za to. Zvláště, když každé auto nabízí jiný interiér a za některé závody vyhráváte blbůstky v podobě přívěšků, které se blimbají před vaším pohledem. Jen bych vytkl neustále se opakující animaci diváků, kteří vypadají strašně strojeně a nepřirozeně.
Přichází ta nejtěžší část recenze. Všechny mnou zvolená témata byly vyčerpány a já tak nějak nevím, co dále psát. Každopádně si myslím, že tu máme v jistém ohledu pokořitele Need for Speed: Shift. Pokud autoři nepoleví a budou se i nadále snažit překonávat svého konkurenta, můžeme se my hráči těšit na závodní "zlatý déšť". Chcete nějaký další důkaz, že je DiRT 2 opravdu kvalitní hrou? Tak například mě po dopsání této recenze ještě nepřestal bavit, což se podařilo jen málo komu (z jiného soudku například Borderlands). A pokud uvažujete o koupi, neváhejte ani vteřinu. Tak já jdu zase jezdit, na shledanou příště.
