Když se na konci listopadu léta páně 2007 objevila střílečka z třetího pohledu Kane and Lynch: Dead Man, neznamenala pro počítačové, respektive konzolové hraní nějakou výraznou revoluci, nedejbože úpravu některých pravidel tohoto žánru. Byla to podle hodnocení nadprůměrná (okolo 67%) hra, kterou si většina z nás zapamatovala hlavně díky dvojici hlavních hrdinů, kteří po dlouhé době nestáli na té "správné" straně zákona, ale byli to normální zločinci. Co normální zločinci, dokonce zločinci odsouzení k trestu smrti! A možná právě díky tomuto faktu, že herní historie nezná moc hratelných antihrdinů (teď si vybavím maximálně tak Dungeon Keeper nebo Grand Theft Auto), si i parťáci Kane a Lynch našli své fanoušky.

Asi se budu, hlavně s ohledem na své dojmy z demoverze, opakovat, ale moje historie s Kane and Lynch: Dead Man se začala psát teprve až v srpnu 2009, kdy tento titul u jednoho nejmenovaného časopisu vyšel jako příloha. Hru jsem nainstaloval, chvíli zahrál a pak znuděně odinstaloval, protože mne nějakým záhadným způsobem neoslovila. Teprve až téměř po roce, když jsem si začal více uvědomovat, že se chystá její pokračování a já bych si mohl svým způsobem "doplnil vzdělání", jsem ji znovu nainstaloval a nadšeně dohrál. Najednou jsem se vůbec nenudil, ale naopak bavil a pomalu jsem si v sobě vypěstoval očekávání směrem k druhému dílu. Dnes, po týdnu, kdy jsem hru hrál (vím, že je to divné, že tak dlouho, ale měl jsem jisté technické problémy) píšu tuhle recenzi a v ústech zbyla taková podivná pachuť. Na jednu stranu jsem se bavil a oba hrdinové mě nezklamali, ale na tu druhou cítím, že první díl byl v mnoha směrech lepší. Konec řečí, jdeme na to.

Vše začíná po výběru herní obtížnosti dost... podivně. Jako vůbec první věc, kterou ve hře spatříte, je záběr na klasickou videokameru, která natáčí Kanea a Lynche. Ne, neprovádí bankovní loupež, nenatáčejí nějaké cool video na YouTube, jsou mučeni nějakými lidmi. Střih, "Eidos uvádí". Střih, Lynch je mučen. Střih, "hru společnosti IO Interactive:". Střih, Kane šílí a řve jako šílenec: "Já tě zabiju!!". Střih, "Kane and Lynch 2: Dog Days". Střih a najednou se v příběhu posouváme o dva dny dozadu a vidíme scénu, kterou známe z trailerů. Lynch čeká u auta a přichází Kane. Chladné přivítání, náš žoldák je tady jen kvůli lodi vezoucí zbraně do Afriky. Jenže psychopat má před odjezdem na hotel ještě jednu věc v plánu - potřebuje navštívit nějakého týpka jménem Brady a něco mu vysvětlit (ručně, pochopitelně).

Vše se ovšem hned od začátku nedaří přesně tak, jak by to oba dva hrdinové chtěli. Vykopnou dveře, na pohovce se válí nahá dívka, Brady po nich začne střílet a utíkat pryč. A teprve teď se ke slovu dostává samotný hráč. Přiznávám, že takovýto začátek se mi strašně líbil a i samotná první mise je výborná. Někoho pronásledujete, on na vás povolá pár svých goril, vy se rychle schováte za nějakou překážku, postřílíte těch pár ostrých hochů a běžíte dál. Rychlé, akční, zábavné. Po několika podobných akcí Bradyho konečně dohoníte a on vytáhne poslední eso z rukávu - tu nahou dívku použije jako štít a u hlavy ji drží pistoli. Žádný problém pro Kanea, holka dostane kulku do srdce a Brady je v pasti. Jenže! Vytahuje nůž a podřeže se a tak Kane a Lynch jdou zpátky k autu a hurá na hotel.

Bohužel pro oba hrdiny, hned druhý den jsou při diskuzi s Lynchovým šéfem přepadeni nějakou bandou Číňanů, které má pod palcem člověk jménem Hsing. Naštěstí (s mírnou pomocí Kanea a Lynche) se z problémů dostanou a hned si to jdou se zmíněným Hsingem pořádně vyřídit. Toho také po několika minutách v jeho komplexu naleznou a tím končí klidné časy hlavních aktérů hry. Ona totiž ta dívka, kterou Kane zastřelil, nebyla jen tak obyčejná dívka, ale byla to dcera Shangsiho, pravděpodobně toho největšího kápa v Šanghaji, který má pod palcem policii, speciální jednotky a snad i část armády. Spolubojovníci se pěkně naštvou a tak tu máme klasickou situaci - dva versus všichni. To vše, co jsem právě během tří odstavců popsal, se stane během přibližně prvních tří misí (z celkových jedenácti). Víc z příběhu opravdu nehodlám prozrazovat, ovšem je trošku škoda, že se nejlepší část příběhu vyplýtvá hned na začátku. Od té chvíle je to taková směsice zažitých zvratů a standardů, která tak nějak postrádá konec a většina z vás po krátkém dohrání okamžitě začne myslet na třetí díl. Různé konce chybí také.

Hra je až k pláči lineární a nezachraňuje to ani možnost občas nepřátele zboku obejít. Kdybych měl popsat, jak celá hra probíhá, je to až zoufale jednotvárné - vejdete do nějaké místnosti, nějakými dveřmi na opačné straně vyběhnou nepřátelé (o těch o několik odstavců níže), většinou ve velkém počtu. Vy se přisajete k nejbližší překážce a začne palba. Pokud to přežijete a všichni jsou mrtví, nastává uložení hry a jde se dál. Můžete namítnout, že se naprosto stejně hrál i první díl a budete mít pravdu. Jenže v jedničce mi to tak nějak nevadilo, zatímco tady je to občas dost únavné, hlavně ve chvílích, kdy vám některá pasáž nejde a musíte ji několikrát opakovat. Vážně, poprvé to ještě jde, ale třeba po desáté dělat pořád to stejné a modlit se, aby vás zase něco nezabilo, je dost otrava. Mírné zpestření je i mise, kde musíte chránit Glazera (šéf Lynche), aby nebyl zastřelen, bohužel je však tato mise hned na začátku.

Aby toho všeho náhodou nebylo málo, autoři se rozhodli některé fungující prvky z jedničky ostřihnout. Mezi ty největší prohřešky patří nesmrtelnost vašeho parťáka, který nemůže umřít ani po dávce z kulometu, maximálně si lehne na zem. Tím pádem odpadá nutnost běhat k němu a oživovat jej, což zamrzí. Vlastně, když uvedu druhý "zlepšovák", kterým je absence možnosti udílet spolubojovníkovi příkazy, je nakonec dobře, že je nesmrtelný, to by byly sakra nervy, kdyby mohl umírat. Podobnou "vylepšovací" kůrou jste koneckonců prošli i vy. Také už nepotřebujete žádnou dávku adrenalinu, při větší dávce střeliva upadnete na zem, při čemž se můžete okamžitě zvednou. Umřít však jde i bez předchozího upadnutí, obraz se podle hodnoty vašeho zdraví obarvuje, či přesněji řečeno přebarvuje do černobílých odstínů.

Na úplný závěr této části recenze jsem si pak nechal nový, mírně předělaný, systém krytí. Ten už, na rozdíl od prvního dílu, nefunguje tak, že když se přiblížíte k nějaké překážce, postava se sama začne krýt, ale musíte všechno dělat hezky sami, ručně. To je ale bohužel největším kamenem úrazu, protože autoři ne u všech objektů krycí systém dovolili a tak když si myslíte, že za tímhle objektem bych se přeci logicky ukryl a k překážce se rozběhnete, ne vždy to musí vyjít a vy máte v tu ránu zaděláno na pořádným problém. Navíc, nejhorší chvíle nastávají, když už se rozhodnete vyběhnout z krytu, ale po pár metrech si to z nějakého důvodu rozmyslíte a chcete se rychle schovat zpátky. Řeknu vám, že není nic lepšího, než se pod palbou samopalů přichytit z překážce ze špatné strany a zoufale bojovat s ovládáním, aby se postava přemístila na to správné (původní) místo. Dodávám, že samovolné odstupování od překážek během přesunu vám bude připadat zcela normální (to se stává hlavně při přecházení za překážkou, ono to totiž funguje podle natočení kamery, takže je v tom občas guláš, které tlačítko máte vlastně mačkat).

Mezi další zásadní novinky druhého dílu patří volba zbraní. Samozřejmě jsme se nedočkali žádné veliké inovace (což by pochopitelně ani nešlo), pouze můžete oproti prvnímu dílu nosit jakékoliv dvě zbraně, takže už všude nechodíte s pistolí a velkou zbraní. Zbraňový arzenál doznal také určitých změn, daleko větší prostor se zde dostávají jednoruční zbraně používané gangy v Šanghaji - různé škorpiony, uziny a podobně. Samozřejmě nechybí ani klasické samopaly (z těch z prvního dílu zůstalo snad jen AK-47), různé typy brokovnic nebo dva typy pistolí. Trochu mrzí absence granátů, které byly nahrazeny možností házet náhodně rozmístěné kanystry s benzínem, plynem nebo hasící přístroje, které lze někde položit nebo hodit a poté v libovolnou chvíli rozstřelit. Hezký nápad, jenže mně by spíše vyhovovaly ty granáty. Snad příště! Za jednu větu stojí také tlačítko "Najdi zbraně", které vám zobrazí všechny na zemi ležící zbraně ve vaší blízkosti.

Ještě jsem se nezmínil, kdo proti vám během herní kampaně vlastně stojí. Bude to zřejmě velmi překvapující, ale vždy se postavíte proti různě dobře vybaveným a oblečeným Číňanům. Během prvních misí jsou to hlavně mafiánští poskoci a různé gorily, které běhají buď polonazí nebo oděni do různých vasil a ti "nejlepší z nich" mají přes obličej dračí masku. Později, od mise, kterou jsme měli možnost vyzkoušet si také v demu, přicházejí ke slovu také normální policejní jednotky ve směšně bílých helmičkách, poměrně tužší speciální jednotky a také zeleně oděné, pravděpodobně vojenské, jednotky. Dvakrát se vám také do cesty postaví vrtulník, kterého efektně sestřelíte kulometem. A málem bych zapomněl na roztomilé pejsky.

Když už mluvím o nepřátelích, musím se zmínit o několika věcech, které mi právě u nepřátel vadily. Tak například to byla jejich umělá inteligence, dokonce si dovolím napsat demence. Podle mého názoru je většina jejich rozhodnutí do detailu nascriptována a pro každého vojáka se v náhodnou dobu volí náhodný čin. Příklad? Souboj jeden proti jednomu, já i protivník se krčíme ve svém vlastním úkrytu a jen tak občas na sebe výstražně vystřelíme. Do této chvíle to není nic neobvyklého, voják naproti může v klídku čekat na moji chybu a jen se krýt, vždyť by mělo být logicky na mně, abych něco vymyslel. Bohužel, po několika sekundách si celou situaci zřejmě rozmyslí, bez jakéhokoliv důvodu vstane a začne utíkat pryč, buď k té nejvzdálenější překážce v místnosti nebo dokonce jen tak někam do prostoru.

A to k naší smůle není všechno, všichni nepřátelé se také rádi přemisťují a to tak, aby byli co nejméně kryti vůči vaší pozici. To, že jste na ně z toho místa před několika sekundami stříleli jim vůbec nevadí, stačí si chvíli počkat a můžete je kropit jak krávy na porážce (jak se při vrtulníkové misi vyjádří Lynch). Všechny tyto extrémy vyvažuje další - mají až nepříjemně přesnou mušku a to z jakékoliv zbraně, z jakékoliv pozice. Občas mi to přišlo až moc, když se kryjete za překážkou a sejmou vás na pár výstřelů (aniž byste vykoukli, což dokumentuje funkčnost krycího systému!), zatímco vy musíte do každého vysolit alespoň půl zásobníku. Taková třešnička na závěr, někdy se povede, že nepřítel při zásahu tak nějak divně zareaguje a dostane na chvíli zvýšenou rychlost pohybu, čehož využije pro útěk. Při prvních pár viděních legrace, dál následuje rozčílení.

Kane and Lynch 2: Dog Days naštěstí není pouze o docela krátké singleplayerové kampani, výrazněji ke slovu se dostává také multiplayer. Když už jsem zmínil tu kampaň, musím vám odhalit jednu vynikající věc - autoři zabojovali a konečně hráčům nabízejí kooperativní mód, který může být hraný po internetu a nemusí se hrát jenom na jednom počítači. Konečně! Krom toho se rozšíření dočkaly i ostatní multiplayerové módy, z nichž jeden je navrátilec Fragile Alliance (dále FA) a ti druzí jsou přesněji řečeno jeho různé obdoby. Skvělé je, že si konečně můžeme zahrát i po lokální síti a dokonce s počítačem řízenými protivníky (Arcade Mode). Ale zpět k dvěma novým módům. Prvním z nich je Undercover Cop. Pravidla jsou úplně stejná jako ve FA, jen jeden z hráčů je označen jako policista v převleku. Ten se musí chovat naprosto stejně jako ostatní lupiči, ale jeho hlavním úkolem je celou loupež překazit a zároveň neodhalit svojí pravou identitu.

Třetím do party jsou pak klasičtí "Policajti s zloději", neboli Cops & Robbers. Zde je oproti FA rozdíl ten, že hned na začátku každé hry jsou hráči na serveru rozděleni do dvou týmů. Toť vše. I přes výraznou podobnost všech herních módů musím přiznat, že se všechny tři dobře hrají a dovolím si dokonce napsat, že multiplayerová složka v mnoha ohledech tu singleplayerovou překonává. Čím to? Zřejmě to bude aktivní účastí dalších živých lidí, kteří dokáží neduhy AI eliminovat a zábava tak nabývá větší propracovanosti. Samozřejmě, ani tady není vše ideální a když narazíte na frajera z Ameriky, který si začne jen tak pobrukovat melodii "Banana phone" nebo když nějaký Fin mluví zásadně finsky a ignoruje angličtinu, hru to dokáže pěkně znechutit. Ale tak to je riziko, které se musí obětovat. Lokální síť je tak jistou, čistší alternativou.

Nastává pasáž o grafickém zpracováním. Pro začátek musím říci, že kdybych si dovolil jen tak otevřít své dojmy z demoverze a sprostě je sem nakopírovat, nic by se prakticky nestalo. Ano, plná verze je zcela totožná se zveřejněným "demíčkem" a autoři se tedy ani náznakem nesnažili něco upravovat nebo dolaďovat. Tak tedy, zřejmě se budu opakovat, ale ze ztvárnění města Šanghaj jsem naprosto unesen. Je to oproti těm "nejvíce reálným grafikám v historii počítačových her" zase něco nového a hrát hru, při které vše vypadá jako natáčené mobilem je další takový malý mezník. Dokonce si dovolím říci, že autoři přímo nějakého takovéhoto "kameramana" do hry implementovali a jste jím vlastně vy sami. Důkazem tomu budiž zakrytí kamery vojákovou rukou při zatčení na nádraží nebo natáčení cutscén vůbec.

Kdyby se ovšem našel někdo takový, kdo demoverzi nehrál nebo mé dojmy nečetl, musím říci, že společně s tou dobrou stránku této grafiky (divné barvy, sloupce světel, rozpad obrazu, částečný fyzikální model poškození) byly přeneseny i ty špatné. Tím pádem se krom těch kladných momentů dočkáme opět kolizních Lynchových vlasů (které po celou dobu hraní vypadají dost divně), kolize postav (scéna s pádem vrtulníku se mi dokonce totálně rozpadla) nebo podivně nekulatých prstů. Mimochodem, když si v menu vypnete kostičkování násilných scén a někoho cvičně trefíte do kebule, odhalíte další problémy, jako například neostré textury. I přesto mi všechny tyto výše vyjmenované problémy nebránily v tom, abych si audiovizuální zpracování opravdu užíval (dokonce i ta třepající kamera při sprintu se mi líbila) a chrochtal blahem.

Kane and Lynch 2: Dog Days není zase tak špatná hra, jak by se mohlo zdát. Když pomineme fakt, že kampaň na obtížnost Hard dohrajete za nějakých šest až sedm hodin, má docela dobrý příběh, u kterého se těšíte na každou novou cutscénu. Navíc, stačí si sehnat kamaráda, nějaký komunikační program a zábava se minimálně zdvojnásobí. Nemusíte nadávat na počítačovou inteligenci spolubojovníka, můžete více taktizovat, v podstatě můžete všechno, co hra pro jednoho hráče nenabízí. Mimochodem, pokud nejste z grafického zpracování nadšeni stejně, jako jsem nadšený já, doporučuji vám si z celkového hodnocení odečíst přibližně deset procent. Co říci závěrem? Návrat téhle šílené dvojice určitě není zlý, jen singleplayer trpí velkou snahou autorů vyřadit to dobré z jedničky a narvat do toho nové (ovšem blbě fungující) nápady.

P.S.: Nikdy jsem si nemyslel, že uvidím Lynche brečet, ale povedlo se...