Když před dvěma roky vyšel Elden Ring, dostalo se vývojářům z From Software pomalu standing ovations a na jejich nový souls-like kus se pěly ódy. Po mnoha letech vývoje Demons Souls, Dark Souls a Bloodbornu se vývojáři rozhodli udělat krok vpřed a dodat hráčům produkt s masivním světem, jehož průzkum bude rozkoší i utrpením zároveň. Titul sbíral jen vysoká hodnocení a odnesl si mimo jiné titul nejlepší hry roku 2022. Nikoho tak nepřekvapilo, když studio ohlásilo práce na DLC s názvem Shadow of the Erdtree, které je prvním a zároveň posledním rozšířením ER. Splnil však datadisk vysoká očekávání?
Pro začátek je nutné uvést, že cesta k DLC není rozhodně jednoduchá. Pokud jste nedohráli původní ER a nemáte staty ve výšce mrakodrapu, moc si nový přídavek neužijete a zřejmě k němu ani nemáte prozatím přístup. Vstup do Realm of Shadow totiž nejsou žádné nové magické dveře zářící na prázdném poli, které by křičely “Hej hrdino, už si všechno pokosil? Tak si pojď pro nášup”. Takhle snadné to není a musím přiznat, že jsem musel sám na internetu dohledat, jak se do nové lokace vlastně vloupat. Podrobný návod je přímo na stránkách Bandai Namco. Ve zkratce musí Vaší rukou zahynout Mohg, Lord of Blood a Starscourge Radahn.
Nutno poznamenat, že mě tento krok vývojářů dost zaskočil. Ano, jednou z nejzábavnějších věcí na původní hře, bylo samotné bloudění po rozsáhlé mapě a objevování nových dungeonů a všeho možného, ale podmiňovat vstup do DLC zabitím jednoho příběhového a jednoho optional bosse je přeci jen nezvyklé (no u From Software to zas tak nezvyklý není, pozn. Lukáš). Bohužel pro mě jsem základní hru ukončil v New game plus, takže jsem ani k jednomu z monster neměl přístup a musel jsem si hezky proklestit cestu nejen světem samotným, ale zároveň splnit úkoly s tím spojené. Vše se dá stihnout za pár hodin a ještě se nalevlíte, což se bude více než hodit, takže ve výsledku vlastně žádná hrůza.
Pamatujete u Mogha v Mohgwyn Dynasty Mausoleum na ten zvláštní kokon ze kterého čouhala obří ruka? Jak byste mohli na takovou bizarnost zapomenout, že? Tak to je pěkně prosím nová brána do Realm of Shadow. Stačí po porážce obou nepřátel pokecat s nově se objeveným NPC, hmátnout na ruku a hurá na objevování nových dálav. A že toho k prozkoumávání opravdu hodně! Při příchodu do RoS jsem si říkal, že dle velikosti půjde o zábavu tak na 2 až 3 odpoledne maximálně. Dnes, po odehrání cca 40 hodin a stále chybějících dvou lokací, si to už rozhodně nemyslím. Smekám před vývojáři, že za dva roky vytvořili něco tak masivního, co by jindy mohlo být bez legrace samostatnou hrou. Mapa samotná je opravdu rozsáhlá už sama o sobě, ale tvůrci si tentokrát dali záležet a prolézání povrchu jen začátek.
Shadow of the Erdtree je rozděleno do několika lokací, přičemž největší je rozsáhlá pláň plná hrobů, kde celá ta sranda začíná. Na té je uvítací výbor v podobě ohnivého golema připomínajícího koš na oheň. Jen o velikosti paneláku. Pln jistoty ve svého mága na lvl 158 jsem tedy pobídl poníka (toho tu využijete opravdu naplno) a vrhl se na nového vyzyvatele. Golem mi následně dvěma kopy, kterými mě odeslal expresně zpět k ohništi vysvětlil, že můj jinak vysoký lvl. ho absolutně nemůže rozhodit. Pauznutí hry, sebrání čelisti ze země a s hlavou plnou WTF momentu se vrhám opět k internetu, jestli jsem nenarazil na nějakého endgame bosse. Ne, nenarazil. Zmíněný mazlík je jedním z mnoha golemů toulajících se tímto světem a jedná se o jednoho z těch lehčích exemplářů. WTF na druhou.
V rámci otevřeného světa jsem tedy zvolil jinou cestu a vydal se do další části, která měla podobu rozbořeného města. S radostí jsem zjistil, že řádoví enemies padají pod mými kouzly vcelku obstojně, tedy po jednom až dvou úderech, a pomalu se spokojeně propracovával až k osudným zlatým dveřím. Nadšeně jsem se vrhl na prvního příběhového bosse, kterým je něco na způsob lva v podobě draka z čínského průvodu. Design krásný, útoky brutální, rychlost nelidská, buch buch a hurá zpět k táboráku opékat buřty. Pohořel jsem ještě více než u golema. Něco je prostě špatně.
Zvolil jsem tedy cestu objevování a odkrývání nových zákoutí, na které se mi podařilo částečně levelovat a zlikvidovat mini bosse, ačkoliv s obtížemi. Zavítal jsem tak do pahorkatin, močálů a v jedněch ruinách dokonce objevil vchod do podzemí, které následně vyústilo ve východ do jedné vesnice vysoko na skalách. Tvůrci se vyřádili a často se Vám může stát, že při objevování narazíte třeba na tenký útes, na jehož konci je cesta do další části mapy nebo alespoň nějakého dungeon. Ostatně dungeony ze základní hry se ve velké parádě vrací. Nejen aby nabídly zajímavé průchody a bitvy s vedlejšími bossy, ale minimálně v jednom případě je nutné ho pokořit pro zpřístupnění dalších oblastí. Jen po rovinatém povrchu to nepůjde.
Krásným příkladem tohoto vrstvení lokací na sebe jsou i hrady, které sice zaberou slušný prostor i tak, ale navíc v nich na každém patře narazíte na jiného bosse. A i zde platí, že ke každému nevede přímá cesta a musíte zkoumat a bádat, i třeba pěšinu vedoucí přes plošinu za jediným rozbitým oknem. Schovek je ve DLC opravdu nespočet a kupředu mě tak hnala kromě jiného i prostá radost z objevování, ač často jen ze hřbetu koně.
Co se týká nepřátel, narazíte spíše na nové kousky než na staré známé. Asi nejhojněji jsou zastoupené lidské stíny, které jsem si osobně překřtil na duše zemřelých. Na těch mě bavilo, že měli jinou barvu za dne a jinou v noci, takže si vývojáři opravdu vyhráli. Narazíte však i na různé kouzelníky, psy, trolly, draky a všechno možné co Vás napadne i nenapadne.
Vcelku bizarní je pak sklepení jednoho hradu, kde narazíte na živé hrnce z původní hry a odhalíte nejen jak vznikají, ale také co je vlastně uvnitř. Džem ani marmeláda to teda není.
Největším lákadlem jsou ale samozřejmě bossové, kterých je v rozšíření všehovšudy okolo 40 a z nich je asi 11 přímo příběhových. Zbytek jsou buď dobrovolní nebo nejslabší červené fantomy. Už jen počet těch lepších příšer dává tušit že datadisk Shadow of the Erdtree je jako vyslanec z dávných časů, kdy jsme v rámci datáčů dostávali tuny zábavy na dlouhé hodiny jako v případě například druhého Diabla nebo třetího Zaklínače. Věc dnes skoro už nevídaná.
Aby to však nebylo jen o nových lokacích a příšerách, je na mapě schováno cca přes 200 nových zbraní, kouzel, štítů, duší pomocníčků, armoru a dalších itemů a užitečných věciček.
Mezi všemi ovšem kralují dva itemy a sice Scadutree Fragments and Revered Spirit Ashes. Tak jako jste si v originální hře vylepšovali potiony slouží Scadutree Fragments k vylepšení postavy samotné a zvedá sílu jejího útoku a odolnost. Druhý předmět dělá to samé pro Vaše vyvolané pomocníčky. Oba itemy jsou tak odpovědí na můj povzdech k obtížnosti při příchodu do realmu. Stačí sebrat pár kousků a život je hned o něco snesitelnější a bossové se rubou o poznání snáz. Čím více jich seberete tím lépe a i s pár kousky, se dá hrou prokousávat ve slušném tempu.
Ačkoliv bych mohl na datadisk psát pochvalné ódy a děvčatům a chlapcům od From Software stavět chrámy, přeci jen se najde na Shadow of the Erdtree pár chybiček, které neumožní dát stoprocentní hodnocení.
Za sebe nemohu souhlasit se způsobem příchodu do nové lokace, jak jsem již popsal na začátku. I kdybyste prošli celý titul a pozabíjeli každého nepřítele, museli byste prolézt skoro celou mapu znovu, než byste možná náhodou narazili na NPC, jež vás zve do nové říše. A hledat si kvůli tomu návod na internetu je za mě krok vedle.
Druhým problémem je dokonalá scenérie hry. Titul je tak propracovaný a detailní, že se mi při některých soubojích s bossy stávalo, že díky efektům jejich útoků a mých kouzel toho bylo najednou k vidění tolik, že se hra začala trhat a konzole zkrátka i při svém výkonu nestíhala. Vypadá to možná WOW, ale při soubojích s už tak těžkými monstry, tohle zažívat nechcete a chtělo by to doladit.
Jinak, ale hře nemám co vytknout, snad až na nevyužitý potenciál haptické odezvy a jsem vrcholně spokojen. Vývojářský tým mohl s klidem vzít původní monstra, předělat vizuály některých bossů a celé to mrsknout do nových lokací o polovičním rozsahu a nalepit na to hezkou, tučnou sumu, ale nic takového se nestalo. Původní nápady jsou použity minimálně a hráčům se dostane obří porce nového obsahu v hodnotě 40 euro, o které si mohou některé dražší sestřičky nechatjen zdát. Je až škoda, že Shadow of the Erdtree bude jediným datadiskem. Sálá z něj totiž pocit, že byl vytvořen s láskou ke hrám a pro hráče.
Za poskytnutí hry děkujeme společnosti Cenega
