Při vzpomínce na rok 2007 zaplesá nejeden herní nadšenec. Dostalo se nám totiž Crysis - po grafické stránce revolučního objevu, po stránce hratelnostní noblesní akční pecky. Vykoupení nastalo v případě ale sakra velkých systémových požadavků, které jen málokterý počítač zvládal kompletně plnit. Proto mimochodem doteď panuje přesvědčení, že kdyby Crysis vyšel později, byl by jeho úspěch ještě větší. Renomé německého Cryteku i tak zaznamenávalo rapidní růst a návrat plechatého supervojáka v ikonickém nanoobleku se zdál být neodvratný.

Přesun z prosluněné džungle do monotónních barevných kombinací apokalyptické newyorské aglomerace ale asi nečekal nikdo. Vpravdě, změnu to chtělo. Vždyť Crytek už z pralesů cestou Far Cry a jedničky Crysis vytěžil snad všechno dřevo a ono, mezi námi, zavděčit se lidnatému zaoceánskému plebsu a předpřipravit si tak pozici na sílícím americkému herním trhu, to vůbec není ke škodě věci. Scénárista příběhu Richard Morgan už dříve přišel s dokonce ještě američtějším vysvětlením, proč bylo pokračování Crysis situováno právě do kontur severovýchodní metropole USA. Zaútočí-li prý někdo na NY, jakoby napadl celý svět. A příběh v Crysis 2 má emotivně přímo dopadat na každého z nás.

Svět postihla série klimatických katastrof a samotné mrakodrapové velkoměsto bylo svědkem masivní mimozemský invaze. V souvislosti s tím napadl evakuaci propásnuvší obyvatele takzvaný “manhattanský virus“, jenž po infiltraci do lidského těla začne rychle prorůstat tkání, až dojde ke kompletnímu buněčnému rozkladu. No a proto jste tu vy, chlápek slyšící na jméno Alcatraz. V patách vám jsou členové organizace Crynet, toužící po vašem nanoobleku, a New York a potažmo celý svět čeká, až jej spasíte od prohnaných a všeničících emzáků. Filmový trhák hodný Hollywoodu, řekl bych.

A koncepci Crysis 2 to sedí. Příběh koresponduje s prostředím, vtáhne a určuje tempo akce. Ne však na její úkor, jde o produktivní kooperaci. Postupně se rozvíjí, a i když má typickou katastrofickou a (bude se opakovat, ale…) silně americkou strukturu, vytváří perfektní atmosféru. S ohledem na žánr hry je navíc mile překvapující, že Crysis 2 nesfouknete za večer. Jde o minimálně desetihodinovou zábavu se vším všudy. Nutno taktéž uznat, že jeden by žasl, jak je prostředí vylidněného New Yorku uvěřitelné. Zásluhu na tom má nejenom vyspělý CryEngine 3, ale i dostatečná míra fantazie a kreativity autorů, jak by asi paradox, že nejlidnatější město ve Spojených státech je nyní prakticky bez obyvatel, mohl vypadat.

Nejeden z pravidelných hráčů stříleček při prvních zmínkách o Crysis 2 hýřil skepsí, že nepůjde o nic jiného, než o další z moderní dobou oblíbených tunelů. Nemohu sice vyvrátit, že mnoho prostoru k realizaci vlastních, řekněme, fakultativních výletů ve hře opravdu nedostanete, na druhou stranu byl pohyb po mapě díky vhodně zvolenému prostředí rozšířen do vertikálnosti. Ne o mnoho, ale i tak vám díky alespoň dojmově rozšířenému poli možné působnosti přijde, že jste sice hnáni a směřováni kupředu, ale ne nijak urputně. Jednotlivé úrovně jsou navíc tak zdařile konstruovány, že je jen na vás, jakým stylem je zdoláte. To už přímo souvisí s vaším nanooblekem, který je schopen vás před každou sofistikovanější situací upozornit na dostupné taktické milníky. Oblek zmapuje dění před vámi a vyhodnotí, jak nejlépe by šlo danou lokací projít.

Nanooblek druhé generace toho ale umí mnohem více. Když ještě rozvinu myšlenku předešlého odstavce, aktivací takzvaného “hledí“, funkce nanoobleku, získáte kompletní a podrobnou nápovědu krok za krokem. Hledí zvýrazní nepřátele, bedny s municí i vzdálenost ke sledované překážce. Využít můžete i termovizi a velmi zajímavá jsou také různá vylepšení obleku, které si volíte za získané nanokatalyzátory z mrtvých emzáků. Ovládání nanoobleku se omezilo jen na tlačítka W a E pro brnění a neviditelnost. Taktéž je nyní mnohem intuitivnější a akce díky tomu svižnější. Běh i velký skok učiníte přirozeně, a to bez předchozího vybrání nastavení obleku. Spotřeba energie nutné pro jeho funkčnost je idealizovaná a frenetickému tempu hry precizně sekunduje. Dobře funguje i signalizace nebezpečí a samotná minimapa.

Personalizaci nabízí i arzenál. U zbraní můžete upravovat hlavní, pod hlavní i zaměřovací část v závislosti na odemčené prostředky. Abych nezapomněl, ve hře si osedláte i takové “zbraně“ jako pozemní obrněná vozidla s kulomety a tak podobně. Z řady nevybočují, o příjemné zpestření se ale určitě jedná. Přičemž jsem se pomalu dostal k prvnímu velkému nešvaru hry. I přesto, jak moc se Crytek dychtil, že se Crysis 2 bude pyšnit přemýšlející a chytrou umělou inteligencí, je to bída, která bije do očí. Samozřejmě zažijete i světlé okamžiky, ale v globálu i z vojáku Crynetu i z mimozemských chobotnic, a dokonce i z vašich parťáků povětšinou debilita přímo čiší. A to je strašná škoda.

Crysis se stal nepsaným synonymem pro technicky dokonalé grafické zpracování. Ne náhodou. Detailně vykreslenou městskou džungli naleznete i ve druhém díle, důležité je si ale uvědomit, že vývojáři chtěli hru přinést co největšímu spektru hráčů, takže hardwarové nároky již nejsou tak extrémní a ani grafická stránka už není takový boom v komparaci s konkurencí jako v případě prvního Crysis. Fajn je, že i díky tomu je ztvárnění hry velmi realistické a především na silnějších strojích s maximálními detaily a ještě lépe s 3D brýlemi na hlavě a využitím stereoskopického promítání jde o dechberoucí vizuální orgie. Efekt střídá efekt a působivější skript ještě úžasnější filmovou sekvenci. Tohle Němci umí nejen vytvořit, ale hlavně prodat.

Je sice pravda, že tu a tam ulítne textura nebo se chybně vykreslí, zřídka kdy se ale jedná o závažnější chybku. Zcela bezchybné je oproti tomu audio. Nevzpomínám si, kdy naposled byl soundtrack tak skvěle ladící k náboji hry. Ono divte se, když podkresové skladby komponoval přeslavný Hans Zimmer, hudební skladatel stojící za melodiemi k Pearl Harboru či Gladiátorovi. V minulosti se Zimmer dotkl i her, spolupracoval totiž na ozvučení Modern Warfare 2. Dynamické přerývání jeho hudby doplňuje už tak dost hustou atmosféru a celý soundtrack je po všech stránkách vyladěn na maximální kvalitativní úroveň. Nastavený timing, stylizace i samotný výběr tvoří výjimečný hnací motor většiny akcí. Do toho si přidejte rámcově povedené hlášky a hlesy robotického vokálu nanoobleku. Uchu lahodící modernistická harmonie.

Co dodat – Crysis 2 se nadmíru povedlo. Drobné chybičky by tu byly a jedná větší kaňka rovněž. To se ale stává běžně a nemějme to s ohledem na jinak dokonalé provedení zbývajících herních prvků autorům za zlé. Gradující a promyšlený příběh, dynamická akce se spoustou doplňků, skvostné audiovizuální zpracování. Nebýt perfekcionista, Crysis 2 směřuje k absolutnímu hodnocení. Verdikt se spolu se všemi plusovými body však šikovně schová pod to nepodstatnější - Crysis 2 je opravdová radost hrát. A o to ve hrách jde.