Asi jen málokdo by tři čtyři roky dozadu dokázal předpovědět, jakým směrem se série Need for Speed bude v budoucnu ubírat. Vrchol byl ten tam a rozpačitý ProStreet či ještě rozpačitější Undercover rozdmýchával dým spekulací do obludných rozměrů. Většina se tehdy přikláněla k tomu, aby to NfS zabalilo – i přes sérii kiksů by stále ještě odcházelo s hlavou vztyčenou.

Místo toho se však na scéně objevil Shift a s ním i nová vize, která – kupodivu – fungovala. Závodění na okruzích a dílna Slightly Mad Studia, to je, byla a vždy bude záruka kvalitní rukodělné práce. Shift sérii spasilo a co víc: nabídlo nový pohled na závodění, takový, jaký hráčům Need for Speed zůstal dosud skryt. Jako by tak celá série zažívala svůj velký comeback. Ani nedávné Hot Pursuit rozhodně neurazilo, a tak lze s přimhouřením oka slavně prohlásit, že uvnitř Need for Speed to zase šlape. Nebo spíš jede.

Ať už se totiž přechod k simulaci zdá být návrhem sebešílenějším, u hráčů zatím boduje. „Needi“ díky tomu značně vyspěli, posunuli se o level výš. To sebou ale přináší i mnohé svízele: Třeba že teď začnou narážet na konkurenty daleko silnější, než byli dříve zvyklí. Nicméně Slightly Mad Studios se nebojí vyzvat i je. Shift 2 totiž míří střemhlav přesně do míst, kde se už nějakou chvíli přetahují dva nesmiřitelní konzoloví králové závodní simulace – Forza v dresu Microsoftu a Gran Turismo ze stáje japonského Sony. Ani jeden nedá kůži zadarmo, s čímž však nejnovější NfS počítá.

I když vlastně – je to stále ještě Need for Speed? Patří ještě Shift 2 do rodiny? Patří, byť už se k ní ale zdaleka nehlásí tolik, jako jeho předchůdci. Tradiční značka byla na obalu vytlačena až do podřadných poloh kdesi v rohu. Tady se evidentně formuje nová série, a ta dává jasně najevo – podobně jako třeba Modern Warfare uvnitř Call of Duty – že by to chtěla zkusit na vlastní pěst. Potenciálu má jistě na rozdávání.

A co že to vlastně nejnovější Shift nabízí? Tak předně je to mód kariéry. Ten čítá poměrně slušné množství závodů nejen s protivníky, ale taky třeba jen s časem, kdy po vás hra chce zajet co nejrychlejší kolo. Kapitolu samu pro sebe pak tvoří drifty. Každý, kdo někdy prošel přes jakoukoliv gamesu s Need for Speed hlavičkou ví, oč jde. Škvařit pneumatiky v zatáčce tak dlouho, jak jen to váš um dovolí a vyinkasovat za to zasloužené body. Že to není žádná rutina, ale těžká dřina, se dozvíte velmi záhy. To když vám hned v úvodním tréninku Vaughn Gittin Jr, tvář hry a šampión v driftování, zboří veškeré představy o tříminutových smycích alá Underground 2.

Cosi by bylo dobré prohodit i o vozovém parku hry. Jednotlivé modely byly rozřazeny do kast podle určení, což znamená, že si zajezdíte nejen s nafintěnými supersporty s logem Pagani či McLaren na čumáku, ale i s muscle obry značek Shelby či Dodge. Závodnický mainstream pak musí chtě nechtě tvořit stálice typu Golf, Civic, Rx-8 a podobně. Každé auto se pak liší svým chováním na okruhu, což je samozřejmě na výsost logické. Ono se ale liší dost podstatně, a to i ve chvílích, kdy srovnáváte vozy přibližně stejných cenových relací. „350Zetka“ od Nissanu je třeba v porovnání s M trojkou od BMW prakticky nezkrotitelný vůz.

Když si projdete vším tím martyriem od tréninků počínaje a výběrem či vyladěním svého monopostu konče, je čas vydat se na okruh a trochu poškvařit pneumatiky. Je logické, že začínáte jako úplný amatér kdesi na spodu závodnického žebříčku a abyste pronikli až na vrchol – zde symbolizovaný závoděním ve třídě FIA GT1, musíte jezdit. A vyhrávat. Postupně se vypracovat přes nezajímavé podniky až po štědře honorované závody plné elitních jezdců.

Shiftu 2 by se měl vyhnout každý, kdo čeká cokoliv jiného než simulaci. A to vpravdě nelítostnou. Faktem je, že chvíle strávená v nastavení udělá ze hry lehce arkádovou záležitost, ale opravdu jen lehce. Chvíle nesoustředění, špatný nájezd do zatáčky – a už se drkotáte v kačírku, arkáda nearkáda. Tohle však ze Shift 2 přelomovou závodní simulaci nedělá. Je to něco jiného.

A tím je atmosféra při závodech. Tu se tvůrcům povedlo vyšperkovat na maximum, to se musí nechat. Obzvlášť podniky odehrávající se pod černo černou oblohou dávají celému přetahování se o vedoucí příčku úplně jiný rozměr. Kromě toho také svým dílem promlouvá do náboje hry kamera umístěná do řidičových očí. Můžete se volně rozhlížet po interiéru, ale hlavně – zpětnými zrcátky kontrolovat odstup soupeřů. Zrcátka se pak hodí i tehdy, chcete-li si užít hardcore driftování a kameru při tom necháte uvnitř vozu. Pro ostatní je asi lepší jí při smykování umístit nad vůz.

Co však lehce zamrzí, to je určitě AI protivníků. Až příliš okatě si hledí ideální stopy a prakticky nechybují – najít si skulinku v zatáčce však lze vždycky. Sem tam se navíc do hry vloudí nepříjemný bug. Jako třeba když mě při hromadné bouračce, kterou si mi povedlo zavinit už v první zatáčce, přes střechu jako monster-truck projel soupeř v trojkovém bémvéčku. Zajímavé.

Tyhle události ale i tak nic nemění na tom, že prostředí, v němž závodíte, je na hru těchto proporcí vskutku nádherné. Páté Gran Turismo se právem obává a ve Forze raději kutí čtvrté pokračování, byť přesto všechno Shift 2 využívá enginu z prvního dílu. Závodnický interiér vozu vypadá skvěle, ani zbytek auta nezaostává a vyvedlo se i zpracování okruhů podle svých reálných předloh. To je u závodní simulace vždycky plus. U her od EA pak tradičně dominuje soundtrack – výběr skladeb ani tentokrát nezklamal a troufám si říct, že ještě v mnohém předčil listopadové Hot Pursuit.

To všechno a mnohem víc dělá z druhého Shift kvalitní závodnický počin. Že není bez chyb, o tom se nemá cenu přít. Tvůrcům se však povedlo zdárně proniknout na ostře střežený píseček Forzy a Gran Turisma a už jen to samo o sobě něco znamená. Minimálně fakt, že s dílem Slightly Mad Studia bude třeba do budoucna počítat. Závodění je to totiž obzvlášť v nočním prostředí opravdu dechberoucí. Je dost možné, že mnohdy se nevyhnete frustraci z některých závodů, ale řekněme si na rovinu – to je asi problém většiny simulací.