Nastal čas se naposledy ohlédnout za Crysis 2. Po singleplayerové recenzi a třídílném miniseriálu o vývoji hry a adaptaci CryEnginu 3 na konzolovou architekturu v německých studiích Crytek jsem se proto z Frankfurtu přestěhoval do Nottinghamu v Anglii, abych okusil, zač je toho online hra. No a zpátky už se stěhovat nehodlám.
Abych vysvětlil, právě zde totiž sídlí vývojáři z bývalého studia Free Radical Design (TimeSplitters), které v roce 2009 německý vývojář odkoupil a vytvořil z nich nynější Crytek UK. A aby toho neměli Němci s Crysis 2 až nad hlavu, vývoj multiplayerové části hry svěřili svým britským kolegům. A udělali dobře.
Tedy ne že by doma v Německu sami neuměli a síti nerozuměli, ale ono je přeci jenom lepší být na písku v padesáti, než hrad nepostavit. Navíc už první díl ukázal, jak hodně si autoři po nezdaru s hrou více hráčů ve Far Cry právě na multiplayeru zakládají. „Crysis 2 nabízí nový způsob pojetí multiplayeru, který ji zaručí výlučné postavení a posune ji do pozice předního konkurenta na poli stříleček z vlastního pohledu,“ tvrdil před vydáním multiplayerového dema Cevat Yerli, výkonný ředitel společnosti Crytek. Ale jo, trefil se.
Samotné prostředí New Yorku už poskytuje různé typy bojiště s širokou paletou dalších možností, tedy slušnou ornou půdu pro konstrukci multiplayerových map. Ty v Crysis 2 nejsou zrovna rozsáhlé, zato jsou na rozdíl od konkurence kompletně víceúrovňové, vertikálně zaměřené a velmi dobře propracované. Navíc se v nich, ačkoli nejsou nijak jednoduché, začnete brzo orientovat a intuitivně pohybovat. Dohromady je map dvanáct, přičemž mezi nejznámější mohu s čistým svědomím zařadit mrakodrapový Skyline a katastrofou postihnutý starý rybářský trh Pier 17, výborně zpracované historické místo hned vedle Brooklynského mostu.
K výběru jsou čtyři třídy, každá s vlastním nepsaným posláním a vlastní „speciální“ zbraní. Ve výsledku se ale na žádné kastování nehraje. Veskrze je totiž skoro úplně jedno za koho hrajete, ničím vyloženě charakteristickým žádná ze tříd neoplývá. Pěšák se Scarem, Ostřelovač s DSG-1, Scout s brokovnicí a podpůrný Gunner s těžkým kulometem. Toť vše. Původně mělo být tříd dokonce šest, Gunner posléze vystřídal dvojici Ghost a Demolition. Jak už ale bylo poznamenáno, skoro o nic nejde. Mnohem větší důraz už je ale kladen na modifikaci vašeho avatara a gradace jeho, řekněme, profesní dráhy. Levelováním jste obdařování vyššími a vyššími hodnostmi, sbíráte body, vylepšujete zbraně, moduly do nanoobleku a rozšiřujte zbrojní arzenál. Ve hře rovněž existuje systém ingame podpory, známá to věc z mnoha novodobých multiplayerovek. No a jelikož krása spousty věcí spočívá v objevování, nebudu více prozrazovat. Zato podotknu, že vše funguje opravdu na jedničku.
Herních variant obsahuje hra více hráčů celkem šest. Deathmatch, Team Deathmatch, Crash Site čili Místo dopadu, Capture the Relay aneb Vysílač jako kořist, Extraction aka Získej roboty a Assault neboli Zteč. Hádám, že první dva představovat nemusím, zbylé čtyři jsou ale také starými známými. Jen pod jiným názvem. Místo dopadu je snad tím nejpopulárnějším módem už od multiplayerového dema, ve kterém oba týmy brání a získávají z nebe padající emzácké kapsle, Vysílač jako kořist je to samé co Capture the Flag ale s vysílačem, v Získej roboty sbíráte roboty a vylepšujete se tak a ve Zteči se snažíte nahrát data z počítače, který druhý tým chrání. Pestré, a i když ne zrovna originální, tak bezpochyby dostačující.
Matchmaking funguje taktéž na jedničku, chybky se ale objevují při latenci, a dokonce i u verifikace CD klíče. Ne napoprvé a v leckterých případech (soudě dle fór) ani na stý pokus se vám nemusí podařit jej korektně zadat. Multiplayeru Crysis 2 se nevyhnuli ani další technické bugy, cheateři a hráči s nelegálními kopiemi hry. Crytek se ale zapřísáhl, že proti všemu bude bojovat a postupným vydáváním patchů chybky opraví a černé hráče zabanuje. A zatím tak činí a činit bude, doufejme, i nadále. Bez těchto “drobností“ je totiž i multiplayer Crysis 2 radost hrát. A vůbec mě to nepřekvapuje.
