Série DiRT to zkouší bez jména tragicky zesnulého závodníka Colina McRae na přebalu. Opět balancuje – aspoň tedy podle oficiálních informací – na úzké hranici mezi simulátorem a arkádou, takže volant nevolant, hrát by to měl umět každý. A o tom to je. Vydusané rallye cesty brázdí Codemasters už několikátý rok úplně sami. Není nikdo, kdo by se jim chtěl postavit do cesty, přitom tahle série by nějakého konkurenta určitě uvítala.

Jak jinak si totiž vysvětlit fakt, že třetí „Dirty“ nejsou ničím víc než jen výfukovými plyny úspěšné dvojky či jedničky. Colin McRae už z obalu definitivně zmizel a stopy po jeho jméně nenaleznete ani v útrobách hry. To však nic nemění na tom, že nejnovější Dirt opět sází na stejné zbraně jako jeho předchůdci. Koneckonců proč ne – vždyť si všichni vedli nadmíru slušně. Nejčerstvější přírůstek se pak snaží, seč může zakomponovat do svých útrob co nejvíc „sociálna“, jinými slovy propojit se okamžitě s internetem a sdílet s lidmi vše, co jde. Ať už to jsou screenshoty z jízdy nebo videa vaší nejrychlejší časovky.

Games for Windows, na jehož platformě hra pro PC běží, je – a to mi asi potvrdí mnozí z vás – noční můra pro každého hráče. A dvojitá…co dvojitá, trojitá pro ty z vás, kteří třeba nemají založený účet. Podstoupit martyrium plné registrování, potvrzování a dalších stupidit – a pak ještě čekat, jestli hra vůbec přijme váš CD key – to chce hodně trpělivosti.

Ale když tohle přežijete, už vás hra ničím – minimálně technickým – nepotrápí. Jenomže nějaké závodnické orgie, na jaké jsme možná byli zvyklí z minula, se tentokrát nekonají. Minimálně ne v té míře, v jaké bychom to asi od hry tohohle kalibru očekávali. Dirt 3 vaří z vody. Jestli dvojka nabídla propracovanou kariéru, kde možná nebylo tolik závodních módů, ale která nabízela velmi slušný herní zážitek, pak její nástupce v tomhle směru citelně pokulhává.

Z ničeho nic na vás odkudsi začne promlouvat ženský hlas, který se vás snaží uvést do děje. Prý jste nějaký nováček, co se musí prosadit, hecnout se, zabojovat o lepší smlouvy, prorazit do lepších stájí…zkrátka sešlo se tu všechno závodnické klišé, a to ještě v dost vysoké koncentraci. Pak ženský hlas vystřídá mužský – představí se vám jako váš šéfmechanik a začne vás uvádět do jednotlivých módů a tratí. Celé je to bez náboje, bez napětí, bez všech fyzikálních veličin nutných k pořádnému závodění. Codies, čekal bych od vás víc.

Ať už jste odkojeni řadicí pákou a vyrostli jste na Gran Turismu či si naopak netroufnete ani na provoz v San Andreasském Los Santos, jednoho se vždycky střežte: Úrovni casual v DiRT 3. Byť obal hlásí 12+, tuhle obtížnost by hravě zmáklo i dvouroční batole. Jakmile skočí na startu zelená, zmáčkněte šipku nahoru, hlídejte si ideální stopu (nic těžkého) a sem tam zatáčejte. Takhle snadno nevyhrajete závod ani v Hot Pursuit. A ještě z toho bude traťový, ne-li světový rekord.

Nejnovější Dirt se soustředí čistě a jen na závodění. Nic okolo. Animace téměř žádné, a když už, tak jen aby se neřeklo. To znamená, že vám nezbývá prakticky nic jiného, než se věnovat čistě jen závodění. Jestli hrajete na casual, tak se u toho ještě můžete dloubat v nose.

V třetím Dirtu se sešla padesátka různě rozvrstvených vozidel. Ty se nacházejí v různých třídách podle toho, v jaké době nebo za jakým účelem zrovna sjeli z výrobních linek. Na nejnižších úrovních je to ale fuk, protože se chovají prakticky stejně, jen s odlišnou maximálkou. Zlatý hřeb všeho je pak Ford Fiesta uzpůsobený pro potřeby nového módu Gymkhana. Co se určitě povedlo, je okolí tratí a jejich ztvárnění celkově. Jinak se jezdí na asfaltu a jinak na štěrku, svůj vliv na výkon vozu má i dynamicky se měnící počasí. Na déšť se připravte v továrních prostorech amerického Michiganu, na spalující žár zase v Keni. Sněhová bouře vás zase může zastihnout v Norsku. Jinými slovy – tratě rozhodně zaslouží plus.

Hlavní je důraz na rallye závodění! slibovali tvůrci dávno před vydáním hry. Komunita se totiž tvářila dosti skepticky hlavně na fakt, že druhý Dirt od něj tak trochu upustil. Ne že by to bylo na škodu. Ať už tak či onak, trojka nabízí jen jedno nové a hlavní ne-rallye lákadlo: Mód Gymkhana. Na betonovém plácku se můžete s autem dosytnosti vyblbnout, a to i když hrajete kariéru. Hra kombinuje množství dalších typů závodů, a to je velmi dobrá zpráva, protože tím alespoň částečně kompenzuje jiné svoje nedostatky.

Grafika – jednoznačně palec nahoru. Už na ní tak trochu padla řeč výš ve spojitosti s krásnými tratěmi, takže nezbývá než dodat: Povedla se. Co je ještě lepší, že Dirt 3 rozjedete i na méně výkonných dvoujádrech. Na grafické prostředí navazuje i hudební doprovod, který rovněž zasluhuje stoprocentní pochvalu. Tvůrci namixovali písničky ze špice hitparád s těmi méně známými, a to natolik umně, že z toho vzešel parádní soundtrack s téměř padesáti songy.

Dirt 3 se snaží oslovit masy. Snaží se být přístupný jak méně zkušeným hráčům, tak i těm, kteří se bez volantu neobejdou. Docela se mu to daří, jenomže ho sráží k zemi vysloveně odfláknutá kariéra, v níž prakticky jen entrujete nové závody a vybíráte vhodné vozy. Takhle to dopadá, když hra nemá konkurenta. Třetí Dirt zvlčel.