Už je to více než rok, co se na službě Xbox Live Arcade objevila zajímavá skákačka pojmenovaná Limbo. Na rozdíl od ostatních her však nebyla rychle převálcována dalšími vydávanými tituly, jelikož byla něčím výjimečná a hráči na ni jen tak nezapomněli. Tuto výjimečnost mimo jiné rozpoznali také recenzenti velkých herních portálů, když hře udíleli vysoké hodnocení. Průměr se podle Metacritic drží přesně na devadesáti procentech. Celkový úspěch podtrhuje také fakt, že se vývojáři z nezávislého studia Playdead rok od vydání na Xboxu 360 rozhodli dopřát podobný herní zážitek také majitelům PlayStation 3 a počítačů.

Na konzoli společnosti Sony hra vyšla už minulý měsíc, Steam se jí dočkal druhý srpnový den za solidní cenu deseti euro. A jelikož jsme Limbu v červenci loňského roku nevěnovali zaslouženou pozornost (popravdě jsme ho přešli s naprostým mlčením a ani se neobtěžovali založit této hře v naší databázi kartu), musíme svoji chybu napravit alespoň teď, o rok později. Proto se pohodlně usaďte a nalaďte se na tu správnou notu, jelikož právě společně s dnešní recenzí vstupujete do Limba, které dle římskokatolické víry ztělesňuje dočasný stav duší dobrých lidí a také trvalý stav nepokřtěných dětí.

Dobře, dost těch teologických plků, jdeme recenzovat. Hlavním hrdinou je bezejmenný chlapec, který hledá svoji zmizelou sestru. Nemůže ji však po dlouhém hledání nikde najít, proto se rozhodne vstoupit do neprobádaného světa Limba, jestli by ji nemohl najít zrovna tady. Po dlouhém bezvědomí se probouzí někde v lese a právě tím začíná kampaň jednoho hráče. Žádné rozdíly oproti Xboxové nebo PS3 verzi nehledejte, hra je naprosto stejná, dokonce můžete místo klávesnice použít i ovladač ze zařízení Microsoftu. Vývojáři sice slibovali zakomponování nějakého bonusového obsahu, ovšem já jsem jej během hraní nikde neobjevil. Snad na druhý pokus.

Zpět k příběhu. Hoch během hledání své menší sestřičky nebude zcela sám, krom různých pastí a logických hádanek (o nich až další část) potká také několik domorodých obyvatel tohoto zvláštního světa a také jednoho obrovského pavouka, s nímž se bude potýkat přibližně v první třetině hry a několikrát jenom o vlásek unikne smrti. Také se mu nakonec náležitě pomstí, ale to bych předbíhal. Jediným výraznějším zklamáním je snad pouze délka hry, já osobně jsem Limbo dokončil za něco málo přes čtyři hodiny, které sice byly naplněny skvělou zábavou, ovšem přesto je to docela málo. Na druhou stranu, nejnovější díly Call of Duty dohrajete za přibližně stejnou dobu a stojí vás čtyřikrát nebo pětkrát více, takže...

Jak už zde několikrát padlo, Limbo je ve své podstatě obyčejná plošinovka, ve které musíte v „jednoduchém“ 2D světě postupovat neustále doprava. Na rozdíl třeba od takového Maria však proti vám nestojí žádní stálí nepřátelé, zabít vás může pouze vaše neschopnost (například když se utopíte nebo když skočíte rovnou do hluboké propasti), eventuálně nastražené pasti, kterých je rovnou několik typů – medvědí pasti, střílející kulomety, rotující ozubená kola, elektřina, změny gravitace... Je toho zkrátka skutečně dost, co se vám může v Limbu přihodit.

Posledním vašim „nepřítelem“ jsou pak různé logické hádanky, jež musíte kvůli úspěšnému postupu vyřešit. Stejně jako v případě pastí se tyto hádanky dělí do několika kategorií – občas jde o správné načasování vašich pohybů, občas musíte přijít na správné pořadí tlačítek a občas stačí jediné, přežít, třeba když se začne celý herní svět otáčet ve směru hodinových ručiček a vy to musíte nějak překonat. Celý herní svět je zkrátka protkán nejrůznějšími nebezpečími a je pouze na vás, jestli se s nimi dokážete řádně vypořádat a dojít až na konec.

Dalším výrazným poznávacím znakem Limba je také grafické, možná by se spíše hodilo napsat technické, zpracování. To je, jak si jistě všímáte z okolních obrázků, velice specifické, jelikož je celé vyvedeno ve všech odstínech šedi. Někteří naši čtenáři by mohli nad touto určitou „chudostí“ ohrnout nos, podle mne však jde o velice dobrou stylizaci a k celkovému vyznění hry sedí jak pr*del na hrnci. Rozhodně si nemyslete, že absence barev naznačuje i dalších technické nedodělky.

Tak to rozhodně není, například takové animace jsou na jednoduchou kreslenou 2D skákačku hodně povedené a snesou i přísnější měřítka. Za vypíchnutí určitě stojí animace úmrtí našeho bezejmenného hrdiny, které jsou (rozhodně u některých nástrah) docela dost brutální a na nic si nehrají (třeba medvědí past nebo rotující ozubené kolo jsou docela humus, hlavně při správném naskočení). Ti brutálnější z vás určitě u každé pasti nejprve danou smrt „odzkoušejí“, na druhou stranu se však připraví o zisk zajímavého achievmentu, který obdržíte, pokud během hraní umřete maximálně pětkrát.

Limbo nemůžete porovnávat s ostatními hrami dostupnými na trhu, to prostě nejde. Tahle skákačka je totiž něco specifického, něco, co si stojí za to zahrát. Samozřejmě, někteří mohou nadávat na krátkou herní dobu nebo nedokonalou grafiku, jenže na Limbo se musí pohlížet tak nějak jinak. Konkrétně jako na nesmírně zajímavý umělecký počin, který nabízí nevšední a velice zajímavý plošinový zážitek. A tak svoji dnešní recenzi zakončím tvrzením, že Limbo by si měl vyzkoušet opravdu každý, i kdyby se nedostal ani přes prvním překážku. Stojí to totiž za to!