Co si budeme povídat, Id Software ještě nevyprodukovalo ani jednu vyloženě špatnou nebo průměrnou hru – Wolfenstein 3D, Doom nebo Quake, to jsou dnes značky, na které by se svými úsporami nedosáhl ani Dan Nekonečný. Jestli se nové střílečce a závodní hře v jednom, Rage, podařilo nás zaujmout stejně dobře, jako zmíněným peckám, se k překvapení kolegy Jirky dozvíte v následujícím textu.
Hra začíná velmi originálně: na naši mírumilovnou planetu Zemi, na které žijí miliardy spokojených, přejících, šťastných a věřících lidí s obrázky jablíček na čelech, se nekompromisní rychlostí blíží obří asteroid. Asteroid je bohužel tak velký, že to podle odhadů neziskových organizací, které mají na starosti ochranu lidstva před nezištným divokým vesmírem, vypadá, že pád asteroidu nás tady všechny pěkně po jednom pozabíjí. Vláda planety se proto rozhodne, ku prospěchu lidské rasy, umístit vybrané jedince (což jsou ti, kteří měli ve škole nejlepší známky, a o prázdninách nejvíc pomáhali babičce) do takzvané archy. Archa je takový malý domeček pro cca osm lidí, něco jako malý vault z Falloutu nebo protiatomový kryt. Asteroid se po mírné změně kurzu zapříčiněné líznutím o Měsíc konečně dostane do atmosféry Země a po dopadu opravdu pozabíjí všechny jablíčkáře. Díky archám přežije jen pár jedinců a pro hráče začíná akce po probuzení toho nejstatečnějšího z nich. Pana bezejmenného, jehož slovní zásoba se velmi podobá té ženské při pohlavním styku či hraní tenisu.
Výstupem z archy začínáme hrát. První dojmy jsou u všech hráčů stejné: grafika i design interiéru velmi podobná/ý Doomu 3 či Quakovi 4, a po východu z archy i Borderlands. Ovšem něco zvláštního tu přeci jen na hráče dýchá. Nevím, jestli je to novou technologií “megatexture” nebo nějakými jinými vychytávkami, ale venkovní svět Rage je krásný – skály, písek a ruiny vysokých budov podle mně takhle živě ztvárněny ještě nebyly. Tahle hra na první pohled nemá na blízko ty nejlepší textury, ale i co do grafiky nabídne něco nového, zajímavého. Jdeme dál.
Hratelnost jsme s kolegy probrali už v předešlém (14.) podcastu a budu se opakovat: mě překvapila. Podívám-li se na předchozí hry Id Software, vidím ryzí střílečku z prvního pohledu a důraz na kvalitní zbraně se špičkově vymazleným systémem míření/střílení. V Rage mně nejprve nemile překvapilo, že střílet mě, ať už je to čímkoli, zas tak nebavilo. Střílení je nějaké divné, zabíjení přes přiblížené hledí zbraně fakt není ídéčkářský styl, ... nuda.
K pozitivnímu hodnocení oblasti užití arzenálu mě Rage nutí jinými prostředky: tomahawkem, střílnou, dálkově ovládanou buginkou, nebo možností změny nábojů či vylepšováním zbraní. Dává mi to hrozně moc smysl: téměř v každé hře minulých dob se člověk setkal s několika zbraněmi (typicky kolem deseti) a s těmi se musel zabavit v průběhu celé hry. V Rage můžete berserka uolat i s pistolkou – stačí do ní naládovat správné náboje a rozdávat velmi respektuhodné dělovky.
Jenže v Id Software chtěli hru udělat ještě barvitější a v Rage si zajezdíme i v bugině a zahrajeme si kupu miniher. A opět to dává smysl, v postapokalyptickém světě pouště a ruin jsou lidi (a nejen oni) rozlezlí do většího prostoru. Při pěší turistice to chce buď sedmimílové boty, nebo náhradní podrážky v báglu vždy při sobě, nicméně byla by to nuda, a tak v Id řekli NE a neproložili kampaň hry (a celou síťovou hru) jízdou v bugině či dokonce klasickými závody. Mimo závodů je super to, že nejste nuceni buginku použít, můžete jít opravdu pěšky.
Takže procházíte hrou se skvělým učebnicovým level designem (skutečně rozmanitým) a střílíte mutanty, lidi co vás chtějí zabít či okrást, a high-tech vojíny s energickými štíty, a přesně když už to začně člověka nudit, je potřeba někam dojet bugynou. Protože lupičů je na cestách ale skutečně požehnaně, na bugině máte nově nainstalovaný dvojitý raketomet a v báglu přes dvě stovky raket. Výbuchy ostatních bugyn jsou parádní, když při tom splníte nějaký úkol (typicky sestřelíte všech 5 bugyn v oblasti), poslední výbuch se vám pěkně zpomalí a pokud nejste buginou zrovna otočeni na druhou stranu, výbuch si můžete prohlédnout v “bullet timu”.
Nejvíce se mi ale líbila trojice tomahawk, střílna a dálkově ovládané miniautíčko s výbušninou. Zatímco tomahawk je asi jediná zpraň, se kterou lze oddělovat hlavy od těl, i střílna pomůže při každém boji. Autíčko na dálkáč najde využití zejména v plnění cílů misí.
A to stále ještě není všechno, hra se snaží bavit i dalšími featurkami, jako je “crafting” předmětů (z haraburdí, co najdete různě po mapě, si poskládáte léčivo či výbušninu na ničení zámků na dveře) a něčím, čemu někteří říkají RPG systém. Mimo vylepšování vašich buginek (ano, bude jich více) či zbraní můžete ovlivnit i jaké budete nosit oblečení. Hra nabízí i statistickou obrazovku vaší postavy, kde vidíte snad padesát různých fyzikálních a jiných hodnot vztahujících se k vaší postavě. Čert ví, k čemu vlastně je, co to všechno znamená a jak se cokoli z toho dá ovlivnit, ale je to kůl!
Tématem na několik sáhodlouhých flamewarů budiž nepřátelé a souboje s nimi... Zatímco klasičtí mutanti a lidi na hraně zákona mají prakticky nejpropracovanější pohyb v prostředí, jaký jsme dodnes ve hře viděli (odráží se od stěn, dělají kotrmelce, vyhýbají se na sto způsobů), bossové a high-tech vojáci jsou průměrní až to zamrzí. Je jich ale méně, takže já osobně jsem byl v tomto směru nadmíru spokojen, opravdu se jedná o něco navíc, co by mohlo posunout trend o nějaký ten krůček dopředu. A když už jsme u těch sporných věcí, asi bych měl hráče upozornit na koridorovost hry. I když to nevypadá, některé průhledné zdi jsou až neskutečně drzé. Nemožnost přeskočit zábradlí nebo půl metru vysokou krabici ležící na zemi mě naplňovala zlostí od začátku do konce hry. Zkoušel jsem to ale zas a znovu, nevěřil jsem. Neuvěříte ani vy.
Kolegové z redakce na Rage nesnášeli hlavně neexistující nastavení grafiky. Osobně mi to nijak nevadí, hra mi jede naprosto parádně na Radeonu HD 5670 a na to jakou mám low-endovou grafnu vypadá krásně – vůbec nemám problém vžít se do hry i s pocitem, že nevím jestli mám nejvyšší nebo střední kvalitu textur. Je to tak trochu konzolový přístup, spustil jsem hru, a ta mi zkrátka nabídla grafiku, se kterou si musím vystačit. Člověk se tak nějak odprostí od hodnocení hry podle toho jak vypadá na nejvyšší detaily oproti Crysis 2 nebo Battlefieldu 3. Nicméně musím dát za pravdu narážkám na otřesnou vyblitost některých textur, na které navíc člověk kouká z největší blízkosti – třeba žebříky mohly vypadat líp, to jsem si jistý :-P.
Další vadou na kráse PC verze je kompatibilita, Rage zkrátka někde běží v pohodě (po fixpacích od obou výrobců grafických karet) a někde bez kompletního přeinstalování počítače (což byl například případ autora recenze) ani nejde rozběhnout, anebo vypadá jako omalovánky. Legendární Carmack to označil za clusterf*ck a jinak se to nazvat ani nedá. Česky snad jen tragédie, nicméně konzolové verze jedou naprosto bez problémů.
Rage je skvělá hra, která vás bude jistojistě bavit, ale na PC si možná užijete víc problémů, než unese vaše trpělivost. Za zkoušku to ale stojí, bavíme se o velmi originální tříáčkové hře, kterou by měl prověřit každý milovník postapokalyptična, Carmacka, nebo prostě jen žánru FPS.
