Už jste někdy někoho zmlátili robertkem obřích rozměrů? Že ne? Díky Saints Row můžete tímto způsobem vymlátit třeba celé patro plné ku*ev. Stejně si to zasloužily. Začali jsme z vostra, jenže jak jinak začít s hrou, která vám nedá ani chvíli vydechnout? Zkusíme to citátem...

Pablo Picasso jednou řekl, že dobří umělci kopírují, ale ti nejlepší kradou. Saints Row je dobrá hra, dělali jí totiž kluci, kteří vědí jak něco zkopírovat a ještě k tomu přidat vlastní punc, vlastní osobitost, která je tak toužebně vyhledávána. Zvlaště poslední dobou. Nebudeme polemizovat nad tím, jak moc nám série od Volition připomíná GTA, nemá to cenu. Je jasné, že někdy se člověk prostě nevyhne přirovnání, budeme se ale snažit zredukovat vše na minimum.

Saints Row je střelená, ujetá a ze všech konvencí vybočující hra. Samotný začátek dává tušit, že tady se nejedná o obyčejnou gangsterku, kde se hlavouni řídí kodexem a vše řeší nejdříve slovy, až pak zajdou ke krajním řešením. Ne, tady hladina testosteronu neklesne pod míru maximální nabušenosti.

Ono vám to dojde hned po první půlhodince hraní. Volným pádem plachtit několik minut a během toho vystřílet celý regiment záporňáků, zachránit parťačku a ještě si udělat výlet skrz tvrzené sklo cestovního letadla, panečku to chce pár pořádných kulek. Nic se tady nebere vážně a tenhle kabátek hře sluší, příběh je předimenzovaný a nikoho nebude v podstatě zajímat. Jste boss obrovského gangu, chcete peníze, někdo vás touží sundat a vy se mstíte. Toliko k příběhu, na co omáčku, když masa máme ještě plný talíř?

Pokud nemáte zkušenosti s předchozími dvěma díly, nezoufejte. Tady jejich znalost nepotřebujete. Na začátku si vytvoříte postavu podle svého gusta (kterou můžete kdykoliv operovat a změnit tak kompletně vzhled, hlas nebo pohlaví) a okamžitě se vrhnete do tohohle víru hnusu a zběsilostí. Autoři nás obdařili možností upravit si tak každý kus, ba každou pihu na svém herním avatarovi a ze začátku vám z toho oči budou přecházet. Jakmile si ale zvyknete, počnete plavat jako ryba v rybníce plném mrtvol. Upravit si můžete každou blbinu, nikdy ale nebudete dostatečně spokojení se svým výtvorem a proto oceníte možnost kdykoliv cokoliv pozměnit.

Město Steelport je vaším pískovištěm a vy jste malý čtyřletý fracek, jenž může bábovičky ničit, stavět nebo na ně čůrat. Vyberte si. Čeká na vás celá hromada aktivit a hlavní mise jsou jenom takovým zastaveníčkem pro ty, kteří by náhodou nevědli co si s danou výbavou zrovna počít. Ve městě můžete zkupovat majetek – budovy, obchody, tattoo salóny či kliniky pro plastickou chirurgii. Čím solventnější jste, tím více vyděláváte. Hodí se to v pozdějších fázích hry, kdy se vám hodí každá kačka na vylepšování svých skillů a vlastností.

Můžete jen tak "kravit", blbnout a tunit si auta, nebo hledat skryté předměty. I to je slušná zábava a vzhledem k počtu vedlejších aktivit a statistik, si můžete sami vytyčovat cíle a jen tak pro radost si je plnit. Přítomnost achievementů je pak samozřejmostí.

Hlavní dějová linie, jak už bylo řečeno, neoplývá genialitou a ani vybroušenými dialogy. Tady se na tohle nehraje. Když vám parťák řekne: "Jdeme zničit obrovskej syndikát a potřebuju tvojí pomoc, plán nemám, jenom tunu zbraní." odpovíte bez váhání "Hell yea!" Snažíte si tedy vydobýt své místo na slunci a mít největší moc (ego, konto... doplňte podle vlastních preferencí).

Mise rozhodně nejsou jednotvárné, i když nejsou tak úplně tím, na co jsme dosud zvyklí. Vystřílet gang a zničit bombou jejich budovu, dobře. Ale co takhle simulovat zranění před řidiči a vydupat si tak větší pojistku? Nebo se zúčastnit reality show ve stylu Running Mana?

Kromě klasických misí tak máte o zábavu postaráno a rozhodně se nebudete nudit a to i přesto, že za celou dobu hraní se faktická náplň a celá pointa úkolů nijak neměnila. Díky vtípkům a různým odkazům od tvůrců vám ale nedojde ani na chvíli dech a Saints Row The Third bude mít pořád tempo, jaké byste očekávali. Možná vám i několik "bezcharakterních charakterů" přiroste k srdci jako nám, a to je pak ještě větší jízda. Možná si nebudete pamatovat jména všech aktérů, možná ani jednoho, jejich základní vlastnosti vám zůstanou známi ještě dlouho po dohrání.

Celkem často se ale opakují protivníci, jimž čelíte. V celé té frenetické akci to možná ani nepostihnete, když se ale otrkáte, začne to vadit a kazí to výsledný dojem. Nicméně v celém tom zástupu plyšových panáků to není zase takový problém.

Pokud pamětníci hráli druhý díl, vybaví si totální neodladěnost. I silnější sestavy měli problémy (větší než například u GTA IV), i přes grafické vzezření, jakým hra disponovala. To se změnilo, pořád to tedy nevypadá jako ze škatulky, zahrajete si už i na slabší mašince a to na slušné detaily. Díky stylizaci vám slabší grafika vadit nebude, zvláště potom, když se na hru podíváte zblízka. Při širším rozhledu už to ale není žádná sláva.

Soundtrack se bude líbit, je nabitý peckami všeho druhu a rádia se tu dělí na ty hiphopové, rockové, na střední proud a dokonce i na klasickou hudbu. Všichni patrioté prosím povstaňte – Antonín Dvořák a jeho symfonie Humoresque (Humoresky) se objevila právě zde. Teď už jen těžko odhadnout, zdali se jedná o poctu. My musíme konstatovat, že být na místě pana Dvořáka, jsme potěšeni.

Pomocí svého in-game mobilního telefonu zde můžete koukat na mapu města, určit si misi, převést si peníze z účtu nebo někomu zavolat o pomoc. Fungují zde i RPG prvky, které nepřímo ovlivňují vaše působení ve hře. Můžete si vylepšit regeneraci či zvýšit počet munice, jíž unesete.

V podzimním přívalu pecek by mohl Saints Row snadno zapadnout. To by byla obrovská škoda, a proto prosíme, udělejte s tím něco. Na chvíli dejte zapomenout všem vyhypovaným titulům a dejte šanci tomuhle klonu s duší. Zaslouží si to.