Valentýna lze trávit lecjak. Někdo se mucká se svojí nejdražší polovičkou, další fandí Barceloně v Lize Mistrů a někdo – teď myslíme na to zbylé zhruba půl procento populace – usedne k počinu, který se v obchodech objevil právě na svátek zamilovaných. Crusader Kings 2. Co to je? Odkud to přišlo? Co to nabízí? Společně s tímhle titulem se vyrojila řada otázek. Ne každý si totiž hned vybaví, že s Crusader Kings už jsme kdysi co dočinění měli. Bylo to v roce 2004 a bylo to s velkou pompou.

Jenomže žánr, jaký tahle série reprezentuje, v herní branži vymírá. Paradox Interactive se však tímhle nelibým faktem nechtějí nechat odradit, a tak dvojka Křižáků funguje na prakticky stejném principu jako jednička. Je to tahovka bez enginu, kde se vše odehrává na mapě, která je pro hráče hřištěm i kolbištěm všeho. Epické bitvy si díky tomu můžete jenom představovat. Hra nespolyká skoro žádné místo na disku a rozjedete jí i na hodně podprůměrném železe.

Jak už asi většina z vás vytušila, tohle zdaleka není titul pro všechny. Paradox si vždycky zakládal na jistém druhu originality, výstřednosti, chcete-li – a možná právě proto to jejich historické počiny nikdy nedotáhly dál než do stínu série Total War. Ani Crusader Kings 2 nehodlá nějak radikálně promluvit do TOP prodejnostní desítky. Zaujme jen ty, kteří mu dají šanci. Nováčkům je nepřístupný. Zato u něj ale čas plyne tak rychle, že se to zdá skoro nemožné.

A s tou nepřístupností to neberte úplně doslova, proniknout do mechanismu zvládne začátečník rychleji, než by si po letmém prvotním projetí všech hejblátek a tlačítek myslel. Před ním se rozprostře mapa středověké Evropy od roku 1066 až zhruba do roku 1337. Zvolíte si datum a panství, kterému chcete vládnout, a jde se na to. Trochu zamrzí, že tvůrci poměrně dost odflákli celou střední Evropu, protože České země tu spadají pod Svatou říši římskou, a tak se můžete s hraním za Václavy, Přemysly Otakary nebo Lucemburky v podstatě rozloučit.

Poté, co si vyberete jednoho z panovníků, se už dějiny začnou odvíjet podle toho, jak vy pískáte. A byť to celé vypadá šíleně složitě, vězte – není to tak zlé. Měli byste si dát dohromady sbor rádců neboli koncil, každého z nich vybrat pečlivě podle jeho vlastností a vysílat je na různé mise. Potom byste taky měli dávat majzla, aby se vám náhodou někde někdo v nějakém neposlušném území nevzbouřil. Když to jsou jen rolníci, hravě jejich povstání potlačíte. Když si začne nějaký cizí velmož uzurpovat právo na trůn, jenž obtěžkává právě vaše pozadí – je to problém.

Ne však takový, jaký by nevyřešila diplomacie. Vždycky to jde ututlat nějakým chytrým manželstvím nebo cinkajícím měšcem. A kdyby náhodou i tohle selhalo, co takhle poslat nohsledy, aby se tajně vplížili do nepřítelova lože a dýkou ukončili vaše trápení? Formovat dějiny se za nedlouho stane rutinní záležitostí. A to je problém. Větší. Ačkoliv se Crusader Kings 2 tváří jako extrémně rozlehlá hra – a ona jí skutečně je -, rychle upadnete do stereotypu. Tady odkliknu účast na sněmu, támhle potlačím vzbouřence, tady zvýšit daně, tady je snížit…V těchhle kruzích se budete zprvu pohybovat nadšeni, že už víte, kde co je. Pak přijde vystřízlivění a pak – nuda.

To tomuhle kolosálnímu historickému románu dost ubírá na kráse. Přitom ta rozsáhlost databáze! Každý rod, každý člověk, který v té době žil a je o něm někde nějaká zmínka, tu má svoje místo. Jen škoda, že sbírka portrétů není nikterak velká, takže se vám lidé velmi brzy začnou plést. Zapamatovat si jejich jména ani nezkoušejte. Většinou jich mají se všemi knížecími přídomky asi pět nebo šest.

Věčné přesuny vojsk z jednoho místa na druhé by nevadily, koneckonců, tak to přece bylo a bude, ale kdyby byl jejich po mapě plynulejší, rozhodně by to neuškodilo. Takhle když pořádáte masivní manévry a po Evropě vám pochodují desítky armád, po chvíli ztratíte přehled. Vojska se totiž přesunují jakýmsi skokem z místa na místo. Jakákoliv válečná taktika nemá smysl, vyhrává ten, koho je víc, takže si radši dobře propočítejte, proti kolika nepřátelům vlastně táhnete, aby se pak bitva neproměnila v debakl a kronikáři vás pak nerozcupovali.

Jedno velké plus ale nelze opomenout. Je to hudba. Úžasnější soundtrack letos ještě stoprocentně nikdo netrumfnul a divil bych se, kdyby se to do prázdnin mělo někomu povést. Asi nejlépe by hudební skladbu podtrhlo slovo epický. Přesně tak na vás totiž zdejší hudba bude působit. Dokonale vystihuje dobu a stíhá ještě perfektně tvořit atmosféru. Kéž by se to stejné dalo říci i o grafice, ale ta v takovém počinu hraje až druhé, ne-li třetí housle.

Crusader Kings 2 – to je poctivá historická RTSka, která z mála vytěžila absolutní maximum. Za to bychom na ní měli věšet věnce a hochy z Paradoxu pořádně poplácat na zádech. Utkat se s velikány žánru by však jisto jistě nezvládla. I proto se nejspíš zařadí mezi menšinové kousky pro nadšence, kterým nevadí obětovat hodiny listováním ve vlastním rodokmenu.