Když před dvěma lety vycházel druhý díl série Naruto Ultimate Ninja Storm, většina hráčů by nejspíš nepředpovídala, že se za dva roky dočkáme nového pokračování. Příběhově totiž tento díl došel až na úplnou hranu a už jednoduše nebylo z čeho čerpat. Vývojáři z CyberConnect 2 si ale vzali za cíl udělat ještě lepšího a většího herního Naruta než dříve, a to i přes onu pomyslnou bariéru, která by jim mohla v tomto cíle zabránit. Jak tedy dopadl nejnovější díl s názvem Generations v očích dlouholetého fanouška seriálu?

Řekněme si to na rovinu, druhý díl nastavil laťku až zatraceně vysoko, a myslím, že ti, kteří už mají dávno dohráno se mnou budou souhlasit. Protože už ale vývojáři nemohli pokračovat stejným směrem jako doposud, kvůli zmíněnému nedostatku nového dění v seriálu, šli na to úplně opačně. V Generations už jednoduše ani nezakopnete o něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo volný pohyb, což se samozřejmě všem líbit zrovna nemusí. Jinak to snad ale ani udělat nešlo.

Tentokrát se už také nestavíme do jedné hlavní dějové linky, která by sledovala jen jednu postavu. Takových linek je tu celkem jedenáct a každá se zabývá úplnou historií daného shinobiho, ať už mluvíme o samotném Narutovi nebo o někom, kdo se objevil v seriálu jen na chvíli. Celkově budou hratelné příběhy těchto postav: mladý Naruto, Shippuuden Naruto, Sasuke, Minato, Itachi, Haku a Zabuza, Kakashi, Jirayia, Gaara, Madara a Killer Bee. Zatímco Narutův příběh trvá okolo půl hodiny, takový Haku a Zabuza zabere něco okolo 15 minut. I když samozřejmě závisí na vašem tempu, celý story mód jsem podle statistik sjel za necelých šest hodin. Au. Oproti mým 40ti hodinám ze Storm 2 je těch titěrných šest opravdu slabý čajíček.

Bohužel, společně s jednotným příběhem zmizely taktéž tak zábavné a originální souboje s bossy. Po několika hodinách navíc naskočí pocit neuvěřitelné lineárnosti, kdy se střídají obrázky s krátkým textem z anime uvádějící situaci mezi souboji a samotná utkání s nepřáteli. Jedinou záchranou jsou snad jen krátké anime filmečky, které jsou vždy na začátku a na konci nějaké hlavnější postavy. V pár případech jsou tyto scénky dokonce i originální a nebyly doposud v žádném seriálovém díle.

Až po dohrání jsem si opravdu uvědomil, že tato hra není hlavně o nějakém navození příběhu, nýbrž o samotných bojích, které pořádně započnou až ve free a online módech. K tomuto pocitu také dopomáhá počet bojových režimů, které vidíme v sérii prvně. A to ani nemluvím o celkem 72 hratelných postavách a 48 lokacích.

Všechno ostatní zůstalo naprosto stejné (až na vyjímky), ať už mluvíme konkrétně o kombech nebo o ultimátním jutsu. Jedinou změnou na samotném bojišti je přidání kolonky (hned pod životy) s výměnnou technikou, která se po použití zase doplní, ostatně úplně stejně jako chakra, jen bez potřebného nabíjení. Co se potom týče samotných herních režimů, takový survival nebo tournament určitě stojí alespoň za trošku rozebrání.

Survival funguje na jednoduchém principu, který v dnešních dnech už jistě většina z nás zná. V Narutovi to funguje konkrétně tak, že v každém výběru jsou minimálně dva nepřátelé, se kterými podstoupíte minimálně dva souboje (záleží na počtu protivníků). Jakmile skončíte první boj, hra vám přidělí bonusové procento životů v závislosti na tom, jak dobře jste si vedli. To znamená, že pokud jste například zvládli porazit soupeře na úrovni S, hra vám daruje mnohem více životů, nežli byste onoho stejného soupeře porazili na úrovni D. Dále se ještě bere ohled na plnění bonusových úkolů v boji nebo za jak dlouho jste protivníka porazili.

Pokud by přišla řeč na turnaj, ten funguje… no, tak jako ostatní turnaje v jiných hrách. Za tímto žádnou vědu nehledejte, jedná se o normální turnaj, kde mezi sebou bojují hráči v počtu čtyř nebo osmi. O trošku větší zábava je to online, kde jsou lidé ve většině případů mnohem schopnější než naprogramovaní protivníci. Ale je za tím jeden podstatně velký háček.

Na konec jsem si nechal snad nejfrustrovanější část z celé hry, čímž jsou online funkce. Hra po internetu je v normální formě leckdy zábavnější než singleplayer, v tomto případě tomu tak ale není. Jen párkrát jsem dokázal hrát po internetu, v drtivé většině mě hra buď vyhodila, nebo napsala, že už se do nějakého utkání prostě nevlezu. A nemyslete si, schválně jsem potom ke konci vstupoval do her, kde byl jen jeden člověk. Dalším problémem je hratelný Deidara společně s jeho vybuchujícím jílem. Pokud si ho vyberete, snáze zjistíte, že prostým mačkáním čtverečku můžete oponenta blokovat po celou hru. A pokud jste právě vy blokováni? V mém případě se nejednou stalo, že jsem se neovládl a hodil ovladačem do země. A to jsem obvykle zatraceně klidný člověk. Osobně se ale celkem divím, že tuto osobu alespoň vývojáři nezměnili, když byla i v minulém díle v takové formě. Kdyby se tyto problémy odstranili, zbyl by dobrý multiplayer se spoustou úprav, ranků apod.

Jestli jste hráli minulý díl a jako fanoušci toužíte logicky i po tomto, nejspíše bych vám to vymlouval. Nic nového, co by stálo za útratu tolika peněz, hra ani zdaleka nepřináší. Příběhová část je po půlce nudná a stereotypní, online je nedodělaný a ve VS módu přibyli jenom nové postavy, které vývojáři poskládali z minulých dvou dílů. Na druhou stranu pokud si k tomu sednete s kamarádem nebo se nějakým zázrakem připojíte k nějaké hře po internetu, lepší VS mód v žádném Narutovi nenajdete.