„Haló?“ „Haló? Mám pro vás to Haló.“ „Cože? Haló?“ „No jasně, Haló!“ Ne, to není přepis rozhovoru dvou nahluchlých důchodců na lavičce v parku. Takhle nějak probíhalo předání hry mezi mnou a messengerem. Haprují nám totiž zvonky. Takže to s tím „Hejlou“ fenoménem zase nemůže být tak horké, když ani všeznalý posel netušil, jaké haló vzbudil už jen tím, že mi nový počin do série doručil. Anebo to celou dobu věděl a jen mi nerozuměl, protože si na naše zvonky stěžují všichni. A jelikož už patrně všichni víte, jak se nové Halo prezentovalo světu, nemyslím si, že něco zásadního vyzradím, když řeknu, že to bylo zdaleka jediné velké mínus, které bych hře dal.

Přesto ale ani jako zatvrzelý sparťan neplánuji žádnou čistokrevnou ódu. Master Chief je kult, který by si ji však jako jeden z mála videohrdniů plně zasloužil. Halo se nemění, zůstává úžasné, zůstává své, a k lítosti všech majitelů PS3 zůstává exkluzivní pro Xbox 360. Zatím každý nový díl série překonal o desítky milionů prodaných kopií ten předchozí. Když tedy vezmeme v potaz čísla v Americe během prvního dne prodeje. Sečteme-li zisk i ze zbytku světa, Master Chief je poměrně dobře zajištěný miliardář. Celá série Halo si totiž vydělala téměř čtyři miliardy dolarů. A to už nelze za těch deset let, co ji známe, ignorovat – vždyť je to prakticky jen xboxová záležitost.

Práce na čtyřce premiérově spadla do rukou studiu 343 Industries. Ti sice nejsou úplní zelenáči, ale teprve nyní jim Microsoft svěřil plnohodnotný díl. Ale protože trpělivě po léta hleděli přes rameno studiu Bungie a jiným, od nichž agendu převzali, neměl by se nikdo obávat toho, že by snad celou sérii svojí nezkušeností poslali do kytek. Jenže hráči se na ni těšili – těšili se hodně, skoro tak, že se začali navlékat do spartianských kostýmů a z Master Chiefa vytvořili nesmrtelnou legendu. Ke všemu taky všichni víme, jak to se čtyřkami chodí: většinou už z nich tvůrci jen ždímou poslední zbytky peněz, které by ještě mohli ze série vytřískat.

Není to však případ nového Halo. Děj se odehrává čtyři roky po událostech Halo 3, kdy umělá inteligence Cortana (podobná kovové slitině EDI ze série Mass Effect), rozmrazí Master Chiefa ze spánku, a to právě ve chvíli, kdy se na vesmírnou loď Forward Unto Dawn dostanou nepřátelští Covennanti. Master Chief je jako správný supervoják bez jakékoliv pomoci spolehlivě zažene, jenomže vesmírný koráb, který křižuje nekonečným vakuem od minulého dílu, se rozpadá a celý se zřítí. Většina hry se odehrává na forerunnerské planetě Requiem. Z příběhu bych nerad prozradil víc, než je nutné, protože se na něj tvůrci zaměřili víc než kdy jindy. Má započíst novou příběhovou linii a uvádí ji velice suverénně.

Nejpodstatnější na tom všem je hratelnost. V době přetechnizovaného světa si jen málokdo uvědomí, jaká krása tkví v jednoduchosti. A přesně na ní Halo 4 po vzoru svých předchůdců sází. Je to prostě řežba. Nic než čistokrevná Rambo mlátička, která jestli něco nesnese, tak abyste čekali skrčení za rohem a hledali si nejlepší palebnou pozici. To by přece taky žádný supervoják neudělal. Vrháte se střemhlav mezi nepřátele a kosíte je co vám náboje stačí. Hodně to připomíná Unreal Tournament v době jeho největší slávy, kdyby někdo potřeboval srovnání.

Právě tahle nápadně a schválně okatá zběsilost dělá z Halo tu nejlepší konzolistickou FPS. Když k tomu člověk na chvíli sedne a zjišťuje, jak se věci mají, řekne si, že něco takového ho přece nemůže bavit. Jenže čas plyne a vypnout jen tak Halo 4 se najednou stává neřešitelnou záležitostí. Navíc k tomu přidejte i velmi dobrou AI nepřátel, kteří se nechovají jen jako pohyblivý terč, ale vykazují i poměrně slušné známky vlastního rozumu. A protože se jich na vás většinou snese velké hejno, máte většinou co dělat, abyste si s nimi poradili.

Sem tam se taky dostanete za volant vozítka Warthog, ovšem velice rychle z něj zase vylezete. Proč? Jízdní model je naprosto otřesný. Nevím, zda to bylo způsobeno jen nějakou podivnou chybou v recenzentské verzi, ale faktem zůstává, že jsem nedokázal ani pořádně zatočit. Vůz navíc nereagoval ani trochu na změny terénu a klouzal si tak nějak neurčitě po čemkoliv, na co jsem najel. Byť bych na jednu stranu rád věřil, že se něco podobného přihodí jen recenzentům v jejich verzi, na stranu druhou se mi to zdá velice nepravděpodobné.

Graficky se jedná o velmi vyspělý titul, který navazuje víc než obstojně na předchozí inscenace. Opět se dočkáme spousty roztodivně vypadajících zbraní a nepřátel a budeme se pohybovat v prostředí, které sice na oko působí jako obrovsky rozmanité a svobodné, jenže vlastně jen velice umně zakrývá fakt, že je velmi koridorovité a lineární. V případě Halo 4 to však nevadí. Co vadí, jsou trochu slabě vykreslené detaily v porovnání s tím, jak se povedlo načítat textury v dálce. Cokoliv vzdálené od Master Chiefa na víc než kilometr vypadá naprosto úchvatně. Jak se blížíte, kvalita textur se snižuje, bohužel. Stále ale nejde o nic hrozného. Toho rozdílu si však nelze nevšimnout.

Velká síla dřímá jako už obvykle v multiplayeru, který vás dokáže udržet u hry dlouho poté, co ne zrovna nejrozlehlejší kampaň dojedete do konce. Ať už jste se sérií něco zažili, nebo patříte k nováčkům, rozhodně čtvrtý díl nenechte jen nečinně proplout kolem. Co se týče příběhu, jde o jeden z nejpropracovanějších kousků univerza. Navíc ještě spolehlivě vyvrací veškeré nepěkné historky, které se tradují o čtvrtých dílech. Slávisté to asi neslyší rádi, ale: spartianský supervoják se vrací v parádní kondici.