Tyhle dva týpky, jinak taky hlavní hrdiny série Army of Two, dost možná neznáte. Nestává se často, aby EA něco vydala a nepřipravila tomu agresivní a vlezlou kampaň, která vás nenechá na pokoji ani v metru (jeden by si myslel, že tam si dovolí inzerovat jenom tvůrci Metro 2033). Army of Two zdárně uniká hlavnímu zájmu fanoušků a stává se tedy jen jakýmsi okrajovým produktem EA, která si ale může dovolit projekt živit i přesto, že ani jeden ze dvou dosud vyšlých dílů velkou díru do světa neudělal.

Army of Two nevychází každý rok, ale stejně se jednou za čas objeví, letos už ve třetím vydání, a pak zase zmizí, aniž by za sebou zanechalo jakoukoli stopu. Přitom destrukční je tenhle titul ažaž. Přežil, zatímco kolem něj ostatní bijci (zmiňme například Bulletstorm) nedostali nejmenší šanci a i přes uspokojivé výsledky se ztratili v propadlišti dějin. Army of Two tohle řešit nemusí. Cílí na kooperační hraní ve splitscreenu, pročež se z ní stává hra, jejíž hodnocení se rapidně zvyšuje, máte-li k sobě kamaráda nebo kohosi na internetu, který projde kampaň s vámi. Předchozí The 40th Day byl toho krásným dokladem. Nedá se čekat, že by The Devil’s Cartel přinesl nějakou drastickou změnu, stále půjde o bezduchou řežbu, jejímž účelem je jediné: bavit.

A to se i tentokrát daří. Tvůrci udrželi aktuálnost série za pomoci drobných úprav a i tentokrát můžete své borce poměrně svobodně upravovat, protože ve hře najdete podobný editační systém postav, jaký znáte z her od EA Sports. Za peníze, které si vyválčíte v jednotlivých misích (ano, oba pánové a celá jejich T.W.O. grupa jsou nájemní žoldáci), tak můžete nakoupit nové masky, oblečení nebo zbraně. Oba pánové poberou do akce celkem tři kousky.

Příběh samotný ve hře nehraje velkou roli, v podstatě se jedná jen o jakési nastínění kulis, v nichž se následná akce bude odehrávat. Vaše žoldácká parta zrovna zajišťuje eskort významnému mexickému politikovi, jehož loga rozesetá po celém městě z nějakého důvodu jsou v italských barvách. Jak už to tak bývá, něco se zvrtne. Politik, který má městu vrátit mír a vyhnat vzbouřence, to nebude mít vůbec snadné. Povstalci zahájí na vaši kolonu útok a začíná mela. Ještě předtím se ale vrátíme o několik let zpět a zjišťujeme, jak to bylo na první akci Alphy a Brava, tedy vašich dvou hlavních hrdinů. Pak se vracíme zpět do osudného momentu, kdy je vaše kolona postupně rozcupována a mexický politik unesen. Všechno bouchá, tříští se a zmatek vládne všude kolem.

Ale nemusíte se bát, že byste se ztratili. Hra si v lineárnosti v mnohém nezadá s mistry řemesla – Call of Duty a jinými. Ovšem přece jen zažijeme zlepšení – z úzkých koridorů nás často vyvede na otevřenější plochy, kde se s teroristy bojuje o poznání lépe. Ovšem i tentokrát hru sžírají nepěkné bugy. Kouká z ní lajdáckost při tvoření umělé inteligence nepřátel, kteří se sice snaží vás nějak oběhnout, ale příliš chytře si při tom rozhodně nepočínají. Navíc ještě nabíhají v předem určených vlnách, tudíž tak nějak dopředu víte, kdy očekávat novou várku hloupých překupníků s AK-47. Jejich dominance tkví v počtu. Kolikrát nevíte, do koho pouštět olovo dřív.

V takovém případě pomůže Frostbite 2 engine, který hra nově dostala. Auta mají tím pádem silný sklon k výbuchům, čehož ovšem nevyužijete jen vy, ale taky vaši protivníci. Prostředí je téměř kompletně zničitelné, ale z nějakého důvodu to rozhodně nevypadá tak přesvědčivě jako ve třetím Battlefieldu. Opět se nabízí jedna odpověď – odfláknuté. Celá grafika rozhodně působí zjevem několik let staré hry.

Rozhodně však potěší nový prvek nazvaný T.W.O. Objective. Jakmile zlikvidujete určitý počet protivníků a obdržíte za ně určitý počet XP bodů, naplní se jeho škála a vy se můžete na omezený počet vteřin přepnout do módu řádění. V tuhle chvíli se stáváte nesmrtelní a s neomezeným počtem nábojů můžete vesele ničit vše, co uznáte za vhodné. Chce to trochu cviku, protože se vám klidně může stát, že vystřílíte všechny náboje jen do vybuchujících aut, které nikoho nezraní, a jen co se vrátíte zpět mezi smrtelníky, sesype se na vás déšť kulek od přeživších nepřátel, nijak nedotčených vaším nesmrtelným běsněním.

Jelikož The Devil’s Cartel mnohé recykluje z předchozího dílu a nepřináší v podstatě nic, čím by mohl zaujmout (vyjma T.W.O. Objective), nelze jej hodnotit lépe než jeho předchůdce. Spasí jej jedině kampaň ve dvou hráčích, kdy se dosyta vyblbnete při nadbíhání nepřátel, ovšem v singleplayerové kampani na vás čeká jen zloba nad AI nepřátel a infantilnost celého děje, který připomíná druhé Expandebles. Tam ovšem už jdete do kina s tím, že vás naivita akční slátaniny v podání těch nejlepších bude bavit, což se také děje. V případě Army of TWO se ovšem setkáte s opačným účinkem. Po několika hodinách máte dohráno, svět spasen, byť o fous, a po několika dalších hodinách zapomenuto, že jste vůbec kdy něco takového dohráli. Úplně si nejsem jist, zda se EA vyplatí i nadále financovat takhle průměrnou sérii.