Těžko říct, která hra kdy způsobila na Xbox Live větší poprask. Ne teď vážně, my samozřejmě víme, jaká hra to byla – ta věta měla sloužit čistě jen jako trapný šablonovitý úvod. Byl to Minecraft. Víc než půlmilionu kopií se tedy na digitální distribuční síti Microsoftu prodalo jen tohohle lego suplementu. A pak State of Decay. Je to trochu paradox, když se nad tím zamyslíte. Ta hra stojí 1600 MS bodů, což je víc než jakákoliv jiná. Opět vás svádí do boje se zombíky a takových her v dnešní době vychází zhruba tolik jako v minulosti z období druhé světové. A stejně se State of Decay stalo trhákem.
Nutno říci, že stačí deset minut hraní a je vám jasné, proč.
Undead Labs (jakkoliv je to příhodný název pro studio stojící za takovouto hrou) se skutečně vyšvihli. State of Decay je ukázkový případ toho, že grafika neznamená všechno. Podobně například kouzlí se svým Source enginem Valve, které taktéž staví své produkty na všem, jen ne na vizuálu. A to přitom State of Decay běží na třetím cryEnginu. Ovšem hodně okleštěném, nutno dodat. Hra vás postaví před zdánlivě jednoduchá příběh: atlet Markus se s kamarádem Edem ocitají v národním parku a zjišťují, že lidé se mění vinou infekce na nepěkná monstra. V otevřeném světě se pak snaží najít potřebné zásoby, shromáždit se s ostatními a hlavně přežít. Otevřený svět pak umožňuje tuhle jednoduchou dějovou premisu náležitě rozvést.
Začíná to zdánlivě nevinně. Trochu se porozhlédnete po okolních stanovištích a sesbíráte zásoby. Víc než survival zombie hrou je State of Decay poctivým RPG, kde se v roli nepřátel ocitají slizcí nemrtví. Mezi oběma žánry pak tvůrci proplouvají jako zkušené štiky. Máte tu klasický inventář, do kterého cpete zásoby, co to dá. Nábojů do zbraní je proklatě málo a navíc jakýkoliv hluk okamžitě přivolává další hejna nemrtvých, tudíž musíte neustále kalkulovat a vypočítávat svůj další krok. Máte tu mnoho zbraní na blízko (osobně doporučuji mačetu), které se však časem opotřebují. Hlavní hrdina se – byť atlet – po všem tom běhání a mlácení snadno vyčerpá, a tak ho musíte buď přiživit sáčkem jídla, nebo do něj nalít kafe. Co se snažím říct, je, že na takovou obyčejnou Xbox Live záležitost si State of Decay počíná až příliš dospěle. Nutí vás neustále kalkulovat a předpovídat. Od skutečně vyspělého RPG ho dělí snad jen animace a styl boje připomínající prvního Zaklínače.
A do toho ještě ten otevřený svět. Díky němu máte absolutní volnost. Jsem opravdu zvědavý, co dál s ním ještě Undead Labs provedou, protože kolují zvěsti, že se brzy dočkáme nejen sandbox módu, ale i multiplayeru. Hráči by se tedy mohli sdružovat a společně podnikat výpravy do měst duchů pro životně důležité léky či jídlo. I vy sami ale ve světě State of Decay vydržíte dlouho. Tvůrci se nebáli ani jízdního modelu, a tak na každém kroku najdete opuštěný automobil, který vám značně ulehčí cestování. Opět se tu ale projeví určitá zjednodušení hry plynoucí z faktu, že jde „pouze“ o digitální záležitost: vaši přátelé, cestují-li s vámi, nastupují do auta stejně kostrbatě, jako NPC v GTA: Vice City.
Svým způsobem to ale přispívá k atmosféře hry. Ta je skutečně jedinečná. Řečeno poněkud avantgardní mluvou: na pískovišti, kde staví ostřílení kluci z žánru RPG a survivalů ty nejpřepychovější bábovičky, si Undead Labs staví v poklidu svojí vlastní, a náramně se baví, protože od nich nikdo neočekává zázraky. Kvůli tomu State of Decay vypadá nadmíru originálně, a přitom vlastně originální vůbec není. A každému hráči, který se nad tím v průběhu hraní zamyslí, to velmi rychle dojde. Troufám si ale tvrdit, že stejně rychle, jako to každému dojde, to každý hře velmi rychle odpustí. Přeci jenom jde o titul, který dokáže za šestnáct stovek bodů zabavit déle než kterákoli stomilionová rychlokvaška.
Pravdou ovšem je, že se vám do hry může vkrást nepěkný pocit stereotypu. A to hlavně tehdy, čistíte-li a hledáte v opuštěných budovách zásoby. Činnost je to totiž stále stejná a časem stále více otravná. Jasně, můžete jí vypustit a hlídat si jen úkoly probíhající mise, ovšem to byste se pak připravili kupříkladu o důležitou krabičku léků, která vám pak může chybět. Takže si radši jděte tuhle nepříjemnou povinnost odškrtnout. Navíc, pro správného RPG nadšence bude lootování tím pravým potěšením.
State of Decay se nejenže tváří jako poctivé a oldskůlové (postapokalyptické) RPG, ono jím vážně je. Přimlouváme se za víc takových her – ať už exkluzivně, nebo multiplatformě – na digitálním trhu. Čísla totiž argumentují jasně: pro takové hry tu prostor je a bude ještě dlouho. A přitom to není nijak složité. Hledáte přeživší, léky, zásoby a čistou vodu v otevřeném světě plném nepřátel. Proto jestli máte necelé dva gigabajty volného prostoru na harddisku vašeho Xboxu a nepotřebných šestnáct set bodů, rozhodně si tenhle digitální objev jara stáhněte. State of Decay se vás nesnaží vyděsit jako béčkový horor, ale vtáhnout do příběhu, který ve své prostotě nabízí spoustu možností, jak se vyblbnout. A na nic nečekejte, protože už se prý chystá dvojka. Bohužel ale jen pro Xbox One.
