Nemusím vám snad ani říkat, kdo je to David Cage. Že tento pán šel za celou svou kariéru tak nějak vždy proti proudu je známá věc a že se svým francouzským studiem Quantic Dream vytvořil herní klenoty jako Fahrenheit a nebo Heavy Rain, to není žádná novinka. Oba tito tituly se zapsaly zlatým písmem do herní historie svojí originalitou a hlavně příběhem, který by jen těžko hledal konkurenci podobného rázu a přesně proto se těmto hrám dostalo takové pozornosti v minulých letech. Letos vychází další titul od Quantic Dream a stejně jako předešlý Heavy Rain, i tato hra vychází exkluzivně pro Playstation 3. Dámy a pánové, nastal čas si zahrát Beyond: Two Souls!
Pokud jste již měli tu čest s výše zmíněnými hrami, Beyond: Two Souls vám nebude nikterak cizí. Jedná se sice o naprosto odlišné prostředí a příběh, ovšem po herní stránce se dá mluvit o stejném adventůrovém žánru říznutém s akčními scénami a quick-time momenty. S trochu menší nadsázkou by se dalo toto herní dílo nazvat i jakýmsi interaktivnějším filmem. Nasvědčuje tomu i pár měsíců stará fotka scénáře hry, který je údajně sepsaný na 2000 stránkách. Každopádně, pojďme si hru probrat pěkně od samého začátku a nebojte, žádných spoilerů se nemusíte bát. Příběh ostatně proberu tak okrajově, jak to jen půjde.
Beyond vypráví životní příběh mladé slečny jménem Jodie Holmes (její roli si v mo-capu střihla skvělá Ellen Page), která se již od narození potýká s entitou, nebo chceteli duchem, Aiden. Nikdo neví proč je Aiden propojen s Jodie, a nebo co je to vlastně zač. Díky této entitě se ovšem Jodie dostává již od svého raného věku do institutu DPA, který má události podobného rázu řešit. A jak jste mohli vidět ve všech možných i nemožných trailerech, s Jodie hraje hlavní roli i doktor Nathan Dawkins, v naší realitě spíše známý pod jménem Willem Dafoe. Ten se jí v hrubém nástinu příběhu věnuje a snaží se zodpovědět některé již výše zmíněné otázky. Tak a je to. Více prozrazovat netřeba. Ani to nebolelo, no ne? Ještě prozradím jednu věc, příběh Beyond: Two Souls se řadí mezi ty nejlepší, a to ať už mluvíme o herním nebo i filmovém průmyslu. Ještě teď mám husí kůži z nadupané finální části hry.
Pomalu se dostáváme k prvnímu problému, který bych nazval snad i největším krokem vedle.Věc se má tak, že příběh v Beyondu se vypráví tak trochu jinak, než u jiných her. Jednou totiž hrajete za Jodie, když s ní mlátí puberta, hned poté se dostáváte do jejího dětství, a pak zase pro změnu do jejích dospělých let. Ale neberte mě špatně, na tomto by nebylo zdaleka nic špatného. Ostatně, příběh se postupně doplňuje jako puzzle, s čímž já osobně nemám problém. ALE! Díky neustálému přepínání dějových období i rapidně narůstá počet loadingových obrazovek, čímž se pokaždé ono našlapané tempo příběhu vrátilo na nulu. Nehledě na to, že při filmečcích vydává konzole takové zvuky, že byste si nejraději nechali zavolat nějakého kněze na vymítání. Alespoň já o tom vážně přemýšlel.
Díky této obří životní pouti se Jodie také dostává do neuvěřitelných situací v nejrůznějších oblastech celé Ameriky. Nečekejte ovšem žádný open-world. Jak jsem již napsal, Beyond jde po stránce hratelnosti ve šlépějích Heavy Rainu. Quantic Dream vytvořil možná až příliš „filmovou hru“. Při hraní nepoužijete více jako pohybování páčkou, občas vyťukáte pár tlačítek v quick-time momentech a nebo si zadovádíte s Aiden v jejím pohledu (více o tom níže). A o větších prostorech na pohyb se také nedá příliš mluvit. Kamera se natočí do směru kam máte jít a váš pohyb je omezený na úzkou cestičku v případě venkovních lokací. V těch vnitřních jste se při lepším brouzdáním místnostmi o nic nezasekli a nemotali se pořád dokola až krkolomným pohybem. Chápu, že kvůli většímu filmovému pocitu se hratelnost musela omezit, ale raději bych bral větší svobodu pohybu.
Sám Aiden také hraje důležitou roli jak po příběhové, tak i po hratelnostní stránce. Kdykoli se dá do jeho pohledu přepnout jednoduchým zmáčknutím trojúhelníku na ovladači a následně buďto páchat neplechu a otravovat Jodie nebo jí pomáhat odemykáním dveří nebo převtělováním se do nepřátel a následném jejich zabíjení. Většinu času vám ovšem sama hra nakáže, kdy Aiden použít, a kdy ne. Vývojáři také přidali celkem zajímavou možnost ovládání pro dva hráče pomocí dual modu, kdy Aiden převezme váš přítel, otec nebo klidně i babička.
Stejně jako většina skvělých filmů má i Beyond naprosto famózní hudební doprovod s neuvěřitelnou kvalitou zvuku. Ve správnou chvíli na správném místě dokáže takový soundtrack skvěle podtrhnout atmosféru a jinak to mu není ani u zde. Na hudbě do hry také spolupracoval sám mistr v oboru, Hanz Zimmer. Více psát netřeba.
Beyond: Two Souls je bez pochyby dobrou hrou, ovšem jako film funguje lépe. Ellen Page s Willemem Dafoe samozřejmě zahráli skvěle své role a i když jsou zde mezery jako zdlouhavé načítání, které závažně kazí tempo, i přesto hru doporučuji všemi deseti. Pro české hráče je také přítomna i česká lokalizace prostřednictvím titulků. Překlad bohužel nemůžu hodnotit, ať už jsem v menu projížděl jak chtěl, čeština v moji verzi pro recenzi nebyla. Vy se ale bát nemusíte, problém s tím mít určitě nebudete. Za zmínku také stojí aplikace Beyond Touch, kterou lze stáhnout pro mobilní platformy Android a iOS. Díky této aplikaci můžete využít váš telefon nebo tablet jako ovladač bez nejmenšího problému. Sečteno podtrženo, hra je to dobrá, ale jako film je to ještě lepší.
