Podobně jako se u EA Sports můžeme každoročně obávat/těšit na nové přírůstky virtuálního hokeje, fotbalu a dalších, tak můžeme totéž dělat i u 2K Sports. Těm už pro změnu zbyl z výrazných her jen basketbal, ve kterém doslova vymazali z palubovky konkurenční NBA Live od EA Sports. Abychom ale téhle sérii nekřivdili: ona se vrátí. A to konkrétně na novou generaci konzolí, kde opět slibuje vyzvat soupeře ze stáje 2K. Ten se prozatím etabloval coby jediný zástupce na poli virtuálních basketbalů.

A tuhle pozici udržel i přes značně kolísavý přístup k jednotlivým dílům. Ovšem to už je zkrátka praktika, ke které se uchyluje mnoho hegemonů v oblasti. Podívejte na virtuální NHL. Ročníky, které si snadno spleteme s DLC, bychom počítali dlouhé hodiny. A našli bychom i několik zcela revolučních dílů, které citelně vylepšují hratelnost a další důležité herní mechanismy. NBA 2K14 by samozřejmě ráda patřila ke druhým zmiňovaným. Ovšem realita je vždy trochu jiná, než jakou si jí vysnili tvůrci.

Byť se dnešní konzole bez připojení k internetu prakticky neobejdou, stále běžného tuzemského hráče trochu zarazí, když po něm hra vyžaduje stálé internetové připojení. A to navíc ve chvíli, kdy to je očividně úplně zbytečné. Hra se snaží už od začátku působit co možná nejmodernějším dojmem, proto každý loading protahuje ještě o nahrávání údajů kamsi na „2K server“. Další možnost, jak využít nonstop online mód lze při sdílení svých úspěchů na sociální sítě, případně se podělit s přáteli na Xbox Live a jeho alternativách o své výsledky v kariéře.

Co se týče vzhledu, tak se rozhodně nezdá, že by NBA 2K14 udělala nějaký velký skok dopředu. Oproti tomu se vizuální stránka tváří nemlich stejně jako ta loňská – tedy dost špatně. Prostřihy a cut-scény mezi hrou, v nichž se máme „kochat“ detaily na hráčovu precizně vymodelovanou tvář, pak vypadají jako deset let staré. Na druhou stranu přibyly nové pohyby a hra samotná tak vypadá o mnoho plynuleji. Byť útočné fauly, které jste spáchali na střílejícího soupeře, nerozeznáte ani z velmi zpomaleného záběru, který vám hra velkoryse nabídne hned po spáchání přečinu.

Jako velice otravný vnímám už samotný začátek hry, kdy vás hra donutí vytvořit si herní účet a v jeho rámci i postavu, se kterou pak rozehrajete obdobu Be a Pro režimu. Psát je na gamepadu vždycky velmi obtížné, to však tvůrce nezastavilo, aby po vás nechtěli osmimístné heslo, pak ho potvrdit, pak zadat mejl a pak pro jistotu ještě jednou. Místo aby vás vrhli rovnou do zápasu nebo do herního menu, ztrácíte minuty i nervy s tímhle.

Nakonec se ale přece jen do zápasu dostanete. A jestli jste ve hře noví, tak rozhodně neoceníte, že se hra jen velmi stroze pokusí o nějaký úvod do ovládání. Trénink pak najdete schovaný v menu, ale to většinou až poté, co se vrátíte z palubovky zpráskaní od CPU hned ve svém úvodním zápase. Ani to není zrovna nejšťastnější řešení. Proto doporučuji zkusit kariérní mód. V něm se chopíte otěží svého hráče a snažíte se hrát v klubu NBA.

Nejprve to však chce zaujmout agenty před úvodním draftem. Takže se v utkání mladých hvězd pořádně snažte, protože každá chybička hned sráží to, na jakém místě nakonec budete draftováni. Je zvláštní, že vás hra odměňuje kladnými body i za tzv. „pohyb mimo míč“. Většinou to znamená stát na svém místě a sledovat, jak ostatní útočí. Ještě zvláštnější ale je, že vás hra odměňuje i za dobré a špatné příhry. A to způsobem mě dosud neznámým. Byť využijete nápovědy a přihrajete míč hráči, kterého vám určí hra, tak se stejně dočkáte mínusu za špatně načasovanou přihrávku. To je trochu frustrující.

Následuje krátké interview s vybranými scouty, které vám alespoň trochu poodkryje karty a když budete odpovídat správně – což není těžké -, tak vám to i napoví, do jakého pravděpodobně zamíříte. Pak přichází řada na draft, který si bohužel musíte celý nechat přehrát bez možnosti urychlení (je to na chlup stejná animace jako loni) a pak už jenom hrajete a hrajete. Snažíte se plnit úkoly trenéra a inkasovat za to důležité mince, které pak investujete do vylepšení svých schopností.

Podobně jako NHL 14 připravilo speciální mód na oslavu dvaceti let virtuálního hokeje, NBA 2K14 obsahuje mód k poctě Lerbona Jamese. A sledujete v něm jeho cestu ke slávě. Funguje to jako slušná alternativa ostatních módů, takže jestli jste opravdoví basketbaloví nadšenci, začněte tady. A až pak se postupně dostaňte k dalším módům. Ovšem nečekejte velké změny: všechny zápasy jsou pojaté jako televizní utkání a je tomu podřízeno až příliš mnoho prvků. Ne ale, že by to bylo na škodu. Možná ty komerční přestávky ve stylu productplacementu už jsou vážně trochu moc. Kamera se pak při návratu do hry odvážně posouvá do detailu hráčů a jelikož nejsou vytvořeni zrovna podle posledních enginů, vypadá to trochu komicky.

Plus však zaslouží komentátoři. Díky nim je hra neskutečně živá a jsou to právě oni, kdo NBA 2K14 dodávají televizní look. Dobře tvůrci poskládali i soundtrack, kterému vévodí nové album výborné alternativní kapely ImagineDragons, o které v budoucnu jistě ještě hodně uslyšíme. Jinak však NBA 2K14 působí trochu umělým dojmem. Nadšence potěší, nováčky ale spíš vystraší, než přiláká.