Jestliže zní povel vydavatele tak, aby hra vycházela jednou ročně v přesně stanoveném datu, pak je jasné, že se vám, jakožto vývojáři, příliš možností pro invenci neotevírá. Ale protože to hráče baví a z té miliardy spokojených se jen pár milionů ozývá kritickými hlasy, není důvod se tím znepokojovat. Pravdou je, že nároky na Call of Duty přeci jen trochu vzrostly, tudíž se na sérii střídají dvě studia: Infinity Ward a Treyarch. To první vytvořilo třeba nejpopulárnější podsérii Modern Warfare a právě z jejího odkazu se tvůrci v případě Ghost rozhodli těžit.
Nedivte se, že tyhle hry, přesněji „moderní FPS“, nezískají v recenzích nikdy žádná oslavná hodnocení. Nejsou totiž ničím jiným než definicemi žánru, o který si řekli mainstreamoví hráči. Ti sami zlenivěli natolik, že jim pětihodinový příběh, v němž jsou taháni doslova za ručičku a stávají se v něm jen diváky, kteří zasahují do děje tak, jak je po nich chtěno, pohodlně stačí. Nový rozměr tak získá jednoduchý, ale pěkně vypadající multiplayer s mnoha cool featurkami a systémem, jenž hráče dostatečně motivuje k dalšímu hraní. Jinak ale nejde o nic jiného než o pohledný bayovský velkofilm. A když už jsme u toho Baye, Transformerům byste devítku taky nedali.
Bohužel, dřív nebo později (spíš později, přeci jen sérii vytváří dvě studia) se musí stát, že tvůrci začnou vykrádat sami sebe. U filmu se to stává většinou tak u třetího pokračování, podobné je to u knih (kdo čte knihy Dana Browna, musí mi po přečtení Inferna dát za pravdu), u her to je dosti specifické a záleží, jak moc chtějí tvůrci uhnout z nastavené linie. Call of Duty Ghost opět servíruje efektní apokalyptický příběh, kdy celý svět dostane na frak od takzvané Federace, která se utvořila po zřícení satelitu Odin. To mělo pro Zemi katastrofické následky. Jediný, kontinent, který se brání nátlaku utlačovatelů, je ten severoamerický. No prostě je hezké koukat, jak se tvůrci po těch letech naučili vás vtáhnout do děje, že ani nevíte jak.
Samozřejmě neodehrajete celou hru za jednu nemluvnou postavu (dokážete si představit, jakou revoluci by ztropilo, kdyby hrdinové začali mluvit?), ale hned za několik. Pendlujete mezi nimi tentokrát s větší návazností než jindy, což potěší. Protřelí hráči FPS se patrně nebudou moc dlouho rozkoukávat a hned vletí do akce, bez jediného klopýtnutí. Ti noví či ne zrovna zkušení budou muset počítat s tím, že hra jim nedovolí se příliš často zastavit jinde, než sama chce. Takže abyste nechali svého parťáka někde čekat a sami se jali prozkoumávat okolí, to ne. Navíc, ono v těch koridorových mapách ani příliš „okolí“ není.
Dobré je, že se tvůrcům částečně povedlo eliminovat skriptování nepřátel. Projeví se to tak, že na vás nebudou nabíhat jen na předem daných místech, v nichž se mapa trochu rozšíří, abyste se mohli přemisťovat, ale občas třeba i uprostřed vaší cesty. Infinity Ward tím pádem využívají potenciálu přídomku Ghost. Dva bratři se totiž na rozkaz otce – generála vydávají na území nikoho (zde představováno sutinami třeba San Diega), aby infiltrovali nepřítele v jeho týlu a tím pádem ho tak co možná nejvíc oslabili. S sebou mají i věrného vlčáka Reilyho, se kterým se dokonce můžete sesynchronizovat a navádět ho tak pomocí kamery k cílům, jimž se pak zakousne do krku. Když si Jules Verne vysnil ponorku, taky se mu smáli. Tak třeba se podobného sci-fi armádního výrobku dočkáme brzy také.
Kromě standardního podřepu a sprintu přibyla ještě možnost se sklouznout do úkrytu, což se také hodí. Ale jen občas. Když například musíte v rychlosti sestřelit vrtulník, který vás obtěžuje, tak vám ani sebelepší krytí nepomůže. Hra už zařídí, aby si vás našla kulka. To je velký neduh dnešních moderních FPS. Frustrující, špatné, a já nevím co ještě to je. A v Ghost to samozřejmě nechybí. Ale s tím je prostě nutné počítat, jelikož se nezdá, že by do žánru promlouvalo nějaké zjevné novátorství či inovace.
Na druhou stranu musíme u Call of Duty po delší době vyzdvihnout grafiku. Tvůrci se postarali, abyste ty nejepičtější scény viděli, a tak na ní vždy zafixují kameru. Většinou se jedná o výbuchy nebo třeba sesuvy skal a další lokální přírodní katastrofy, které se tvůrcům povedly vyobrazit. A zobrazují je vpravdě rutinérsky, takže vás to nepřekvapí, stejně jako vás nemůže překvapit nic dalšího v novém Ghost. Snad jen pohyb nepřátel. Jejich AI se rozhodně zvedla, ne o moc, ale zvedla. Jednak už na vás nenabíhají jako šílení, ale snaží se krýt, jednak se ve svých úkrytech docela účinně přesouvají. Ne vždy se jim ale povede svůj únik dobře načasovat, tím pádem vám vlezou do hledí, ani nevíte jak.
Přesto to lze vnímat jako určitý posun. Mohlo by se tím něco odstartovat. Anebo taky ne. To ukážou až další roky. Call of Duty: Ghost je vším tím, čím ho jen chcete mít. Krátké, epické, akční, efektní, lineární. Jestli vám to vyhovuje a v poličce vám tenhle kousek ještě chybí do sbírky k ostatním, asi není, co řešit. Jestli váháte, ujasněte si, zda chcete u hry trávit ještě další hodiny hraním multiplayeru. To je totiž element svou důležitostí pomalu přesahující význam singleplayerové kampaně.
