Nikdy na to nezapomenu! Zhruba 20 dní strachu a hrůzy, přičemž téměř nikdo nevěděl, co se děje. Mluvím o nedávném incidentu v Empire City. Je to stále tak živé. Byli jsme vysláni do Empire City jako moderátoři s živým vstupem z vrtulníku. Poté co jsme se ale dostali do centra města se stalo něco nepředstavitelného. Zhruba dva kilometry od nás vybuchla bomba, snad atomová či co? Dodnes to nevím přesně. Jediné, co si pamatuji, bylo ostré modré světlo, kymácející se vrtulník a řev pilota. Po chvilce vše ustalo a s nevěřícným výrazem jsme zjistili, že jsme všichni v pořádku a vrtulník stále ve vzduchu. Byli jsme naprosto otřeseni, ale zároveň ohromeni. Poté, co se naše oči opět přizpůsobili normální intenzitě světla, jsme s hrůzou sledovali dopad epicentra. Zničené domy, silnice, možná několik mrtvých a hořící kusy aut.

„Jime, to budou záběry, co?“ řval na mě přes mikrofon pilot.

Nedokázal jsem odpovědět, tak jsem jen přikývl, i když mi bylo jasné že mě vzadu nevidí.

„Zaleť nad epicentrum výbuchu! Tam zkusím udělat pár záběrů“ řekl jsem pilotovi a on vyrazil.

Věděl jsem, že mi za tohle slušně zaplatí a nemohl jsem promarnit životní příležitost. To, co se pak, stalo mě však rozhodilo. Před námi se otevřel ohromný kráter. Nebylo však poznat, co ho způsobilo. Jediné, co tu bylo jaksi podivné, byl nějaký poměrně velký předmět ležící uprostřed samotného kráteru. Ten předmět se ale hýbal. Nevěřili jsme vlastním očím a poté co jsem zaostřil kamerou jsem zalapal po dechu. Nebyl to obyčejný předmět, žádná kovová trubka, žádná spadlá traverza, ale člověk. Člověk. Vypadalo to, že je pouze lehce potlučený, ale jinak zdravý. To není možné, podle toho krátkého časového úseku od výbuchu z toho vyplývá, že ten muž byl na místě přímo v době výbuchu, ale jak mohl přežít?

„Vidíš to, co já? To není možný! On je přímo tam a nic mu není!“

Pilot byl asi vyděšenější než já, ale nedivil jsem se.

„Jo, vidím to a sám tomu nemůžu uvěřit. Musíme něco udělat! Můžeš se k němu snést? Třeba je vážně zraněný!"

„Ani nápad, tam dolů se nespustím. Podívej se jak to tam vypadá. Jestli mu chceš něco sdělit, můžeš to zkusit do megafonu, pokud po té spoušti ještě funguje.“

„Dobrá, zkusím to.“ Přešel jsem k megafonu a ptal se, jestli mě slyší. Jeho odpovědí bylo pouze pokývání hlavou. Viděl jsem, že chodit může, a tak jsem ho povzbudil k tomu, aby od tamtud co nejdříve zmizel. Viděl jsem jak běží pryč, pak se ohromujícím skokem přenesl z garáží přímo na silnici a pokračoval dál. Naposledy jsem ho viděl, jak díky nějaké neznámé síle zničil několik policejních aut, než ho strážci zákona konečně zadrželi.

Asi dva dny poté jsem byl totálně vyřízený. Pilota zabili při nějaké rvačce a vrtulník prý leží na některé z ulic po útoku vandalů, naštěstí jsem u toho nebyl a vidět bych to nechtěl. Veškeré záběry byly k ničemu. Vláda neprodyšně uzavřela celé Empire City a lidé v panice nevěděli, co s nimi bude. Zřejmě se na mě zapomnělo, a tak mě nikdo nehledal. Přespával jsem ve stanicích metra s místními pobudy v naději, že se dostanu pryč, ale štěstí při mně nestálo. Zajímalo by mě, co se stalo s tím chlápkem, kterého jsem natočil?

Další den se ke mně dostaly zprávy, že nějaký neznámý muž sesílá blesky rukama na všelijakou lůzu v tomto městě. Nejdříve jsem si myslel že si opilí bezdomovci vymýšlejí báchorky, ale poté co se tato informace objevila mezi solidněji vypadajícími lidmi, tak jsem pochopil. Sprintoval jsem ulicemi a vyzvídal od lidí, kde by se mohl ten člověk nacházet, ale jakoby se vždy těsně přede mnou vypařil. Dalším problémem byli Reapeři. Hnusní zločinci přeměnění k ještě horším živlům, než předtím. Za změnou samozřejmě stála ohromná exploze, o to zvláštnější však bylo, že se zřejmě nejednalo o klasický výbuch, ale zřejmě o elektromagnetickou anomálii.

Čtvrtého dne jsem málem přišel o holý život. Pořídil jsem fotku jednoho z výše postavených Reaperů a ti mě poté obklíčili. Dostali příkaz mě odvézt a zavřít, nevím co by udělali poté, ale dlouho bych na živu zřejmě nebyl. Když tu z ničeho nic vedle mě vybuchla země. Vedle mě dopadl onen neznámý muž, který při dopadu značně narušil chodník a Reapery doslova „postřílel“, ne však zbraní, ale z rukou mu šlehali blesky jako by jím procházel elektrický proud. Poděkoval jsem mu a nesměle se zeptal, zda by mi mohl pomoci s fotkami.

„Já se dostal ke své síle náhodou, ale z tebe udělám boháče právem,“ řekl neznámý a zapuzoval mi před aparátem několikrát a já si mohl nadělat skvělé snímky. Poté se měl k odchodu. Otočil se a chystal se odběhnout.

„Pane, jak vás mám oslovit v novinách, až se dostanu pryč?“ vyhrkl jsem náhle.

Otočil se a usmál se na mě.
„Jmenuji se Cole!“ a s tím pak utekl.

Slyšel jsem o něm různé zvěsti a prý to nakonec byl on kdo pomohl Empire City na nohy. Já mu však děkuji za záchranu života a za pořádně nabité konto.