Smrt hardwaru nebo největší benchmark pro váš počítač, i tak byla v roce 2007 nazývána střílečka Crysis od německého studia Crytek. A přece tahle FPSka nenabízela jenom krásnou grafiku, souboj hrstky vojáků vybavených speciálními Nanoobleky proti severokorejským jednotkám generála Kyonga na nádherném tropickém ostrově toho nabízel daleko více, průměrné hodnocení lehce nad devadesát procent hovoří jasnou řečí. Dnes, o čtyři roky později, je situace podobná a přeci lehce jiná. Druhý díl pohání vylepšený CryEngine, všichni vojáci se opět oblékli do svých Nanoobleků..., ale betaverzi multiplayerové části vyvíjené britskou odnoží Cryteku tu minule přeci jenom nebyla. Vaše otázka je tedy více než jasná – jak se to hraje?! Nebo možná spíš – shořel ti stroj?!

Jako první si mohli tuto betaverzi před zhruba dvěma týdny odzkoušet hráči s konzolí Xbox 360, od prvního března se k nim přidaly také počítače, podle posledních informací si někdy v polovině měsíce konečně zahrají i majitelé PlayStation 3. Možná bych to neměl zmiňovat hned tak na začátku, ale beta (alespoň na počítačích) neprobíhá zcela ideálně, občas na amatérské testery vyskočí nějaký ten ošklivý brouk. Třeba většina evropských serverů má ve vyhledávači nic neříkající odezvu nula, což sice vůbec ničemu nevadí, ale vypadá do divně. Daleko horší jsou pak občasné ztráty získaných zkušenostních bodů (o nich samotných až později), uložené nastavení tříd nebo nepříjemné lagy serverů, kdy se připojíte do lobby, ale na samotnou mapu už ne.

Ale abyste si nemysleli, že chci hned v úvodu multiplayer Crysis 2 co nejvíce pošpinit, zvlášť když se jedná o betaverzi. Ne, to mým cílem rozhodně není, tyto problémky jsou oproti těm, které uvedu později, téměř nicotné a kdyby zůstalo pouze u nich, ani by nemělo cenu se o nich zmiňovat. Spíš jsem je uvedl jen tak pro úplnost. Tak ale už dost řečí, jdeme na to!

Pravděpodobně tou největší výhodou Crysis oproti ostatním multiplayerovým hrám je aktivní využívání Nanoobleku, kterým je vybaven každý voják účastnící se lítých bojů ať už na straně Mariňáků nebo C.E.L.L.u (soukromá vojenská organizace pod vlastnictvím Crynet Systems). Nabízená demoverze sice zatím pravděpodobně neodhalila všechny vymoženosti tohoto brnění využitelné při hře více hráčů (stejně jako například vozidla), vyšší odolnost a neviditelnost však pro vyzkoušení zcela stačily. Hra se tak neomezuje na pouhé pobíhání po mapě a střílení, ale přidává k tomu i jakýsi taktický prvek, třeba při nepozorovatelném přiblížení se k nepříteli.

Britští vývojáři nám k vyzkoušení nabídli po dvou herních módech a mapách, v obou případech jsem si poměrně rychle vybral favorita. Začnu mapami – Pier 17 a Skyline, z nichž je jasným favoritem právě druhá jmenovaná. Jednoduše jsou mi totiž daleko sympatičtější boje pěkně v oblacích na jednom z new yorských mrakodrapů než někde v rozpadlém a zatopeném přístavišti, navíc je Pier 17 situován do západu slunce, takže je docela tmavý. Ale obecně vzato obě mapy nabízejí vyvážené šance pro každého, na své si zde přijdou jak hráči preferující samopaly, tak odstřelovací pušky.

Herní módy jsou taktéž dva - Team Instant Action a Crash Site. Za názvem Team Instant Action nehledejte vůbec nic sofistikovaného, protože je to jinak pojmenovaný herní mód, který vám bude jistě moc a moc dobře známý – Team Deathmatch. Proto bych se rád v širší míře věnoval Crash Site, jelikož pro jeho hraní potřebujete s ostatními alespoň trošku spolupracovat a taky se mi více líbil. Cíl je jednoduchý, na mapu čas od času spadne kapsle s mimozemským materiálem a vašim úkolem je tuto kapsli získat a nasbírat z ní genetický materiál (= body), dokud se nerozpadne. První tým, který získá (nasbírá) 150 bodů vyhrává. Uznávám, že má slova o spolupráci s ostatními jsou trošičku přehnaná, ale přeci jenom musíte hrát daleko více pro tým než když běháte po mapě a snažíte se pozabíjet co nejvíce soupeřů.

Bude se to zdát asi neuvěřitelné, ale i Crytek pro dlouhotrvající výdrž multiplayeru Crysis 2 vsadil na získávání zkušenostních bodů a postupný vývoj vašeho vojáka. A může se to zdát ještě neuvěřitelnější, ale celý tenhle proces doslova... „převzal“ od konkurenčního Call of Duty (proto taky ten název kapitoly). Všechno je totiž naprosto stejné – čtyři základní (voják, skaut, odstřelovač a kulometčík) a jedna plně nastavitelná třída (která se odemkne až od úrovně pět, maximum v demoverzi je desítka), možnost přidat na zbraně rozšíření (laserový zaměřovač, hologram, tlumič), tři perky... No zkrátka co jste někdy viděli v Call of Duty, určitě najdete i v Crysis 2.

Kopírování je dokonce tak masivní, že za zabití více nepřátel bez vaší smrti získáváte jednorázově použitelné odměny. Ano, to by nakonec až zas tak nevadilo, vždyť kdyby autoři přišli s odměnami ladící se světem Crysis, vlastně proč ne? Jenže když zjistíte, že za zabití tří lidí získáváte radar odhalující všechny nepřátele, za pět nálet a za sedm se nad mapou objeví mimozemský „vrtulník“, nepřipomíná vám to něco? No jistě, to stejné nabízí Call of Duty od svého čtvrtého dílu... Vážně nevím, co tím autoři chtějí říct, ale tak okatě si to snad zatím nikdo nedovolil. Zřejmě chtějí být v něčem první.

Ale abych jenom nehanil, britský Crytek měl jeden dobrý nápad. Pro získávání odměn se nepočítají přímo vlastní zabití, musíte nejprve sebrat jejich psí známky. Po smrti však známky po vašich obětech nemizí a tak se můžete k nějaké té odměně dostat klidně i daleko později. Sesbírané známky však po vaší smrti ztrácíte.

Když tak o tom teď přemýšlím, ona i ta samotná hra je dost podobná Call of Duty, vlastně jenom běháte po mapě, střílíte, někoho zabijete, získáte nějaké ty zkušenostní body a umřete. Podíváte se kdo vás zabil a jak a opět jste hozeni do akce. Označil bych to za takovou „instant action“. Připojíte se na server, rozjede svůj propracovaný CoD styl a zase se můžete odpojit. Nic hlubšího, až na využívání Nanoobleku, ale i bez jeho funkcí se na serveru neztratíte.

A tak největší pozitivum, které na celé betaverzi najdete, je grafika. Sice už se zřejmě nedočkáme takového poprasku jako v případě o tři a půl roku staršího tatínka, ale i tak všechno vypadá více než dobře. Nejvíce by si zasloužil vypíchnout model poškození, který je především na mapě Skyline opravdu skvělý. Můžete totiž demolovat nejenom skla (jako je tomu na Pier 17), ale také dřevěné celty nebo dokonce i celé skleníky. Skvělé je, že model poškození se do vašeho hraní zapojuje nejenom když chcete (přesněji řečeno střílíte), ale také když to absolutně nečekáte. Nejednou se mi stalo, že jsem vyskočil na střechu skleníku a najednou se ke svému překvapení propadl zpátky na zem. Ozvučení nemá cenu příliš rozebírat, jde o dnešní standard.

Mimochodem, docela mě překvapila náročnost demoverze na hardware. Nemyslím si totiž, že bych měl nějaký hodně silný stroj, přesto mi multiplayer šlape v pohodě i na nejvyšší detaily. Konkrétně máte k dispozici pouhé tři nastavení (Gamer, Advance a Hardcore), které dále nemůžete nijak upravovat, což je na počítačové hráče trochu skrčka, ale zřejmě si na ni budeme muset zvyknout. Ale abych jenom nehanil, i na nastavení Gamer vypadá všechno moc a moc dobře a popravdě jsem těch rozdílů mezi Gamer a Hardcore ani moc nenašel.

Všechno pozitivní je však vyváženo jedním docela negativním jevem, pokud si dobře vzpomínám, stejné problémy měl svého času také druhý Half-Life. V podstatě se vám může během (především) delšího hraní udělat docela špatně, něco jako mořská nemoc. Co za tím stojí? Podle mě hlavně Blur efekt, který vždy doprovází vaše rychlé pohyby. A pokud někdo hraje stylem častého a hlavně rychlého koukání do všech možných koutů, může to být občas docela psycho. Když hrajete několikrát za den kratší úseky, postupně si na všechno to rozmazání a rychlé pohyby zvyknete, ale když jsem si na den dal oraz a ke hře se vrátil, vrátila se i Kinetóza (což je český název pro tuto nemoc, ale to jen tak na okraj).

Co napsat závěrem? Upřímně, zatím jsem výkonem britské pobočky Cryteku hluboce zklamán. Demoverze totiž nenaznačila nic lepšího, než že bude multiplayer Crysis 2 další položkou v nikdy nekončícím seznamu „kopie Call of Duty“. Samozřejmě nepopírám, že většinu hráčů bude zajímat především singleplayer a hru více hráčů považují za takový příjemný bonus, ale tohle snad vývojáři ani nemohli myslet vážně. Tady nejde o inspiraci systémem Call of Duty, spíš je to doslovné kopírování. Mám strach, že pokud se někdo někdy rozhodne vytvořit Crysis mód třeba pro Black Ops, až na grafiku je od sebe nikdo nerozezná. A to je na tom celém to nejhorší...