Mnoho povyku pro nic? Těžko – když v roce 2006 vyšel první Prey, vzbudil v herní branži solidní poprask. Portálová hratelnost, sem tam hádanka; byla to prostě FPSka, jakou by člověk už tehdy ocenil jako vysoce originální počin. V dnešním světě plném koridorů a linearity by pak něco podobného sklízelo aplaus ještě za dvacet let. Recenzenti nešetřili devítkami a druhý díl se proto stal něčím, co by každý rád viděl ve své pařanské poličce. Letos se všichni dočkají. Trval to šest let – šest let, během kterých tvůrci totálně rozorali systém jedničky, aby na něj mohli „bezpečně“ posadit základy dvojky.
Prey 2 si ze svého předchůdce příliš hlavu nedělá. Dá se v pohodě říct, že dvojka v názvu tu plní čistě marketingovou roli. Aby lidé věděli, že série žije, jenom to už je v podstatě úplně jiná hra, univerzum, všechno. A jisto jistě to zafunguje. Nicméně jen kritizovat se asi taky nehodí. Ono totiž jakkoli se povedlo držet se všech videoherních klišé, tak se taky zároveň vydařilo přijít s koncepcí, která by mohla zabodovat. Jestli se totiž dvojka vydaří, tak „Human Headi“ zaslouží sochu v nadživotní velikosti. Prey byla netradiční FPSka. Prey 2 bude jiné než jednička, přesto ale zůstane tou netradiční FPSkou, jakých plave v herním rybníčku povážlivě málo.
Žádná lineární jednohubka, co se tváří jako akcí našlapaný biják. Prey 2 trochu připomíná Batmana, trochu Alphu Protocol, trochu víc už Mirror’s Edge nebo Mass Effect. Míchá a kombinuje, přičemž se snaží namixovat ten nejlepší videoherní FPS koktejl, jaký tu kdy byl. A chcete něco slyšet? Potenciál na to má.
Dějová linie probíhá alespoň ze začátku paralelně s prvním dílem. Tentokrát se však chopíte otěží šerifa Killiana Samuelse, který se ocitá na mimozemské planetě Exodus. Jediné, co si pamatuje, je, že byl ve stejném letu jako Tommy. Víc nic. A tak se snaží – s vaší pomocí, samozřejmě – zjistit, kdo mu tohle kolosální okno způsobil, co během té doby dělal, a taky jestli na Exodu žije kromě něj ještě nějaký další člověk. Zatím to totiž vypadá, že se to tu hemží všemožnými rasami, jen ta lidská nějak chybí.
Město, ve kterém se coby lovec odměn probouzí, leží přesně na rozhraní osvětlené a zatemněné strany planety. Ta první překypuje životem, slunce nebo spíš nějaká jiná hvězda tu pořádně pálí, zatímco na té druhé vás nečeká nic jiného než chlad, skály a neprozkoumané oblasti. A bůhví, jestli se sem vůbec někdy podíváte. Většinu času totiž strávíte vzpomínáním si a mačkáním informací za peníze.
A taky parkourem. Že pohyb po městě bude stylový, to se snažil naznačit už trailer z E3. Díky freerunningu se vám totiž otevírají nevídané možnosti nejen co se běhání týče. Parkouru tvůrci přizpůsobili i souboje – v FPSce dosti nevídaná věc, kterou zkoušelo razit snad jen to Mirror’s Edge. Že tahle originální hříčka upadla v zapomnění, je víc než politováníhodné, byť dvojka prý visí ve vzduchu. Nový krycí systém bude na tomhle celém postaven, takže si můžete dovolit třeba takové parádičky jako střelbu za letu nebo ve skluzu.
Exodus se stane vaším hřištěm. Doslova. Vždycky se najde NPC, který s vámi hodí řeč, nebo – v lepším případě – vás obšťastní nějakou vedlejší misí. Vy se pak budete moci rozhodnout, jestli jí vyřešíte po dobrém či po zlém. Třeba jako s informátorem, ze kterého musíte vytřískat všechno, co ví. Buď zariskujete, odprásknete jeho stráže a pak z něj vydolujete potřebné informace, nebo mu zaplatíte, kolik si řekne, a vše se obejde bez násilí. Každopádně když už dojde ke střílení, vezměte na vědomí, že na Exodu se šermování s bouchačkou moc nenosí. Hrdina sám jí vytasí až tehdy, vyžaduje-li situace. Jestli se s ní nebo se čtyřiceti jinými přítomnými zbraněmi chcete ohánět jen tak, musíte počítat s následky. Třeba jako že půlka města zpanikaří nebo si na vás políčí strážci zákona.
Většina herní veřejnosti očekávala, že vývojáři vystaví Prey 2 na základech nového id Tech 5 enginu, jenomže to se nestalo. Dvojku bude pohánět ještě jeho předchůdce id Tech 4, který už má své nejlepší roky za sebou. Do šrotu však ještě zdaleka nepatří, zvlášť ne poté, co si s ním tvůrci pohráli a totálně ho předělali k obrazu svému. Díky tomu vypadá Prey 2 skutečně parádně. Starost o neostré exteriéry tedy odpadá.
Starost o budoucnost série ale trvá. Prey 2 se vydal cestou mainstreamu a kombinování prvků, které jsou pro FPS hru dost netradiční. Je jasné, že tvůrci balancují na hodně tenkém ledě – stačí jediné zaškobrtnutí a všechno je ztraceno. Když to však ustojí, mají zaděláno na slušný balík, protože se úplně klidně může stát, že Prey 2 zazáří na chlup stejně jako před šesti lety jeho předchůdce. Ale – má vlastně cenu tyhle dva tolik rozdílné počiny označovat jako „předchůdce“ a „nástupce“? Ať už ano či ne, jistotou zůstává, že v něm dřímá obrovský potenciál – nehledě na jméno.
Kdy přesně vtrhne Prey 2 (PS3/X360/PC) do obchodů, si zatím tvůrci nechávají pro sebe. Že prej to bude někdy na jaře.
