Zima všeobecně přeje závodům. A tahle zima bude v mnohém zvláštní. Pro simulátory. Vycházejí nové konzole, a jelikož platilo, že síla současné generace se vždy naplno představila ve Forze a Gran Tourismu, teď na nich spočine úkol o mnoho náročnější. Musí si přivlastnit potenciál next-genu a plně ho využít. Forza Motorsport 5 i Gran Tourismo 6. Kdo to totiž neví, tak první zmíněný titul vychází pod záštitou Microsoftu a druhý zase pod Sony. Jsou nevraživí a soupeřiví – tak to má koneckonců být. Kupodivu se však na Gamescomu netěšili takové přízni jako jiné počiny.
Neznamená to ale, že by žánr hardcore závodních her nějak skomíral. Obě série vycházejí už dlouho a rozhodně se nezdá, že by si v prodejích vedly nějak špatně. Částečně jim nahrává i fakt, že multiplatformátová konkurence prostě neexistuje. A když už, tak se jí nedaří na trhu uspět. Na paměť mi okamžitě vyskočí Needfor Speed: Shift minisérie (vyšly dva díly), které dostali na starost borci přes závodní hry ze SimBinu. Cíl byl tehdy jasný: vzkřísit zkomírající značku Needfor Speed nějakou peckou. Tak proč ne třeba tím, že se do série vloží trochu reality. Vyšlo to na výbornou, obzvlášť dvojka se fakt povedla. Ale pak simulátorová vlna uvnitř univerza opadla a EA rozhodla vrátit se k původnímu formátu. Tedy k arkádě.
A tak nemá Forza ani Gran Turismo konkurenci. Tlačím sekolem spousty těl až ke stánku Forze. Je překvapivě malý. Ryse se může pochlubit třikrát větším. Ale to mi nijak nevadí, fronta novinářů přede mnou se rychle krátí a já se tedy ocitám před obrazovkou ještě dřív, než se vůbec stihnu rozkoukat. Načítá se zrovna nová jízda, každý má k dispozici jednu. Vybírat si pak můžu ze zhruba pětice aut, kde každé reprezentuje trochu odlišný styl – vedle naleštěných fár tu je i několik vysloveně muzejních kusů. Samozřejmě vyladěných do patřičně závodního stylu.
Sáhnu po oranžovém Lambu a vyrážím na trať. Překvapuje mě, že grafika není tak ostrá jako v trailerech, kde se mi zdála téměř dokonalá. Také jsem čekal, že v rámci demo jízdy prosvištím Prahou, ale místo toho mě čeká jen sterilní okruh kdesi v poli. Na startovním roštu se mezitím žhaví pneumatiky a do gamepadu vystřeluje první dávka vibrací. A to až překvapivě intenzivně a ostře. Vibrace pak během závodu simulují vaše chování na trati, tudíž reflektují jak přidání plynu, tak ostré brždění. Když vyjedete do kačírku, vibrace vám téměř odpálí ovladač z ruky. Zážitek je díky tomu tak parádní, že skoro předčí kompletní závodní křeslo, které tvůrci připravili pro hraní Gran Turisma. Tohle se Microsoftu povedlo na výbornou.
Nevím, nakolik tvůrci nastavili různé pomáhání při jízdě – faktem je, že se jelo parádně. Trochu cviku a bylo by to jistě lepší, ale auto nereagovalo tak, jak bych od něj v závodním simulátoru nečekal, a proto bylo poměrně snadné vytočit zatáčku ve správné stopě. Co už ale rozhodně vymakané nebylo, byl model poškození. Netuším, proč na něj všichni stále zapomínají, když by měl tvořit nedílnou součást každé správné závodní hry. Boural jsem se svým vozem několikrát, často jsem se přetlačoval s AI v ostrých zatáčkách a stejně nakonec projedu cílem jen s trochu odřenou kapotou.
Přesto ale s víceméně dobrým pocitem přecházím ke stánku Sony. U jejich závodní sekce postává ještě méně lidí než u Microsoftu. Vývojáři rozmístili v prostoru několik závodních simulátorů i s jezdeckým křeslem a vedle taky několik klasických konzolistických pedálů s volantem pro ty, kterým by se snad úzké křeslo zdálo nepohodlné. Usedám nejprve do křesla a nestačím se divit. Volant si dělá co chce, auto nereaguje a jen se točí do kolečka. Chaos vrací zpět do normálu pohotový prezentátor, který přispěchá a odpojený volant zapojí zpět do zásuvky. A rázem získávám nad vozem kontrolu.
Ovšem ta netrvá věčně, protože volant je prakticky nemožné ukočírovat a udržet auto na silnici už vůbec ne. Přidám plyn. Pomalu. Zlehoučka. A nic. Opět ve škarpě. Nevím, nad čím bědovat víc, Jestli nad svými mizernými schopnostmi řidiče, nebo nad kvalitou zdejších komponentů. Přesednu tedy ke klasickému konzolovému volantu s pedálem. Hned je to o něco lepší, tak to možná přece jen bylo hardwarem a ne mnou.
Hra mě nenechá vybrat nic. Neustále ve smyčce opakuje jeden závod, patrně z prostředí Alp a hráče nechá v podstatě jen restartovat jízdu, kterou absolvoval ten před ním. Grafika je ještě hranatější než v případě Forzy. Jen v dálce se tyčí perfektně vyobrazené vrcholky hor. Je to trochu paradox. Vzdálená krajina vypadá nádherně, zatímco lidé chodící kolem tratě jako kdyby někdo vytáhl z pět let staré hry. Stejný problém jako ve Forze se pak objevuje s modelem poškození. Vzhledem k tomu, že mě hra nenechá změnit úhel kamery, a já tak vidím jen z kokpitu, se však můžu jen domnívat, jak hrozně musí srážky se svodidlem vypadat. Soupeři na trati nejsou a já se tak poměřuji jen s imaginárními časy v cíli.
Z volantu mám kupodivu horší pocit než z gamepaduForzy. Zpětnou vazbu neposílá tak silnou. Celkově se Gran Turismo prezentovalo jako nic jiného než čistokrevný simulátor, který nabídne jen jízdu po trati. Bohužel se mi nepovdlo k ní přilnout tolik jako ve Froze, která v předváděné verzi působila daleko víc jako celistvá hra, a to ve své podstatě nenabídla víc než jen lépe nastavený ovladač, hudbu do sluchátek a výběr z pěti nebo šesti aut.
Všechno je ale ještě ve stádiu a vývoje a tak teprve čas ukáže, který ze simulátorů na tom nakonec bude lépe. Každému taky vyhovuje něco jiného a třeba z kariérního módu neukázaly obě hry vůbec nic. Ve výsledku by se přitom mohlo rozhodovat právě tam.
