V roce 1919 objeví americký plukovník Emerson na Sibiři poblíž dopadu Tunguzského meteoritu neznámý objekt mimozemského původu, který je tajně přemístěn do USA a pojmenován EON. Výzkum ukáže, že se jedná o stroj času, který cokoliv přemístí dva miliony let do minulosti. Pokusy jsou však pozastaveny pro nedostatek paliva, jež vědci nedokáží syntetizovat.

Americká geologická expedice hledající další přírodní zdroje na Sibiři místo předpokládané ropy nečekaně objeví naleziště dosud neznámého nerostu. Američtí vědci pracující pod ministerstvem obrany následně zjistí, že je to látka, která pohání EON a podle místa nálezu jí pojmenují Siberit. Nález Siberitu umožní znovu rozběhnout pozastavený výzkum, který mimo jiné ukáže, že Siberit je katalyzátorem pro studenou fúzi a tedy i zdrojem téměř neomezeného množství energie.

Vzhledem k politickému ovzduší v Rusku se Američané obávají zneužití Siberitu Rusy pro vojenské účely a proto se odhodlají k radikálnímu kroku. Vyšlou dva miliony let do minulosti speciální jednotku, která vytěží zásoby nerostu na Sibiři a zakope je na tehdy kontinentálně se Sibiří propojené Aljašce. Pro speciální jednotky je to však mise bez návratu, a tak se pro ni vybírají lidé, kteří již nemají, co ztratit.

Hráč je postaven do role poručíka Johna Macmillana, který však těsně před odesláním do minulosti potká ve vědeckém týmu kolem EONu svou životní lásku. Už ale není cesty zpět...

Po transportu do minulosti John zjistí, že něco není v pořádku. Jeho jednotka a materiál v nedohlednu, všude kolem pobíhají rusky hovořící ozbrojenci a ke všemu se mu rádiem ozývají hned dva lidé, kteří ho oba nabádají k pochodu do Americké základny a varují před nepřítelem, každý z nich ho však posílá jít jiným směrem.

Později ve hře je objasněno, že EON není zcela přesný jak v čase (rozptyl asi 5 let) tak v prostoru (s rozptylem asi 15 mil). Z toho vyplývá, že se Americké síly musí snažit uhájit celkem velké území proti neznámému nepříteli, který by tady neměl mít co dělat, ale který tady přesto je a bez varování zahajuje palbu na vše Americké, co se mu do cesty postaví. Ze zdánlivě pohodové mise se tak stává boj o holé přežití...

Original War (OW) vypadá na první pohled jako obyčejná realtime strategie. Základní rozdíl však je již v samotných postavách. A to už jen v jejich počtu. Neexistují zde žádná kasárna, vnichž si vyrobíte kolik vojáků chcete. Máte - logicky - k použití pouze tolik lidí, kolik jich EONem přijde a podaří se vám zachránit. Proto není nic horšího, než když se posily objeví na území ovládaném nepřítelem. A proč jsou lidé vlastně tak moc důležití? Je to jednoduché - bez lidí nepostavíte budovu, nerozjedete vozidlo, nevynaleznete nové technologie, nerozběhnete výrobu v továrně, neubráníte základnu... Prostě lidé dělají všechno a vy jich zpočátku máte zoufale málo.

Druhou důležitou věcí je zabudovaný RPG systém. Hra obsahuje čtyři povolání. Jedná se o vojáka, dělníka, vědce a mechanika. Nejedná se o neměnné rozhodnutí kdo bude čím - když máte např. málo dělníků, pošlete vojáka do skladiště a vybavíte ho dělnickou výstrojí. Naopak, jste-li pod útokem, pošlete dělníky do kasáren, kde se změní na vojáky tak, že je vybavíte třeba samopalem. A zde se dostáváme k RPG systému. Každá postava má čtyři vlastnosti, jejichž hodnota ovlivňuje vykonávané povolání. Jsou to zkušenost vojenská, mechanická, vědecká i stavitelská. Podle těchto vlastností okamžitě zjistíte, koho je výhodné udělat čím, protože čím vyšší vlastnost, tím větší obratnost, s kterou daný charakter pracuje. Můžete ale klidně na danou práci poslat i jiné povolání, musíte se však připravit na to, že mu daná činnost bude trvat déle, udělá ji hůře a přibude mu za ní méně zkušenosti. A zkušenosti spolu s jejich rozdělováním jsou zde opravdu důležité. Každé postavě v průběhu mise v závislosti na tom, co dělá, přibývají zkušenosti (takže nejen za zabíjení nepřátel, ale také za stavění, výrobu, výzkum, léčení...) a to vždy ke schopnosti, kterou právě využívá. Po dokončení mise pak každé postavě ještě přibude rovný díl zkušenosti za splněné cíle dané mise - do všech vlastností trochu a více do jedné, kterou si zvolíte. Pro budoucnost vašeho snažení však obvykle není příliš moudré, udělat si samé všeuměly, lepší je spíše postupovat cestou specialistů. Na druhou stranu jste o to více ohroženi, pokud vám daného specialistu nepřítel zabije. A vzhledem k tomu, že vás hra odmění i za to, pokud jste v misi nenahrávali uloženou pozici (pokud opravdu chcete odejít od hry, je zde vychytaná volba "uložit a opustit", která se po pozdějším nahrání = jakmile hru znova spustíte, nepočítá jako nahrání pozice). Obvykle se tedy ztráta i jediného charakteru řeší kompletním restartem mise, protože vašich vypiplaných postaviček je vám líto a nechcete dopustit zbytečné ztráty.

Další odlišností od "běžných" strategií je samotné získávání surovin. Jste sice schopni postavit ropné a siberitové doly a od nich pak solární, naftové a siberitové elektrárny, ale jsou to jen doplňkové suroviny, bez kterých se sice neobejdete, ale nic z nich nepostavíte. Co se zdroje stavebních komponent a součástí strojů týče, jste zcela odkázáni na příjem zásilek posílaných vám z budoucnosti EONem. Tyto docestují za ohlušujícího prásknutí v podobě určitého množství beden, a to bohužel kdekoliv na mapě. Bedny vám do skladiště můžou po jedné odnést dělníci nebo je můžete později odvézt autem s nákladovým prostorem. To předpokládá nejen nutnost stálého průzkumu okolí (kde jste nikdy nebyli je černo, kudy jste jednou prošli a zrovna tam nevidíte, je známá "fog of war"), ale také nutnost provést tento průzkum a odvezení zásilek dříve, než je nalezne nepřítel! Toto je také hlavní důvod střetu s nepřítelem na daném území - je to území, kam se EONem transportují jak noví lidé, tak bedny se zásobami.

Oba tyto problémy (lidi i zásoby), ale nejen je, řeší věda a výzkum ve vašich vědeckých laboratořích. Postupem času tak vynalézáte potřebné technologie, které nahrazují lidskou práci (třeba počítačem ovládaná vozidla), stejně jako zoufalé hledání zásilek (technologie detekce místa dopadu zásilek, později dokonce předpovídání místa jejich materializace!). Vědecká laboratoř však slouží také k objevování nových vojenských či energetických technologií. Později ve hře se vám dokonce zpřístupní možnost ochočení okolo pobíhajících pralidí přezdívaných "opičáci"...

Důležitou věcí je samozřejmě i ovládání hry. S tím si autoři opravdu pohráli! OW obsahuje praktickou možnost pauznutí hry, při němž můžete každému jednotlivci předdefinovat co bude dělat. Tato funkce je důležitá nejen v bojích (vědec půjde léčit zraněného vojáka, zde vaše jednotky ustoupí zpět, zatímco tyto jednotky napadnou nepřítele ze zálohy, mezitím nechám toto vozidlo opravit a přivoláte odsud posily...), ale i při spravování základny. Tyto příkazy provádíte držením klávesy "Shift". V této hře se však Shift neomezuje pouze na waipointy zadávané jednotkám, ale použije se také na výrobu, zadávání pořadí objevovaných technologií ve vědecké laboratoři nebo stavbu budov. Je zde možnost řady i složitějších příkazů jako např. "voják vyleze z bunkru, dojde si do skladiště pro dělnické montérky, odnosí do skladiště tyto bedny, pak se v kasárnách změní na vojáka a odejde zpět hlídat do bunkru". Můžete také zadat cyklický příkaz (např. vyráběj stále toto vozidlo, přenes všechny suroviny z jednoho skladiště do druhého...). Mimo to můžete také ovládat rychlost hry. Jste-li tedy na začátku mise a stavíte základnu, můžete hru urychlit do postavení základních budov, v boji pak třeba hru výrazně zpomalit pro větší přehlednost...

Ve hře se však jedná v prvé řadě o vojenský konflikt a boje. Abychom si popsali systém boje je dobré jej trochu rozdělit. (ano, ve škole stále něco dělíme a zdá se, že to na mne má negativní vliv :o) ) Můžeme tedy bojovat pěšky nebo pomocí vozidel. A může to být boj v poli nebo v základně. Pro obojí je velmi důležitý terén. Ano, terén. Jednotka stojící na kopci má nejen větší dohled, ale i dostřel. Jednotka j(e)doucí vodou, bažinou nebo do kopce bude značně pomalejší, nežli ta, jež j(e)de po rovině nebo dokonce z kopce. Proto je dost nehezké, pokud se protivník opevní na druhé straně broudu, popř. na kopci. Opevnění rozkládající se v průseku lesa špatně zdolají vaše tanky, vaši pěšáci je však lesem pohodlně obejdou a napadnou nepřítele nečekaně v základně... Pár sniperů popř. bazukerů na kopci či v lese doplněných o vědce, který ve hře mimo jiné plní funkci zdravotníka, může představovat vážný problém... Pěší jednotky dále mohou buď stát nebo ležet. Zatímco pěší voják je tím lepší, čím vyšší má vojenskou schopnost, tank je tím účinnější, čím vyšší má řidič mechanickou dovednost. Co se vozidel týče, máte později na výběr mezi silnějšími a lidskými mechaniky ovládanými a vozidly slabšími ovládanými počítačem - u těch vás však nezabolí případná ztráta řidiče. Při střetu v poli (rozuměj mimo základnu) je to tedy bitva více méně na férovku. Naopak při dobývání opevněné báze to má útočník horší o obráncovu podporu různých stacionárních bunkrů a palebných věží.

No a překvapením pro vás už asi nebude, že ani stavění vozidel není zcela standartní. Je to způsobeno tím, že každé vozidlo je vlastně unikátní. Nestavíte jako všude jinde malý, střední a těžký tank, ale stavíte si stroj "na míru" výběrem ve čtyřech kategoriích, vnichž v průběhu hry přibývají další a další možnosti. Jedná se tedy o výběr podvozku (malý kolový přes těžký pásový až po polopás), motoru (solární, naftový, siberitový), zbraně nebo předmětu, proč vozidlo vlastně stavíte (kulomet, dělo, nákladový prostor...) a způsobu ovládání (člověk, počítač...). Pro výrobu vozítka musíte vždy mít nejen dostatek surovin a mechanika v továrně (čím více a čím zkušenějších mechaniků, tím rychlejší výroba), ale také pro jednotlivé komponenty i určitý přístavek napojený (třeba jako ve Starcraftu u Terranů) k továrně. Chcete-li tedy např. vybavit vozítko dělem, musíte dělo vyvinout v laboratoři a přistavět k továrně dělový přístavek. Jste však omezeni počtem přístavků (maximálně pět), a tak se buď rozhodnete, co přesně chcete stavět nebo si budete muset postavit více specializovaných továren.

Hra obsahuje dvě kampaně - jednu za Američany, druhou za Rusy (ano, to je ten neznámý nepřítel). Kampaně mají výborný příběh, který je ke všemu nelineární a jakékoliv vaše sebenevýznamější rozhodnutí na začátku naprosto nečekaně zásadně ovlivňuje další příběh. Sice se většinou jedná o pro hlavní linii ne tak podstatné věci, ale hře to ihned dodá na hratelnosti a důvěryhodnosti a správné rozhodnutí vám může přinést i znatelné posily do budoucnosti. Mimo tyto věci spíše zpestřující hru se asi ve dvou třetinách hry dostanete k vážnému rozhodnutí, které už zahrnuje jak jiné mise, tak odlišný konec.

OW doprovází výborná a chytlavá hudba (která je dokonce na oficiálních stránkách hry k volnému stažení!) a i namluvení postav mi znělo dobře. Své oblíbence brzy po hlasu poznáte a některé jejich hlášky se prostě nedají zapomenout a musíte je citovat, kudy chodíte. :-) K tomu by bylo záhodno podotknout, že OW je dabována česky.

I přes stáří hry grafika stále vypadá velmi slušně. Hra je udělána ve 3D bez možnosti práce s kamerou (což zajišťuje na jednu stranu funkční 3D terén i jednotky, na druhou stranu výbornou přehlednost). V průběhu kampaní také narazíte na velmi zdařilé filmečky. Mimo ně spolu postavy i ve hře komunikují a tím dál rozvíjejí příběh a vztahy mezi sebou navzájem.

Mimo singleplayeru je zde zahrnut také multiplayer až pro 12 hráčů, a to jak přes LAN, tak přes internet. Multiplayer umožňuje třeba také sdílené ovládání jednotek v alianci a podporuje hodně zajímavých módů.

Asi jste již pochopili, že si tuto hru nemůžu než vynachválit. Pro lidi, kteří si chtějí odpočinout od stupidně se opakujících, stále stejných běžných strategií, stejně jako pro lidi, kterým není nesympatický RPG systém je to jasná volba. Když k tomu navíc připočtete, že hra vyšla v Game4U za výborných 299 Kč, není co řešit. Užijte si OW, stejně jako já. Svět strategií pro vás už nikdy nebude jako před tím!

Rozhovor s Vláďou Chvátilem, hlavním game designerem OW: ZDE