Odpověď by mohla být prostá - jednoduše Fallout. Druhý díl postapokalyptické ságy totiž přichází pouze s drobnými změnami herního konceptu, jeho celkovou odladěností a zejména mnohem větším rozměrem všeho, co ve hře naleznete. Počínaje propracovanějšími úkoly a dialogy a konče rozlohou herního světa.

Příběh hry zlehka navazuje na předchozí díl, kdy se našemu hrdinovi podařilo zlikvidovat hrozbu ovládnutí světa mutanty. Časově se posunete o několik generací dopředu. Dozvíte se, že byl hrdina původního dílu ze své domoviny vyhnán a založil vesnici v pustině, daleko od Vaultu 13. Vy jste jako jeden z jeho potomků vysláni, aby jste pomohli tuto osadu zachránit. Hlavním úkolem se stává nalezení zařízení zvaného G.E.C.K. (Garden of Eden Creation Kit), s jehož pomocí by mělo být možné zušlechtit prostředí v osadě a přizpůsobit tamní podmínky opět k životu. Podobně, jako v předešlém díle, se tedy vydáváte do rozlehlého světa splnit zdánlivě jednoduchý úkol. Pokud jste hráli první Fallout, budete se zájmem postupně objevovat, co všechno se po uběhnutí těch několika generací změnilo. Potkáváte nejen nové postavy a místa, ale občas narazíte i na nějaký ten odkaz o vašem předchůdci. Dějová linka je opět hluboce propracovaná. Kvantum vedlejších úkolů je nyní několikanásobně vyšší a jejich správné rozřešení není jen otázkou splnění podmínek daného úkolu. Daleko těžší je se mnohdy správně rozhodnout. Na výběr obvykle bývá více než jedna dvě možnosti kudy se dobrat k nějakému výsledku a každá z těchto cest má vždy svá pro i proti. Znovu vystavěný svět Falloutu je totiž nádherně prošedivělý, nic z toho, k čemu se nachomítnete, nelze vyloženě považovat buď za dobré či za špatné. Vše má vždy svůj důvod a po té již záleží pouze na vás jakému zlu/dobru dáte přednost.

Hra běží na enginu použitém v prvním díle. Můžete si vychutnat vzácnost zvanou izometrický pohled a získat tak nevšední přehled o veškerém dění v každé herní lokaci. Grafika již sice zdaleka neodpovídá dnešním standardům, avšak praktickým hráčům může i dnes stále mnoho nabídnout. Tato hra totiž nikdy nebyla o množství omračujících efektů, nekonečně rozlehlým lokacím, či milionech polygonů na každou postavu ve hře. Vezměte si na jak dlouhou dobu se staly kultovními takové hry, které se snažily před deseti lety omráčit hráče svou grafickou stránkou. Hraje je dnes někdo? Považuje je někdo za krásné? Hodnocení grafické stránky Falloutu jde v tomto případě zákonitě stranou a je jen dobře, že její stránku autoři pojali pouze praktickou formou, nenechali se zlákat 3D a dokázali stvořit poměrně hezký izometrický náhled na to, jak by to tu mohlo vypadat po nějaké té jaderné válce. Výraznější výtku bych nalezl pouze k úrovni zvukového zpracování, u něhož mi v každé lokaci chyběl nějaký výraznější hudební motiv, jako tomu bylo například u hry Baldurs Gate. Hudba se ve hře téměř nevyskytuje a na její lehké náznaky narazíte jen občas. I tak se ale jedná oproti jedničce o jistý pokrok.

Vývoj postavy nedoznal přílišných změn. Využit je zde opět systém S.P.E.C.I.A.L vycházející z pravidel stolní hry GURPS. Základními kameny postavy se tak stává strength (síla), perception (vnímání), endurance (odolnost), charisma, intelligence, agility (hbitost) a luck (štěstí). Do těchto vlastností investujete body ihned z počátku hry a stávají se pak jakýmisi porodními dispozicemi, s nimiž již v průběhu hry nepohnete. V závislosti na počtu udělených bodů u každé z těchto vlastností stoupají vaší postavě i další podružné schopnosti, které jsou logickým vyvozením nadefinovaného základu. Těchto vlastností je široká škála, v průběhu života ve hře je můžete vylepšovat a dělí se do dvou skupin. Do té první zapadá zdraví, nosnost, různé druhy odolnosti, počet akčních bodů v soubojích, šance na kritický zásah, uzdravování, postřeh, třída zbroje a poškození při boji zblízka. Druhá je obsažnější a naleznete zde různé lékařské (první pomoc), vojenské (energetické zbraně), vědecké (hackování) a další (hazardní hry, zálesáctví) schopnosti, které jsou vyjádřeny procentuálně a při každém postupu na vyšší level v nich postavu můžete libovolně zdokonalovat. V poslední řadě svou postavu počastujete volbou tzv. perků, jejichž krása spočívá v aplikaci různorodých výhod a nevýhod na samotnou postavu. Pokud se vám jejich využití podaří s ostatními vlastnostmi vhodně skombinovat, můžete tak svou postavu viditelně vylepšit a posílit v její specializaci. V opačném případě si lze ale i pěkně přitížit. Jako příklad uvedu perk zvaný „rychlý metabolismus“, jenž je definován takto: „Tvoje látková výměna je rychlejší, než u normálních lidí. To znamená, že jsi méně odolný vůči různým jedům a radiaci. Na druhou stranu se ale rychleji zotavuješ z utržených zranění.“

Po každé lokaci se můžete pohybovat v klasickém realtime režimu. Pokud však dojde ke střetu, hra se přepne do své tahové fáze. Poté již záleží na statistikách každé postavy, kolik úkonů stihne za dané kolo vykonat. Střelba, přebíjení, chůze i práce s inventářem, to vše stojí pár cenných bodíků času a proto je nutné si svůj postup vždy promyslet. K promyšlenému jednání vybízí i vyšší obtížnost hry a vězte, že váš postup v postnukleárním světě nebude žádné peříčko. Setkáte se s širokou škálou nepřátel od lidských ozbrojenců po různé zmutované tvory i rostliny. Platí zde jedno pravidlo. Při postupu hrou budete narážet nejen na lepší vybavení, ale i na výrazně tužší protivníky.

Nálezt, ukrást či koupit můžete nespočet druhů vybavení. Přibyla i velmi vítaná novinka v podobě auta, díky jehož využití se nyní můžete přesouvat mnohonásobně rychleji mezi lokacemi. Krom toho můžete využívat, prodávat i užívat drogy, jídlo, alkohol, lékarničky, prášky, holodisky, peníze a řadu dalších předmětů, například hrací karty holínky nebo nafukovací pannu určenou k aktivní relaxaci.

Zbraní je opět široká škála a spokojeni jistě budou příznivci všech možných kategorií boje. K boji na blízko lze využít některých druhů speciálních úderů a mnoha druhů chladných zbraní. Mimo klasické bojové kudly se přes naostřené tyče, kladiva a páčidla dočkáme i vibračních nožů a elektrických obušků. U střelných zbraní je možno využít mnoho druhů pistolí, pušek, brokovnic a samopalů. Zkrátka nepřijdou ani milovníci těžších kalibrů a své postavy si budou moci obtěžkat různými druhy kulometů, raketometů, plamenometů i minigunů. Pokud někdo tíhne spíše k dobře načasované explozivní práci, čekají na něj ve hře granáty všeho druhu, dynamit a v neposlední řadě i molotovův koktejl. Nesmíme zapomenout ani na výdobytky moderní civilizace v podobě energozbraní. V pozdější fázi hry se každý hráč může rozplývat nad množstvím druhů laserových i plasmových pistolí, pušek i minigunů.

Vylepšení se dočkal i pro tuto hru charakteristický „pipboy“ v němž nyní nalezneme lépe zpracovávané informace o přijatých úkolech v každé lokaci, o něco lépe zpracované mapy a další staré dobré vychytávky včetně budíku. Bez této neocenitelné pomůcky by si každý člověk žijící v postapokalyptickém světě musel připadat jako ztracený a tudíž je třeba ji míti vždy sebou a občas do ní i nahlédnout. Vzhledem k velkému počtu lokací a plněných úkolů, pomáhá „pipboy“ k lepší orientaci, plánování a práci s jednotlivými úlohami.

Jednotlivé úkoly jsou nyní více propracované. Zatímco jste se v prvním díle pouze rozhodovali, zda při řešení problémů volit tu dobrou či špatnou cestu, máte v tomto pokračování na výběr obvykle více než jen dvě možnosti řešení. Nutno dodat, že se většinou žádná z nich nedá považovat za vyloženě dobrou či špatnou. Často nastává hluboké morální dilema, jež vás přiměje zamyslet se nad tím, jakou cestu při řešení úlohy zvolit a které straně dát přednost. Obvykle má každý takový způsob postupu svá pro i proti a záleží jenom na vás co je vám bližší a pro co se rozhodnete. Hra začne být ještě zajímavější, jakmile zjistíte, že vaše jednání může dění ve hře skutečně ovlivnit a že je často třeba volit i menší zla, abychom se tak mohli vyhnout nějakému zlu většímu.

Jedna z věcí, jenž je pro Fallout nezbytně charakteristická, je také humor. Často spíše ten černý, občas ale bezmála geniální. Dostala mě například scéna odehrávající se ve vesnici Broken Hills. V jednom domě jsem narazil na doktora, který prováděl jakési prapodivné pokusy na rostlinách a na zvířatech. Nejprve jsem se dozvěděl, že ne všechny pokusy se mu vždy povedly tak jak měly, ale že je přesto odborník na slovo vzatý, neboť již dokázal vymyslet pár fakt kvalitních drog. V současné době pracuje na přístroji, díky kterému lze rostlinám i zvířatům rapidně zvýšit inteligenci. Původní testovací subjekt v podobě rostliny dané testy příliš nerozchodil, ale radioškorpión si prý vede docela dobře. Rozhodl jsem se s ním změřit síly v testu inteligence. Nejdřív jsme společně četli písmenka na dálku z tabulky a testovali, kdo z nás má lepší zrak. Po té jsme přistoupili k testu inteligence ve hře šachy, kterou doktor prý pro tyto účely vymyslel. Dostal jsem od radioškorpióna na prdel. Na závěr přišlo na test zručnosti, kde jsme s radioškorpiónem otevírali takovou bedýnku na čas. Zvládl jsem to o fous rychleji a moje postava i já sám jsme se podivovali nad tím, jak to ten zmutovanej šmejd dokázal svými klepety vůbec otevřít. Mimo zajímavé příhody ve hře však narazíte i na tuny výborných hlášek, které do hry skvěle zapadají a čas od času zacvičí s vašimi bránicemi. Například v New Renu, městě hříchu, se mi naskytla příležitost točit za pět babek porno. Když jsem šel po natáčení žádat herečky o další číslo, každá z nich mě odpálkovala slovy: „To si to radši udělám rtěnkou“ nebo „To si to radši udělám násadou od krumpáče“. Pochopil jsem, že jde v téhle branži skutečně jenom o prachy. Nadhled, s jakým je hra zpracovaná, nemá obdoby a dodnes se jí v tomto směru jen málokterá jiná dovedla byť jen přiblížit.

Fallout 2 rozhodně nepatří do starého železa, jak by dnes mohl někdo o deset let staré hře povídat. Naopak, spousta dnešních her by se od této stařičké legendy mohla ledasco přiučit. Hluboce propracovaný svět reprezentovaný nejen realisticky, ale i s nadhledem, včetně dávky černého humoru, vás dokonale obemkne nejen díky detailnímu vývoji postavy, ale i díky provázanosti jednotlivých úkolů, jejichž plněním skutečně něco ovlivňujete a musíte často bedlivě přemýšlet nad možnými důsledky svého jednání. Zajímavé je potom to, že ať už jednáte tak, či onak, vždy to bude nějak dál fungovat. Neexistuje buď tohle, jinak nic, vždy je na výběr z několika možností, jak situaci řešit a nejlepší cestou může být často jen obtížně vyhledávaný či neexistující kompromis. V této hře nic není ploché a zjednodušené. Každá lokace má nějakou svoji historii zapadající do celkové konzistence světa. V každé lokaci existují určitá pravidla žití a bývají zde i nějaké problémy k řešení. Je potom na hráči, aby se po té pokusil vše vyřešit podle svých představ.

Přes velkou rozlehlost celé hry mi po celou dobu hraní nebylo problémem se s přehledem orientovat. Napomáhala tomu nejen izometrická grafika, ale i fakt, že nependlujete mezi lokacemi jenom tak zbůhdarma, ale v každém městečku, městě či vesnici strávíte vždy určitý čas, plníte úkoly tam a seznámíte se zde i s jednotlivými postavami natolik, že si je zapamatujete. Každá lokace je svým způsobem takové malé miniRPG zapadající do toho velkého světa. Naleznete zde desítky, možná stovky postav a existuje zde absolutní volnost jednání i veškerého pohybu. Přesto se autorům podařilo vše zapracovat tak, aby se každý hráč skvěle orientoval a výborně se bavil.