Jakožto fanoušek většiny komiksových hrdinů vždycky docela napjatě očekávám, jak se ta která filmová adaptace toho kterého hrdiny povede zhmotnit na stříbrné plátno. Obzvláště potom pavoučího muže, který mne provázel takřka celým dětstvím a jehož animované zpracování z poloviny devadesátých let dosud považuji za to nejlepší, které kdy se Spider-manem vzniklo. Hraná trilogie z Tobey Maguirem v hlavní roli byla přelomová, a byť bychom na ní objevily spoustu much, které pavoučí muž měl z podstaty svého zrození vymýtit, nestalo se tak. Proto má většina lidí trilogii spojenou jako zpracování zdařilé, rozhodně ale ne „kulervoucí“, jako tomu může být třeba u stájového kolegy Iron Mana či Kapitána Ameriky.
Takže se značky zhostilo Sony (všimněte si rozhodně ne nenápadného product placementu). Daleko víc komiksová série Amazing Spider-mana přinesla úplně něco jiného. Frackovitý Peter Parker je o mnoho svěžejší a „teenagerům přístupnější“ než zadumaný outsider v Maguirově podání. Ale jestli se povedlo v prvním dílu některé zásadní nedostatky zakrýt, ve dvojce všechny nakrásně vypluly na hladinu.
Jestli jste pojali názor, že Andrew Garfield je jakýsi Peter Parker 2.0, tak není. Je jiný a po druhém dílu mohu říci, že rozhodně není lepší než Tobey Maguire. To patrně není chyba jeho zarputilé „teenovského“ podání (byť mu taky můžeme odečíst třetí křížek), ale scénáře. Ten sleduje Spider-mana, teď už zavedeného strážce pořádku a klidu v městě New York, jen okrajově. Z nějakého, mně naprosto neznámého důvodu, se scénáristé rozhodly udělat z akční Marvelovky doják třetího sledu. Peterova láska není (jak mnozí víte), v téhle sérii Mary Jane, ale blonďatá Gwen.
Dobrou hodinu a půl ustupují ty nejpodstatnější věci pro druhý spidermanský film (zrození záporáka Electra či přerod Harryho Osborna v Green Goblina) do pozadí, abychom se mohli rozplývat nad puberťáckou láskou Petera a Gwen. Gwen samozřejmě vadí, že Peter upřednostňuje záchranu města před společným odpolednem, a tak se s ním rozejde. Neděste se, teď jsem vám neprozradil důležitý spoiler, protože těchhle „znovushledání“ zažijeme na dvou a půl hodinách komiksového filmu až nepochopitelně mnoho.
Proti Andrew Garfieldovi stojí jako záporák Jamie Foxx, který se svého partu zhostil s velkou parádou a kdyby dostal víc prostoru, mohli bychom se těšit z parádních soubojů. Jenže místo toho se Spider-man s Electrem prakticky nestřetne, a když už, tak alespoň oko, sledující plátno v 3D brýlích, potěší časté slow-motion záběry. Tvůrci považovali z nějakého důvodu za nezbytné dostat do filmu ještě linku s Harry Osbornem (Franco ve staré sérii nebyl tak slizký, ale herecky přesvědčivější záporák), ale proč si jeho mutaci v Green Goblina neschovali do třetího dílu nebo se jí úplně vyhnuli (koneckonců, filmově zachycena už byla), je opět záhadou. Kvůli tomu pak finální souboj vyzní minimálně zvláštně.
Film nabude obrátek až příliš pozdě. Příliš dlouho rozpitvává druhořadý románek Petera s Gwen a finální souboj tak sice na mnohé zapůsobí jako polití živou vodou, místo gejzíru ale přijde jen několik kapek. Protože než se nadějete, je po všem. Jinými slovy druhý „úžasný“ Spider-man upozadil všechno dobré a naopak to špatné vyzdvihl. Kromě již zmíněného jmenujme i otisk Hanse Zimmera v soundtracku. Jako velký obdivovatel jeho práce musím, ač nerad, přiznat, že jde o jeho nejslabší výkon za dlouhou dobu.
Člověk by si tedy myslel, že tři (!!) záporáci, z nichž jeden i v komiksu nehraje první ligu, a tak jeho téměř nulové zapojení do filmu chápu, dokážou diváka připoutat k sedačce a pustit až po dvou hodinách akce střídané s motivy z Peterova proplétání životem. Místo toho nám režisér, jehož jméno snad pro tvorbu spidermanských filmů nemůže být vhodnější, servíruje hodinu a půl čisté „twilightové“ romance, což je při předpokladu, že na superhrdinské filmy chodí výhradně pánové, opravdu podivuhodné.
Po druhém dílu můžu, ač opět nerad, konstatovat, že Tobey Maguire nabídl daleko propracovanějšího, daleko lépe uchopitelnějšího a celkově daleko lépe ztvárněného Petera Parkera. Nevyrovnaného frat-boye v podání Garfielda si možná oblíbí náctileté dívky, pro které Marc Webb patrně film točil. Protože jej rozhodně šlo vykreslit lépe a jinak. Za to ale může především chatrný scénář. Byť film má několik světlých momentů, kvůli kterým se snad i vyplatí navštívit kinosál, rozhodně by fanoušek očekával víc. Snad trojka ukáže, že se pleteme, ale jinak nelze než shodit film nemilosrdně do průměru. A to dělám jako dlouholetý fanoušek celého univerza s hodně těžkým srdcem.
