Řekněme si to upřímně a na rovinu hned od začátku. Hororové hry už dnes nejsou ani trocho tím, čím bývávaly. S nadsázkou pamatuji časy, kdy jste zapnuli hru a třásli jste se od prvních chvil, kdo na Vás vyskočí, popřípadě kdo si zažádá ve stínech za Vámi hlasitým křikem o dávku olova. O tom by měl horor být. Klidně si střílejte, dokud Vám neodejdou tlačítka na kryse nebo se naopak jenom pližte temnými chodbami, ale musíte být co nejvíce času svíráni úzkostí a strachem.
Většina z nás si zajisté vzpomene na začátky dnes legendárních sérií, jako jsou Resident Evil, Silent Hill, Alone in the Dark nebo třeba i Doom. Kdo nepamatuje úplně začátky, možná si pamatuje Resident Evil 2 či 3 a pochybuji, že by se našel někdo, kdo by neviděl Dooma 3 či první díl ze série Dead Space.
Problémem dnešních „hororovek“ je ovšem v tom, že se příliš přizpůsobují současným hrám na trhu nebo spíše touze hráčů po větším množství akce. Jako krásný příklad poslouží série Resident Evil. Ve druhém díle (1998) jste chodili po lokacích sice s namířenou pistolí, ale důvodů vystřelit bylo pomálu a spíš jste si vychutnávali vrzání podlahy v domě nebo tikot obrovských hodin v tichu (údajně) prázdné budovy. To vše se změnilo ve 3 dílu s podtitulem Nemesis (1999), kde nepřátel přibylo a bylo zapotřebí si chvílemi přece jenom cestu více prostřílet a naběhat o pár kilometrů víc.
K tomu abyste mohli vytvořit strach potřebujete pořádné nepřátele. Tuto úlohu v hororech od nepaměti splňují zombie všeho druhu víc než dobře. Bohužel se Capcom rozhodl experimentovat, a tak nám čtvrtý díl (2005) místo zombie přinesl vskutku zvláštní parazity, kteří z hostitelů sice udělají zombie podobné jedince, ovšem myslící a plazící se rozhodně ne. Malou náplastí potom hráčům byly temné a pochmurné scenérie jedné vesnice, kostela a jeho okolí. Dál se zvyšovala laťka akce na úkor napětí. To samé se v ještě větší míře opakovalo v dílu pátém (2009), kde se představivost vývojářů opravdu urvala ze řetězu a s původním námětem hry jsou shodná už pouze jména protagonistů.
Tuto proměnu pak završil díl šestý (2012 X360/PS3, 2013 PC), kde napětí až na výjimky plně ustupuje akci a i když se v jistých kampaních objevují záblesky původního námětu hry, stále se jedná o akční střílečku, které se do dubna 2013 prodalo 5,2 milionů kusů.
Proti střílečkám nic nemám, ovšem po tak brutální změně žánru, kterou si prošla série Resident Evil ve mně série vzbuzuje spíš pláč než strach. Podobně působí novější hororová trilogie Dead Space (2008 - 2013).
První díl, který sklízel chválu a byl, dalo by se říci, krásnou alternativou Dooma 3 (2004), v němž bylo nepřátel tak akorát a navíc se ještě schovávali ve všudypřítomných stínech. Za necelé dva roky od vydání se této hry prodalo okolo 2 milionů kopií. V druhém díle se Dead Space začalo víc rozbíhat, nicméně pořád si zachovalo punc tísnivých prostor vesmírných lodí. A to budilo strach velice přesvědčivě. Opět se ale opakoval osud jiných her žánru a se třetím dílem tedy Dead Space vkročilo nepochopitelně do akčních vod, místo aby se vrátilo k původnímu námětu. To se odrazilo i na zájmu hráčů - do letošního dubna se prodalo 1,73 milionů kopií -, což vedlo k údajnému ukončení příprav čtvrtého dílu, jelikož vedení společnosti EA očekávalo lepší výsledky.
I přes vysoká prodejní čísla si dovolím tvrdit, že akce zabíjí podstatu hororů, neboť jsou Vám naservírovány legie nepřátel, které je potřeba neodkladně vyhubit a pro napětí tak nezbude čas. Dejte mi kvalitního scénáristu, a pokud Vám napíše opravdu hororový příběh plný zvratů, můžete si s klidem zabíjet i větší množství nepřátel a stačí Vám k tomu pistole a baterka.
Ano, narážím tak na trochu starší dílo s názvem Alan Wake, za jehož zápletku by se nestyděl ani Stephen King, který je zde ostatně také citovaný. Tato hra vyšla již v roce 2010 na Xbox 360, aby ji začátkem roku 2012 následovalo i PC, a po prvních dvou společných měsících hra překonala laťku dvou milionů prodaných kusů. Příběh je přitom prostý, nicméně skvěle podaný. Hrdina trpí ztrátou paměti a potýká se s problémy malého městečka spojené s jeho osobou a hlavně temnotou věznící jeho milou.
Možná to takhle zní jako klišé, ale hra je to opravdu skvělá a věřte mi, že když se budete plížit lesem, zatímco na Vás bude čekat partička dřevorubců, co měla evidentně hodně špatnou směnu, úzko Vám rozhodně bude. O to větší tíseň na Vás padne poté, co zjistíte, že Vám sice došli náboje, ale adeptů na kulku máte okolo stále dostatek a proto je jednou nadějí únik temným lesem k nejbližší funkční lampě.
Že je základem hororu i dobrý příběh, svědčí i o profláknuté sérii F.E.A.R. První díl (2005) byl v mnoha ohledech fascinující a děsivý i přesto, že jste v něm vystříleli tuny nábojů. Jak je to se zbývajícími dvěma díly bohužel posoudit nemohu, neboť mě malá Alma stále děsí ve snech, a proto se s ní jen tak znovu potkat nechci. Jenom na Xbox 360 a PS3 se celkově prodalo skoro milion kopií jen prvního dílu a společně se celá série bez PC blíží 3 milionům kopií.
K hororu nebo spíše thrilleru si ovšem můžeme odskočit i do světa plošinovek za krásným kouskem LIMBO nebo možná méně známou hrou Home, které ve Vás zaručeně když už ne strach vzbudí alespoň napětí.
Na druhou stranu se v posledních letech objevují hry s hororovým podkladem záměrně v jiném žánru. Mluvím o převážně multiplayerovém Left 4 Dead (2008), která slavila – a stále slaví - prodejní úspěchy. O rok později ovšem byla pokořena druhým dílem, kterého se celkově na všechny platformy prodalo od listopadu 2009 do srpna 2012 přes 11 milionů kusů. O úspěšnosti svědčí například fakt, že když byl druhý díl nabízen v omezeném čase ve službě Steam zadarmo, servery této služby to díky návalu hráčů po chvíli rovnou zabalily.
Podobné oblibě, ne-li větší, se těší fenomén DayZ (2013). Kdo by neznal, jedná se o jakýsi zombie simulátor přežití, kdy se jako člověk snažíte získat co nejlepší věci a dát si přitom pozor, aby Vás nesejmul zombie, hráč lačnící po Vašem těžce a dlouze sbíraném vybavení, nebo třeba chřipka. Zajímavostí ovšem je, že tato hra je stále ve své alpha verzi, tudíž lze předpokládat ještě větší nárůst zájmu po jejím vydání, i když už teď má po 4 měsících 2 miliony prodaných kusů a je třetí nejprodávanější hrou na Steamu.
O nový přístup k hororu se také pokusili vývojáři série Dead Island (2011), a to formou akce míchnutou s RPG a hromadou mrtvol v letním oblečení. Představte si prostředí Far Cry se skupinkou přeživších obléhanými vyletněnými zombie. I přesto, že jde čistě o akci, pár hororových prvků se zde najde, obzvláště v sekcích v džungli nebo ve věznici. Hra byla kladně přijata, a i když její nástupce Riptide (2013) nepřinesl moc nového, rozhodně se neměl za co stydět.
Z jiného soudku, i když ovšem také se zombie tématikou je obrovské překvapení ve formě adventury The Walking Dead (2012) na motivy slavného seriálu a hlavně komiksu. Celkově se hry za necelých devět měsíců prodalo 8,5 milionů epizod. Nutno podotknout, že celá hra má celkem pět epizod. Pokud chcete opravdové napětí a strach, nebojte se sáhnout po tomto kousku, neboť zde díky scénkám nejste v bezpečí ani při rozhovorech a občas musíte jednat opravdu rychle, ať už jde morálka stranou ,nebo ne. O lekavé scénky samozřejmě jako ve správném hororu není nouze, a proto se připravte na to, že u této několikahodinové hry spotřebujete spoustu spodního prádla, a to i v případě, že budete hrát za dne.
Posledním příkladem, který bych rád na novodobé scéně uvedl je čerstvě vydané Daylight (2014). To je naopak důkazem toho, že i sebevíce akčnější horor může dopadnout ve výsledku lépe než hra čistě vytvořená za účelem vyděsit. Je sice pravdou, že se budete bát a možná i později budete něco prát, ale hra působí, jako by bylo na ostatní prvky skoro zapomenuto, což jí zrovna nepřidá.
Na několika příkladech jsem se snažil popsat vývoj hororových her a sérií od jejich děsivých motivů k dnešním spíše akčnějším verzím. Kvalitní čistokrevný horor dnes až na výjimky nenajdete, a pokud ano, uslyšíte o něm bohužel jednou dvakrát, a pak zmizí pod náporem nových stříleček a dalších žánrů. Obávám se tedy, že do budoucna již v herním světě moc místa není a můžeme očekávat pouze hybridy na bázi hororu a akce. Nevylučuji ovšem, že se přece jenom sem tam z temných vod nevynoří nějaký ten čistý klenot.
