Loňský a letošní rok jsou ve znamení předělávek úspěšných her na konzole nových generací (PlayStation 4 a Xbox One). Když se ohlédneme: loni to byla předělávka The Last of Us nebo Sleeping Dogs a letos se na nás hrne jeden remaster za druhým – DmC: Devil May Cry, God of War 3, Homeworld, Final Fantasy Type-0 a mnoho dalších.

Tohoto trendu se chytilo i americké studio Gearbox (s pomocí 2K Australia) a svůj poklad se rozhodlo poskytnout i majitelům PlayStation 4 a Xbox One. Jde pochopitelně o Borderlands s podtitulem The Handsome Collection. Pokud by opravdu někdo nedokázal tento titul zařadit, tak vězte, že se jedná o komiksovou střílečku s RPG prvky z pohledu první osoby. Remaster v sobě obsahuje, co do obsahu, dvě samostatné hry - Borderlands 2 a Borderlands: The Pre-Sequel s veškerým vydaným stahovatelným obsahem – a že ho bylo, mluvíme zde přibližně o 15 DLC – to už je pěkná nálož, která by vydala skoro na samostatnou hru. Jde tedy o pěkně nabušenou kolekci.

Pokud jste již dobrodružství rozehráli na svých starších konzolích, máte možnost si své uložené pozice přenést a pokračovat tam, kde jste skončili. Samozřejmě platí pouze pro konzole stejného výrobce, není tedy možné přenést pozice z Xbox 360 na PlayStation 4…

Avšak zdali chcete nebo musíte začít hru úplně od začátku, tak vězte, že velké množství přídavků vám dává možnost výběru nejen ze čtyř postav, tak jak tomu bylo u každého z titulů v základu, ale rovnou ze šesti. V případě Borderlands 2 máte k dispozici například Salvadora – trpasličí pistolník se svoji speciální schopností používat naráz dvě obouruční zbraněm nebo Axton – patří mezi útočná komanda a dokáže vyhodit turret, jenž za něj střílí a mate nepřátele.

V případě Borderlands: The Pre-Sequel byla volba hrdiny naprosto jasná - Clap-Trap. Takový ten děsně ukecaný robůtek, kterého si každý zamiluje, co má navíc speciální schopnost... no schopnost – pomocí programu VaultHunter.Exe dokáže analyzovat situaci na bojišti a zraňovat nepřítele a zároveň si regenerovat své zdraví. Jen pozor, jedná se pouze o beta verzi, takže občasné výpadky nejsou vyloučeny. Výběr postav a jejich schopností je nadmíru velký a každý si najde svého oblíbence, který vám sedne nejen kvůli charismatu, ale také svým způsobem boje, jenž se opravdu liší výrazně.

Nicméně k výběru postav ještě podotknu fakt, že tvůrci animace vůbec nijak nepozměňovali. Takže v intru každého z titulu se vám předvedou krásně čtyři hrdinové z původní hry, ale ony další dva z přidaných DLC už ne. O nich se dozvíte až při samotném výběru postav.

No každopádně ať už si vyberete kohokoliv, tak všichni mají společné to, že sbírají zkušenosti za zabité nepřátele nebo splněné úkoly atd. Pochopitelně po dosažení určitého množství zkušenosti postupujete na vyšší úroveň (získáte nějaké bodíky) a můžete si vašeho hrdinu přizpůsobovat dle vaší libosti ve třech stromech dovednosti, kde můžete pečlivě rozdělovat své body. A je do čeho, resp. každý hrdina má své sady dovedností, s tím si tvůrci dali fakt práci. Pokud byste se rádi pokochali jednotlivými dovednostmi, můžete se podívat pro Borderlands 2 nebo Borderlands: The Pre-Sequel na oficiální stránky. Popravdě popisovat jednotlivé dovednosti zde opravdu nemá smysl, bylo by to na celý článek.

Příběhová kampaň v obou titulech nehraje druhořadou záležitost. Opravdu jen v kostce, abych vám neprozradil, co byste raději zjistili sami, tak vězte, že se v případě Pre-Sequel dostanete na měsíc Elpis, abyste se stali svědkem, jak se z poměrně hodného mladíka Handsome Jacka stává šéf společnosti Hyperion a nechutně slizkým záporákem v Borderlands 2, kde budete hledat na Pandoře eridium stejně jako Handsome Jack, a tak mu trochu poupravit plány.

Rozloha herního světa je dost velká a hlavně různorodá, tzn. nebudou vás autoři tahat stejnými lokacemi k znudění, ale střídají se zamrzlé pláně, skaliska plná bludišť, pouště, hromada jeskyň, ponuré bažiny a tu a tam narazíte na menší jezírko, případně město. Různorodost terénu vás neustále nutí k rozdílným způsobům boje. Jednou je nejlepší se schovat za skalisko, jindy tuto možnost mít nebudete, protože jste v poli proti po zuby ozbrojené přesile a nemáte šanci najít cokoliv, za co by jste se skryli, a nezbude než ukázat své dovednosti a schopnosti na maximum.

Rozmanitost prostředí je vskutku úchvatná, ale ouvej…. To vše platí, pokud jste pěkně na Pandoře, jenž má sama o sobě poupravenou gravitaci, tak si v pohodě pořádně poskočíte, ale jakmile se dostanete na Elpis (což je převážná část u Pre-Sequelu), veškerá rozmanitost je ta tam. Všudypřítomné šedé skaliska měsíce a občasné jeskyně zaplněná lávou vás po chvilce přestanou bavit. Navíc lokace jsou neskutečně velké a nejraději byste je projížděli autem nebo nějakým vznášedlem, ale to na začátku nemáte.

Autoři se to snaží kompenzovat jistými prvky, jako je nepřítomnost kyslíku. Čili potřebujete kyslíkovou masku s bombou a musíte si hlídat, zda máte dostatek kyslíku, a nutnost občas navštívit místo se zásobou kyslíku. Dále je to opět poupravená gravitace, jenž vás dovolí skočit z jedné římsy na druhou. Jenže opět ouvej, některé skoky budete opakovat do nekonečna, až se vám to jednou povede – což může mít za následek zahození ovladače. Tyto prvky mě ani tak nepřijdou ke zlepšení kvality hry, ale spíše k umělému navýšení obtížnosti.

Nicméně ať už jste na Pandoře nebo měsíci, co se vývojářům nedá upřít, je dobře odvedená práce na questech. Pokud dělate hlavní úkoly nebo se věnujete vedlejším úkolům, budete se u nich bavit, nejsou nikterak opakující se a stereotypu se zde nedočkáte. Dokonce se můžete těšit i na nějaké ty easter eggy u vedlejších úkolů, jako je parodie na Pána Prstenů, Sněhurku a sedm trpaslíků, Minecraft nebo dokonce Želvy ninja.

Co vás asi baví na Diablu nebo dokonce pohání znovu a znovu kupředu (vím, asi žánrově nevhodné přirovnání) je sbírání lootu – předmětů, vybavení a zbraní vypadávajících ze všech možných monster nebo truhel. Toho si zde užijeme do sytosti. Rozdíl oproti Diablo je, že na legendární předmět nebudete tak dlouho čekat a dočkáte se jich poměrně brzy. Zbraní je k dispozici opravdu neskutečně mnoho a jejich parametry jsou náhodně generovány. Samozřejmě zde platí, že čím je zbraň silnější, tak to automaticky neznamená, že je nejlepší. Skutečně zde záleží (a hlavně na měsíci) na zvoleném způsobu boje v daném prostředí.

Uměla inteligence jednotlivých nepřátel je zde nastavená nadmíru dobře - na rozdíl od některých jiných titulů. Můžete je jen tak bezhlavě sestřílet, ale ouha, ono to občas tak jednoduché není. Obtížnost je nastavená na poměrně vysoké hranici a pokud nebudete využívat prostředí a soustředit se na slabiny nepřátel, tak budete umírat často. Když mluvím o slabinách nepřátel, tak všichni je mají např. roboti Hyperionu se dají snáze sestřelit, pokud budete střílet po jejich kloubech, nebo mohutní elementálové se lépe složí, když jim půjdete po nohách atd.

Proč si Borderlands s ničím nespletete a zapamatujete na věky věků, je způsob vykreslení a jeho grafické ztvárnění. Zcela nádherná komiksová grafika se jen tak nevidí. Můžeme jí najít u některých titulů, ale ty nezaznamenaly takového věhlasu. Výhodou této grafiky oproti jiným titulům je její „dlouhověkost“. Vzpomínáte si na nějaký nádherně vypadající titul v roce 200x? O pár let později nebude vypadat tak autenticky a realisticky, protože vývojáři technologii tlačí neustále kupředu a rozmlsávají si nás. Zatímco toto ztvárnění je stále stejné a ani jiné nečekáme.

Co však tato remasterovaná verze přináší je plná HD grafika. Inu popravdě rozlišení 1080p není úplný grafický skok, ale od tohoto titulu to ani neočekáváme. Pravdou je, že vykreslení vypadá mnohem jemnější a jasnější a frekvence 60 Hz udělala opravdu zajímavý pokrok v plynulosti. Pro fanoušky technických záležitosti vězte, že titul je stále poháněn poupraveným Unreal Enginem 3.

Od multiplayeru nečekejte žádnou kompetitivní akci ve stylu TitanFall nebo cokoliv jiného. Multiplayer je zde o kooperaci. Přijde vám některá mise těžká nebo jste si na ní vylámali nejeden zrezivěly kvér? Není problém si přivolat buď kamaráda nebo na základě matchmakingu někoho neznámého, kdo má podobný záměr jako vy: zabít tamtu bestii na druhém kopci.

Nemáte rádi „anonymní“ způsob kooperace? Handsome Collection přidává prvek jak ze staré školy – možnost hrát až čtyřech na jedné konzoli ve splitscreenu. K tomuto módu mám hned několik poznámek. Ze zcela logických důvodu zde frekvence klesá na 30 Hz, ale poměrně stabilních. A druhá věc, jež bych rád zmínil, je má nezkrotná zvědavost a neustále sledovat okno svého kamaráda a asi po několika sekundách zjistit, že mě patří jiné okno. Tuto skutečnost neberte jako výtku ke hře. Ba naopak tato možnost hrát až ve čtyřech před jednou TV přidává hře na ještě větší zábavnosti.

S vámi vybraným hrdinou strávíte opravdu desítky hodin a budete se bavit. Humor je přítomen takřka na každém kroku a s těch opravdu nezapomenutelných chvilek bych rád upozornil na nevinně vyhlížející třináctiletou holčičku. Jejímu věku odpovídá to, že si hraje s panenkami, ale co už není normální, že do nich dává dynamit, aby je následně odpálila. Jo, zmínil jsem humor na každém kroku, ale je černý, až místy se může někoho dotknout, ale to rozhodně nepovažuji za mínus. Osobně mně styl humoru naprosto vyhovoval. Přišel mi nenucený a ani se nijak nevtíral.

I tak povedený remaster se nevyhnul ani ne tak chybě, jako spíš oddálení si hru zahrát v plné palbě. Day one patch respektují a chápu, ale vše má své hranice. Pro PlayStation 4 je velikost patche 8 GB a pro Xbox One dokonce 16 GB, tzn. hru si pořádně nezahrajete i několik hodin v závislosti na rychlosti internetu.

Po Pandoře a měsíci Elpisu jsem prošel tisíce mil, pokosil stovky nepřítel a sesbíral desítky legendárních věcí. Celou dobu jsem si to zcela upřímně užíval a v kooperaci se třemi kamarády, to je opravdu bomba. 60 Hz zde neplní ani tak filmovou roli, tak jak tomu je u některých jiných titulů, ale přispívají k dokonalé plynulosti a přidává hře nový ráz. Pokud jste se ještě ve světě Borderlands nikdy neocitli, mohu vřele doporučit, protože se zabavíte na desítky hodin.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Cenega