Tohle nebude úplně snadné zhodnocení, protože toto je mé opakované setkání s Titanfall, který je exkluzivní pro Xbox. Právě jeho exkluzivita může za to rozštěpení mého působení v této hře. V prvním roce nových konzolí jsem, jako velká spousta hráčů, zvolil platformu Playstation 4, která nabízela, prostě o něco více a byla oficiálně dostupná v ČR. Titanfall byl titul, který mě velmi mrzel, že není multiplatformní. Pořídil jsem tedy jeho verzi pro starší Xbox 360. Abych okusil co vlastně dali do vínku původní otcové série Call of Duty, kteří pro nové století ovlivnili fps žánr skoro tak, jako John Romero v devadesátých letech. Toto setkání bylo takové drsné, pod opravdu ošklivým a ne zcela plynulým kabátem tepalo, celkem povědomé srdce a slibná hratelnost, ale technické zpracování jej zabíjelo, hra šla do bazaru. No a až nyní se k Titanfall vracím v jeho plné síle na Xbox One, abych se jej v rámci herních restů, pokusil zhodnotit pro CzechGamer. Vítejte u recenze.
Rychle projdeme to méně podstatné hned na začátku a to je příběh. Co také s nějakým příběhem u hry, která je čistě stavěná na multiplayer. Na vzdálené hranici prozkoumaného vesmíru se nachází tzv. The Frontier, kde po generace vyrostla z běžné těžební společnosti, obrovská všeovládající korporace IMC. Proti stojí roztříštěná skupina Militia, což jsou různě posbíraní obyvatelé Frontieru a přeběhlíci z IMC. No a příběh se točí kolem specifické sady devíti akcí těchto dvou skupin, které zažijete z obou pohledů. Jeho vyprávění je (podobně jako v Destiny), pouze monolog při loadingu a stručný briefing na začátku mise. Toť celá prezentace příběhu. Jednotlivé postavy, kterých tam pár je, stejně po týdnu nebudete znát. Otázka je, zda tam měl vůbec ve hře být nebo neměl, každopádně v této podobě vypadá jako naprosto zbytečný přílepek, který je formou jednoho playlistu jménem Campaign.
Jen slovo Campaign je pro ten playlist hodně okázalé. Je to nekonečná rotace zmíněných devíti misí, které na rozdíl od ostatních playlistů, mají pouze nějaké "povídání" na začátku. Každá mise se hraje v nějakém předem určeném módu, které v kampani jsou pouze dva a to Attrition (TDM) a Hardpoint Domination. Nic víc v tomto playlistu neokusíte, jen ho projedete za IMC a za Militia a pokud jste pozorní, tak uvidíte pohled na ten pseudo příběh z obou stran. S větší pravděpodobností příběh odehrajete jen kvůli achievementům a ze samotného děje nebudete mít nic.
Takže zpět k tomu co tvoří jádro této hry. Hra se soustředí na multiplayerové boje 6na6. Hlavním prvkem odlišující Titanfall od zbytku FPS nabídky je to, že v průběhu hry si může každý hráč zavolat svého Titána, což dalo jméno celé hře. Váš Titán je v principu velký mech, který spadne z orbitu, kolem na chvíli vytvoří silové pole, aby byl chráněný. Vy do něj můžete nastoupit a tím přesunout vaše aktivity do většího rozměru nebo ho nechat v guard či follow módu řídit pomocí AI. Toto přináší do hry velice zajímavý prvek, protože obrovští mechové jsou samozřejmě silní a můžou snadno převrátit vývoj hry na druhou stranu. Ne, že by nebylo je možné zničit pouze jako pěšák, ale chce to více snahy a také trošku štěstí, že si vás pilot Titána nevšimne. Takže zde máme velice taktický prvek, zda si zavolat svého Titána či ne, protože je možné, že jej bude váš tým potřebovat vzápětí. Když totiž protivník vyrukuje s převahou Titánů, bude mít váš tým. Titáni nejsou žádným killstreakem, ale získá ho v průběhu kola prostě každý, pouze pokud jste šikovnější můžete si jeho build-time zkrátit.
Jak asi tušíte pohyb uvnitř Titána je odlišný od pohybu jako pěšák (zde se jim říká Pilot). Titán je těžkopádný, nemůže skákat, takže chodí a sprintuje pouze po hlavních ulicích na mapě. Má rychlý dash boost, kterým se jde rychle posunout dopředu či do stran udělat rychlý úkrok. Jakožto pilot máte dáno do vínku také něco navíc oproti běžným hrám. Parkour batoh vám umožňuje vyskočit výše a při zachování setrvačnosti běhat po zdech. K zachování setrvačnosti potřebujete měnit stěnu či zem po které běžíte, protože po každém kontaktu s novým povrchem se obnoví vaše zásoba, takže takto můžete běhat do nekonečna, pokud budete schopni šikovně přeskakovat ze stěny na stěnu. Díky této schopnosti mají piloti podstatnou výhodu, aby nebyli pouhými červy k zašlápnutí od velkých Titánů. Skokem na Titána se chytíte na jeho hlavě, v případě přátelského se s ním svezete a můžete z něj střílet. V případě protivníkova mecha, tak mu můžete způsobit zranění střelbou přímo do hlavního jádra bez nutnosti mu vyřadit nejdřív štít. Souboje dvou titánů 1na1 jsou v rukách zkušených hráčů velmi intenzivním zážitkem, kde rozhodně nechybí taktika. Stylem běžím k němu a střílím většinou prohrajete, ale jakmile začnete hrát chytře dočkáte se velmi uspokojujících soubojů.
Aby mapy, které kvůli přítomnosti obřích robotů museli samozřejmě narůst, nepůsobili prázdným dojmem. Tak jsou kromě 12ti lidských hráčů doplněny AI boty, kteří se neustále objevují z orbitu. Jejich role je velice zrádná, protože působí dojmem snadného cíle a nevyvolávají pocit nebezpečí. Jenže zdání klame, přiběhnete zranění za roh a pokud nebudete dávat pozor i toto pomalé a tupé AI vám může zasadit finální kulku a zabít vás. Co je mnohem nebezpečnější, když šikovný nepřátelský pilot využije skupinku AI k tomu, abyste za zlomek vteřiny zaváhali v tom, co je ten nebezpečnější cíl a mohl vás s přehledem dostat. AI těchto botů je na mizivé úrovni, potkáte je všude, občas ani nestřílí nebo běží úplně jiným směrem než by logika napovídala. Je to prostě takový komparz, který rozhodně zaplňuje mapy a boje působí živěji. Komparz který může vám přinést nějaké body a dokonce je žádoucí na nich skórovat, ale rozhodující rozdíl to udělá pouze v případě opravdu těsné hry na body.
A v jakých módech budete moci soupeřit? Celkem běžná nabídka, čítající staré známé a pár novinek. Máme tu Attrition, což je prostě a jednoduše u hráčů nejoblíbenější TDM. Hardpoint Domination je velice oblíbený mód známý také z jiných her, kdy se bojuje o jedno místo na mapě, když se bodově vyčerpá, tak se přesune jinam. Capture the Flag není třeba nějak popisovat. Pilot Hunter je od TDM rozdílný v tom, že k vítěznému skóre se počítají pouze killy pilotů a ne ostatních věcí (AI, titáni). Tento detail, ale výrazně mění styl hry a každý pilot je opatrnější. Last Titan Standing zase vhodí všechny hráče v Titánovi do hry a dokud nezůstane pouze jeden Titán. Hráč pokud před výbuchem svého Titána unikne, tak pokračuje jako pilot až do své smrti (není zde respawn). Tento mód je jeden z těch povedených, protože taktika a lákání Titánů do přečíslení zde funguje na výbornou a je to koření tohoto módu.
Kromě těchto hlavních hra obsahuje ještě několik dalších módů. Nebudu je zde rozepisovat, protože se zde nachází první zásadní výtka ke hře. Hra oslavila již své první narozeniny, což pro běžné MP hry je téměř důchodcovský věk a Titanfall není vyjímkou. Online populace hráčů není moc velká, o víkendu zahlédnete kolem 6ti tisíc hráčů celosvětově, což v našem regionu je kolem tisícovky například. Většina hráčů je v Attrition nebo jakž takž v kampani a Hardpointu. Zbylé módy čítají sotva desítky hráčů a to už je horší, buď narazíte na až moc zkušené hráče nebo naopak se budete vztekat. Jakékoliv balancování matchmakingu je v tu chvíli náročné.
Co se týče map, tak zde Titanfall je v nabídce opravdu vysoko. Základní hra jich obsahuje 15 a ve zbylých třech DLC (již jsou nyní zdarma) jich je dalších 9. S tímto počtem vás rozhodně nečeká stereotyp a naučení map zabere pěknou řádku hodin. Koncepčně jsou velmi dobře řešené, každá nabízí něco jiného a má odlišné cesty pro piloty a pro titány. Zvlášť rychlý pohyb pilota po mapách díky wallrunningu je věc, kterou se musíte naučit a zažít, pak doslova létáte po celé mapě a není problém se rychle přesunout tam, kde je třeba. Prostředí ve, kterých se mapy odehrávají je vysoce variabilní a dá se říci, co každá mapa to vlastní prostředí. Paradoxně, když při loadingu člověk vidí krásné artworky mapy, jejich vznosné názvy a popisky, trošku ho zamrzí, že si autoři dali práci s takto dedikovanými prostředími a jejich pozadím. Aniž by samotná hra toho využila v nějaké samostatné rozumné příběhové lince, protože na jejich fantasii by šel vystavět zajímavý příběh.
Loadouty, což jsou zdejší třídy z Call of Duty, jsou zde rozděleny na dvojí - Pilot a Titan. Logicky si vybíráte výbavu pro pěšáka a pak jakou výbavu bude mít váš mech. Pro piloty je to snadné primární, sekundární a anti-titan zbraň. K tomu Ordnance, což je granát s možnostmi fragu, C4-like Stache Charge a Arc, což je elektrický stun v podobě buď granátu nebo miny. Taktická schopnost je něco jako perk a zde máte na výběr z dočasné neviditelnosti, rychlejší pohyb a regenerace nebo něco co označuje nepřátele skrz zdi. Poslední jsou Tier 1 a 2 Kit, což jsou další perky s různými možnostmi (lepší parkour, rychlejší nabíjení schonosti, quick reload, rychlejší shoz Titána atd.).
Zbraně jsou také velmi standardní pistole, karabina, SMG, DMR, brokovnice, LMG a sniperka. Není třeba nějak rozebírat, každá kategorie nabízí to co čekáte a znáte. Snad jen Smart-pistol si zaslouží zmínku - auto aimovací zbraň, kterou je třeba zvládnout na výbornou, aby byla efektivní. To je velmi specifický kousek. Každý si vybere co jeho stylu sedí a později i v závisloti na mapě a módu bude určovat, která se hodí více. Různé attachmenty a perky ke zbraním jsou samozřejmost, tady se hráči CoDu nebo BF budou cítit jako doma. Feeling ze zbraní je totiž skvělý. Je to ta lehkost, kdy poprvé vystřelíte a jste doma, hned tušíte jak se zbraň bude chovat a jak k ní přistupovat. Toto je jasné dědictví z práce tvůrců na sérii CoD. Anti-titan zbraně jsou dva různé raketomety (naváděný a rychlý), granátomet a energo zbraň. Sekundární zbraně jsou tři různé pistole od automatické rychlé, po kapesní kanón. Celkově za zbraně velké plus této hry. Balancing se zdá velmi dobrý, snad jen time to kill karabiny na dálku dosti konkuruje DMRku, což není úplně žádoucí. Jinak dle mého pocitu, až na jedno SMG, jsou zbraně vyrovnané a jen záleží jak dobře s nimi zacházíte.
Titan loadout je jednoduchý, máte na výběr z tří modelů - rychlý, těžkotonážní a průměrný. Na něj hodíte jednu z šesti zbraní od kanónu, po kulomet, raketomet, granátomet, railgun a energo zbraň. Každá se hodí do jiné situace a speciálně v Last Titan Standing je rozložení zbraní v týmu celkem podstatná záležitost. Sekundární zbraň má odlišnost v tom, že má nějaký recharge time a jedná se o různé varianty raket - naváděné, neřízená salva, cluster a více cílů zaměřující. Stejně jako u Pilota, tak jsou zde dva perky a taktická schopnost pro Titána. Schopnosti jsou tři a jsou zaměřené na defenzivu. Perky obsahují třeba oblíbené Nuclear ejection, které po vaší katapultaci exploduje zničeného titána ve velkém výbuchu. Je to oblíbené, ale velmi snadno se tomu vyhne, takže není třeba se strachovat přílišnému používání. Opět je výběr v každé kategorii celkem pestrý, takže různé styly si najdou své. Opět nápaditý mix, který zbytečně neduplikuje možnosti a výběr je přímočarý a s jasným cílem vašeho herního stylu.
Jednou velice zajímavou věcí, kterou jinde nenajdete jsou Burn Cards. Tvůrci se rozhodli jít jiným směrem než jsou kill a score streaky, ale chtěli nabídnout také něco dalšího co jde použít v boji. Tyto karty dostáváte za každou hru nebo si je můžete kupovat za dodatečné kredity získávané za plnění challenges a odměnu z her (dostáváte XP k povyšování a kredity). Do každé hry můžete skočit se třemi kartami a můžete je aktivovat vždy před vaším respawnem, každou pouze jednou - proto Burn Cards. Aktivní zůstane pouze do vaší příští smrti, takže je třeba volit rozvážně a ve správnou chvíli. Aktuálně hra obsahuje 50 druhů karet a najdete tam boost pro určitou zbraň, získání dodatečné ability, dvojité XP, zrychlení buildu Titána a nebo okamžitý respawn na místě vaší poslední smrti. Velmi zajímavý prvek, který určitě považuji za příjemné oživení.
Za získané XP se povyšujete level od levelu. Postupně odemykáte zbraně a vybavení, které samozřejmě není dostupné od začátku každému. Stejným způsobem jako jinde se prokousáváte dále až k levelu 50, který je finální. I zde můžete provézt reset, povýšit váš profil na druhou (až 10) generaci a začít od levelu 1. Získáte tím novou motivaci, rychlejší získávání XP a hlavně online prestiž. Možností je také Ranked play, kde se vaše úroveň zvyšuje či snižuje podle vašich výkonů ve hrách. Ranked play startuje každého 1. měsíci jako nová sezóna. Ranked chip můžete zapnout kdykoliv v závislosti na vaší náladě a chuti hrát více kompetitivně nebo pro zábavu. Kredity získané po boku XP z her či challenges (stejné jako všude jinde) můžete utrácet za jiné hlasy Titan OS, jiné Insignie na Titány nebo za balíčky Burn Cards.
Technická stránka hry je dost záludná, budu zde zmiňovat pouze Xbox One verzi, k 360tkové bohatě stačí co jsem řekl v úvodním odstavci. Hra přišla brzy po startu konzolí nové generace a z dnešního pohledu je to už docela znát. Není tak krásná na pohled, je vidět, že autoři speciálně cílili na to, aby se plynule ve stabilním fps. Proto hra běží v rozlišení, které bychom na konzolích nové generace neměli vídat a zde to horší rozlišení zaregistrujete i na TV. Co je ale o dost horší je naprosto otřesný tearing obrazu, který hra v některých chvílích vykazuje, to už je za hranicí odladěné hry. Jednou z nejvíce marketingově propagovanou věcí byly dedikované servery. To je skutečnost, hra vám napíše jaký máte ping k vašemu nejbližšímu data centru a nechá vás klidně i zvolit jiné. Pingy se pohybují v mém případě (NAT Open, veřejná IP adresa, wifi provider 5GHz) mezi 30-50ms což je bez problémů. Občas ale mám pocit, že díky nízké populaci v online jsou kapacity datacenter shozené na minimum a výpadky ze hry se stávají celkem často (u jiných her se to neděje). Ale jinak hra běží svižně, hráči z horším připojením viditelně lagují, ale k lag kompenzaci se vyjádřit moc nemohu, ale čas od času nějaký podivný moment vedoucí k smrti se vyskytne. Hudba je orchestrální, ale ve hře ji moc poslouchat nebudete a v menu vás bude tak nějak nezajímavě provázet. Zbylé zvuky, dabing, OS titánů je na běžné úrovni. Ještě bych zmínil HUD, který je běžný se všemi informacemi - minimapa, skóre, zbraně atd. Pouze pokud zabijete nepřítele nebo ještě navíc splníte u toho nějaký další úkol (challenge, burn-card cancel…), tak hromada textu na obrazovce je až mírně rušivá. Nemluvě o tom, že ta nejpodstatnější informace, kolik bodů jste připsali na týmové konto je tím nejméně výraznou barvou písma napsaná.
Co říci závěrem, myslím, že jsem shrnul podstatné prvky odlišující hru od zbytku světa. Titanfall je uvnitř solidně pracující FPS hra, která dělá nadprůměrně dobře to co FPSka má dělat - skvělý responzivní pocit ze střelby, okořeněný o výborný pohyb po mapách a jako třešnička hru měnící Titáni. Bohužel technicky už mírně kulhá a v tuto chvíli ji zachraňuje pouze její výhodná cena v poměru ku obsahu.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Microsoft s.r.o.
