Závody silničních motocyklů to nemají v herním světě vůbec jednoduché. Způsob ovládání motocyklu je tak rozdílný od automobilu, že jeho věrohodné ztvárnění ve hře, je oříškem. Když zalovím v paměti, tak mi z těch povedených her vyskočí pouze dvě. Tourist Trophy (2006, PS2) od tvůrců Gran Turismo, tedy Polyphony Digital. A jako druhá vyskočí PC hra GP500 z roku 1998 od již neexistujícího studia Melbourne House. Právě druhý jmenovaný titul je asi největší herní perlou motocyklových závodů. I přes jeho stáří se těší zájmu fanoušků, kteří jej dodnes modifikují, aby obsahoval aktuální jezdce a týmy z reálného světa MotoGP. To samo o sobě něco značí, že by nebyl dostatečný nástupce? Není, protože už několik let se o většinu motocyklových závodů stará studio Milestone. Nebudeme začínat s předsudky a raději se podíváme na letošní iteraci série MotoGP s letopočtem 2015.
Po projití tutorialu, který ukázal možné nastavení a základní funkce hry, jsem se nebál a nastavil úroveň fyziky na Pro. Nejvyšší nastavení, které by mělo co nejvíce odpovídat reálnému závodění. Při tomto nastavení působí motocykly tak, že nejsou schopni provozu ani na rovné silnici. Jakékoliv prudší přidání plynu startuje highsider, co naplat, že když sledujete reálné závody, tak na výjezdu kroutí jezdci plynem naplno ihned. Tady musíte pozvolna, abyste nespadli, a protivníci vám ujíždí. Oddělené brždění přední i zadní brzdou je také těžká věc, která akorát způsobuje pády. Tak jsem si řekl, že tudy cesta nevede. Přepl jsem hru na Semi-pro.
Povypínal jsem některé zbytečné asistenty a jal se závodit znovu, notně frustrovaný z předchozích nezdarů. Najednou to jde, náhle ta motorka není citlivá, jako při jízdě na čistém ledě. Já projíždím několik zatáček na mně notoricky známém okruhu v Mugellu. Projíždím další, ok netrefil jsem průjezd úplně dobře, ale neležím. Já jedu dále. Další závod, a hned další, hra mě začíná bavit a utíkají mi hodiny z jinak slunečného dne.
Z nehratelné přecitlivělé šaškárny je náhled příjemné závodění. Nutno dodat, že zde jsou v některých místech velké úlevy. Speciálně chování na trávě a v kačírku by mělo být nekompromisní, nepovolit jízdu v náklonu, to zamrzí. Na druhou stranu hra vyžaduje precizní práci s brzdou a plynem i na tutu úroveň simulace. Zbytek působí příjemně a hraje se dobře. Po více hodinách strávených na Semi-pro a návratu na Pro fyziku bylo vše o něco lepší. Stejně se však nemohu zbavit dojmu, že v něčem je Pro zbytečně přehnané, až nerealistické. Dle mého názoru ideální střed by měl být někde mezi tím, co hra nabízí nyní jako Pro, a tím co je Semi-pro. Samozřejmě, je to motocyklová hra, a ta vyžaduje mnohem větší nároky se ji naučit. K závodním autům sednete a hned jezdíte na vysoké úrovni, u motorek to chce čas. Myslím, že z pohledu fyziky, hra nabízí solidní možnosti pro různé hráče.
Mile mě překvapila obtížnost, co se týče AI. Ne, že by tedy nedělali počítačoví jezdci prasárny. Občas vás sestřelí, ač jste v zatáčce první a v dobré stopě. Ale potěšilo mě, že i na nejlehčí AI, hra není stupidní šaškárnou. Závodníci nejedou jak safety-cary, ale jezdí celkem slušné časy. Mají místa, kde jsou viditelně pomalejší (rychlé zatáčky), tam je člověk snadno dojede. Ale působí to na pohled lépe, než kdyby prostě jeli úplně špatně. Což určitě méně zkušeným hráčům nabídne více požitku ze závodění. Na Medium už hra vyžaduje, aby člověk jezdil přesnou stopu. Rozhodně příjemné pozitivum, začal jsem u nejlehčí a postupoval. Vyhrát z posledního místa, tříkolový závod v Le Mans, v Moto3, za Karla Haniku, bylo ze začátku, i na nejlehčí obtížnost, opravdové vítězství.
Takže jsme na startu, co nám hra nabízí? Co se týče obsahu, tak zde exceluje, protože toho hra obsahuje opravdu hodně. Samostaný závod, samostatné Grand Prix, je samozřejmost. Stejně tak si odjet svou sezonu se svým nastavením. Buď v kůži reálného jezdce nebo se svým vytvořeným. Jenže ten výběr šampionátu je obsáhlý. Máme tu letošní sezonu ve všech třech kubaturách (chybí pouze Rookies Cup). Navíc tu máme i sezonu loňskou, což je fajn. Ano pro tvůrce to bylo jednoduché, protože se mezi sezonami 2014 a 2015 kalendář okruhů nezměnil. No a ještě navíc tu jsou dvoudobé stroje. Tvůrci vyhrabali z historie legendární jezdce, vzali stroje z jejich ikonických sezon a dali nám možnost si s nimi zajezdit. Můžete tedy hrát šampionát (na aktuálních tratích bohužel) za Mica Doohana, Carlose Checcu a další legendy královské kubatury.
Kariéra GP se asi moc nezměnila od předchozích let. Vytvoříte si jezdce, absolvujete závod na divokou kartu, podepíšete kontrakt, stoupáte dále, dále, až se propracujete na šampiona MotoGP. Budete ladit motorku s vaším závodním inženýrem. Novinkou je možnost vlastnit svůj tým a vylepšovat stroj, pomocí upgradů. Ty získáváte v podobě datových balíčků v jednotlivých fázích závodních víkendů. Tomuto módu jsem dal zatím nejméně času, nikdy mi nesedělo závodit sama za sebe, ale hlavně letošní hra obsahuje velice strašnou chybu, o které se zmíním dále. Takovou chybu, která omezuje hraní kariéry velkým způsobem. Mnohem zajímavější a nejmilejší překvapení v nabídce jsou Special Events. Ty obsahují tři kategorie, které opravdu oživují hru. Time Battle, kdy musíte na stejném stroji překonat rekord okruhu jezdce, ok nic extra. Ale teď to přijde, Real Events 2014 jsou pecka. Pro každý závod z loňské reálné sezony autoři vybrali nějakou událost z toho závodu. Popsali ji, dají vám jezdce, určitý počet kol a vy můžete přepsat historii.
Takže tu máme možnost, v roli Valentina Rossiho, zabránit v patnáctém podniku sezony korunovaci Marka Marqueze mistrem světa. Opravit svou chybu v kůži Aleixe Expargara, dohnat Bautistu a Doviho, dojet do pátého místa. Nebo asi nejintezivnější - rok 2014, okruh v Aragonu, pět kol před cílem se loni Marquez rozhodl neměnit stroj za mokrý. Udělal chybu, spadl a přišel o vítězství. Vy máte úkol to napravit a těch posledních pět kol odjet. Na totálně zničených suchých gumách, za hustého deště, s náskokem na Lorenza, jedoucího na mokrém stroji. Intenzivní zážitek, motorka neposlouchá, jedete každou zatáčku zatraceně pomalu, a pokud vás dožene, nemáte šanci. Pro mě, jako fanouška, co sleduje mistrovství každý závod již více jak deset let, je tento mód skvělým překvapením. Na jedno posezení jsem všech 18 eventů odjezdil a užil si je. Přidává tomu také to, že před každým je video, z reálného závodu z minulého roku, kde ukáží případně ten krizový moment. Vzpomínky na sledování se mi vybavily a já měl chuť prostě jako Vale, ten závod vyhrát. To samé, ale s fiktivními eventy, nabízí třetí volba, ale tentokráte budete v roli nějaké legendy a v sedle dvoudobého stroje. O multiplayeru se nemohu zmínit, nebyl jsem schopný najít hru online (hra mi dokonce při matchmakingu spadla) v zajímavých módech, takže to nechám bez hodnocení. Prostě nemoc her pro omezené obecenstvo.
Blížíme se do cíle, ale nyní náš stroj zastihlytechnické problémy. Často se říká, že první je hratelnost, grafika až na dalším nepodstatném místě. Platí to možná u jiných žánrů, ale u závodních her je stejně důležitá, a tady nám dítko Milestone hodně kulhá. Hned první závod sezony v Losail vás znechutí. Závod jedoucí se pod umělým osvětlením vypadá naprosto odporně. Světlo je ploché bez charakteru a ukazuje strašnou kvalitu textur prostředí. Šedý pruh, bílá čára, zelený pruh, hnědý pruh. Strašné, za tohle by se i GP500 stydělo. Na okruzích jedoucích se ve dne vypadá vše o něco lépe, ale kvalita také kolísá. Barevný okruh Amerik v Austinu je například velmi hezký, protože patří k těm novějším. Ty stálice, mám pocit, tvůrci hodně recyklují a málo upgradují. Celkově, je tu stále nemoc her od Milestone – hry působí sterilně. To samé mělo letošní Ride, které se zaměřilo na ježdění na sériových motorkách, a byl to velký propadák.
Modely motorek a jezdců jsou pěkné. Někdy hodně detailní, nechápu proč třeba v menu, pří výběru jezdce, je model stroje odporný, když ve hře je mnohem lepší. To, že obličeje jezdců a jejich vzhled raději schovává při oslavách helma, je omluvitelný detail. Ale u Karla Haniky, ty jeho kudrnaté vlasy koukající z helmy, prostě chybí. To celé běží v rozlišení, které rozhodně není 1080p. Což pro zajímavost, zmíněné Tourist Trophy na PS2, byla jedna ze čtyř her schopných běžet v 1080i na PS2. Zde, ač se tvůrci dušovali, že dostali možnost využít sedmé jádro Xbox One, tak je hra dost kostrbatá. Nemluvě o tom, že se vyskytují časté poklesy framerate, to považuji za opravdu strašné. Další smutnou věcí, která značí, jak laxně k next-genu přistupují Milestone, je, že v závodech Moto3 nenastupují všichni jezdci. V reálu nejnabitější třída se čtyřicítkou jezdů, zde ji uvidíte na startu 24, ostatní budou uvedeni jako DNS. Obrovské mínus. Poslední perlu jsem si nechal na konec odstavce. V kariéře jsem strávil minimum času z jednoho prostého důvodu. Jakmile jedete závod s kvalifikací, tak při prechodu do závodu hra nekompromisně spadne. Pokaždé stejně, bez výjimky, prostě spadne a musíte ji otevřít znova. To už je zoufalství z technického hlediska. Zvuky jsou jakž takž dobré. Poznáte rozdíl mezi Moto3, Moto2, MotoGP a dvoutaktem. Moto3 zní asi nejlíbivěji. V MotoGP rozdíl poznáte mezi Ducati, které má v reálu dost odlišný zvuk od ostatních. Ale jinak mohl by ten zvuk být plnější. Neříkám, že se někdy dočkáme toho pocitu, jako když sedíte na tribuně C na Masarykově okruhu, ale ještě to chce posunout dále v herním provedení.
A jsme v cíli, vyhráli jsme? Při dobrém nastavení se dostaví hratelnost. Závody jsou zábavné, velmi milá jsou rozdílná chování mezi kubaturami. Stejně jako v reálu, zde působí Moto3 kvůli vyrovnanosti pole více techničtěji než MotoGP. Jenže technické problémy a nedostatky vše shazují z předních pozic hodně dozadu. Nejvíce asi záleží na tom, zda jste fanda seriálu MotoGP. Pokud ano, tak je tu velká pravděpodobnost, že pro vás hra skrývá něco, co vás zabaví více než ostatní. Stejně jako mě, po nalezení toho správného módu jsem se začal bavit a užívat si závodění. S přibývajícími hodinami mě hra více a více baví. Ten věnovaný čas je asi nejdůležitější, protože žánr není pro každého. Pro ostatní to jsou spíše generické motorky, které oproti loňsku nepřináší nic moc navíc. Ty pravé next-gen motocykly to rozhodně nejsou a je otázka, zda při zachování licence u Milestone, se jich někdy dočkáme.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Comgad
