Konečně se golfoví nadšenci dočkali a jejich milovaný sport se stal skutečností i v digitální podobě. Pokud tedy patříte ke skutečné golfové špičce, rádi si jen tak zahrajete nebo nemáte dostatek času nebo finančních prostředků, abyste vyrazili na skutečné hřiště, můžete se tedy radovat a přivítat digitální podobu - přesněji řečeno - simulátor golfu na videoherních konzolích. Zkušení hráči si tak mohou projít některé ze světových hřišť a nováčci to mohou brát jako takový malý „exkurz“ do světa, jenž není přístupný úplně každému.

Tak se k nám do redakce dostal na recenzi další ročník Tiger Woods PGA Tour... aha, počkat, něco je špatně. EA něco změnila a zareagovala na aktuální dění ve skutečném golfu. Přeci jen věhlasná sláva Tigera Woodse už je ta tam a už není absolutní světovou jedničkou, takže jeho štafetu převzal mladší a ambicemi nabitý Rory McIlroy. Avšak to není, co se týče názvu, jediná změna. Psal jsem: „u dalšího ročníku“, to také není úplně pravda, protože loni jsme se žádného golfového simulátoru nedočkali a letošní v sobě nenese žádnou číslovku, takže přesný název je: Rory McIlroy PGA Tour. Nechme ale kosmetické záležitosti stranou, ony nám hru neudělají kvalitnější, a pojďme se podívat, co nám tento zcela nový golfový simulátor přináší.

Vývojáři přepracovali naprosto vše - resp. vše, na co jsme byli doposud zvyklý - a započali vývoj kompletně od začátku. Jasným důvodem této změny jsou konzole nové generace, pro které je tento titul výhradně určen, tzn., majitelé konzolí starší generace mají bohužel smůlu, a už se dalšího pokračování nedočkají. Základem všeho má být postavení hry na enginu, který má EA k dispozici, tedy Frosbite (poslední dobou už ani samotní tvůrci nepoužívají číslovku 3).

Nutno podotknout, že to bylo vhodně zvolené řešení, protože se golf hraje dokonale a působí naprosto reálně – a to od samotného odpalu až po patování na greenu. Zcela upřímně je vydatně znát, odkud míček odpalujete. Pokud se vám jej nepodaří umístit pěkně na fairway, ale někam do roughu, tak si pište, že následný odpal bude poměrně náročným oříškem, abyste uchránili par. Kapitola sama pro sebe je hra z bunkeru, kde se s míčkem opravdu velmi těžko pracuje - přesně tak jako v reálu.

V momentě, kdy se dostanete k odpalu a pěkně si vše připravíte tak, aby míček dopadl na čerstvě střiženou fairway, musíte počítat i s vašim nepřítelem - větrem. Ten dokáže občas šeredně zamávat s míčkem v jeho letu tak, že se vaše plány na dobrý zápis skóre do karty úplně zhatí. Následný dopad míčku na zem ukazuje sílu Frosbitu. Odskoky jsou autentické a občas mi i dokázali přivodit infarktové stavy, když míček dopadl na fairway, a posléze přeskočil bunker na green. Pochopitelně z bunkeru nebo roughu už ty odskoky nejsou tak radikální - resp. jsou skoro nulové. Nesmíme zapomenout, že jsou brány v úvahu terénní úpravy, takže nejednou se mi míček z původně dobré pozice skutálel až do pozice naprosto nehratelné. Autoři hřišť občas umí být neúprosní.

U odpalů bych se rád ještě na chvíli pozastavil. Jak bylo i v dřívějších ročnících zvykem, je možné si vybrat z několika způsobů odpalu. V Rory McIlroy PGA Tour jsou na výběr tři, které kopírují modely známé již z dřívějších ročníků. Tím asi nejběžnějším je Arcade, kde levou analogovou páčkou určíte směr a sílu odpalu. Veškeří asistenti vám dopomohou k dokonalému odpalu na místo, kde si přejete, aby míček přistál. Druhým stylem odpalu je Classic, jenž můžete znát již z prastarých dílů této herní série, kdy za pomocí tří kliknutí určíte sílu a směr odpalu. A konečně poslední možnost Tour je pro opravdové fajnšmekry golfu. Je velmi podobná prvně zmiňovanému, až na to, že všichni asistenti jsou vypnutí a citlivost směru úderu je daleko větší. Tento styl odpalu nedoporučuji volit v případě, že patříte k méně zkušeným hráčům této herní série, protože by vás opravdu mohl odradit od hraní. Pochopitelně zde nechybí ani čtvrtá možnost, kde si můžete sami nastavit, co za asistenty má být zapnuté a co vypnuté, takže se můžete postupně vypracovávat sami až v dokonalého mistra ovládajícího své hole.

Říká se mi to velmi těžko, ale asi každý herní titul, který pochází z nějaké herní série, který vychází rok co rok, a nyní se snaží své dílo dostat na konzole nové generace, trpí podstatnou nemocí – chybějícím herním obsahem. No a i na hře Rory McIlroy PGA Tour se to velmi výrazně podepsalo, až bych řekl, že ve větším měřítku než loni na NHL 15.

Když si vzpomenu, co si člověk před dvěma lety mohl vše zahrát za jednotlivé režimy a kolik hřišť jste si mohli okusit, je mi do breku. V současném ročníku máte k dispozici pouze šest herních režimů – z toho jedním je Prologue(tutorial), a k dispozici máte osm reálných hřišť a čtyři fantasy hřiště. Více o herním obsahu naleznete v bonusu k recenzi.

Ale ať herní obsah jen nehaním, najde se i nějaká ta chvála, která tedy úplně nesouvisí s herním obsahem, ale je třeba jí zmínit. U kariéry autoři zakomponovali možnost hrát jen některé jamky a ostatní jsou simulovány dle vašich dovedností. V praxi to funguje tak, že hrajete čtyři až pět jamek z celého hřiště, takže celý čtyřdenní turnaj nemusíte procházet čtyřikrát úplně celé hřiště. Je to ušetření času pro někoho, kdo jej nemá úplně tolik, ale zas na druhou stranu: každá chyba je zde krutě potrestána, protože už jí nemůžete dohnat nebo se dohání velmi složitě.

Co se od letošního ročníku určitě čekalo, je skvělé audiovizuální zpracování, protože Frosbite je záruka grafické kvality. V dnešní době si to už dovolím napsat. A na Rory McIlroy PGA Tour se kouká relativně dobře. Občas jsem se párkrát přistihl, že jsem na představování jednotlivých jamek a hřišť koukal s otevřenou pusou a kochal se pěkným ztvárněním. Je pravdou, že se občas vyskytne nějaký ten grafický bug v podobě postupného dovykreslení objektu, a i následné jeho odebrání dříve než kamera skočí na jinou scenerii, ale neděje se to příliš často – opravdu spíše výjimečně.

Představení jednotlivých hřišť a následná prezentace hry je velmi omezená. Na nějaké zdlouhavé analýzy zapomeňte. Navíc pokud si nastavíte, aby „velké momenty“ byly zachyceny speciální kamerou, nefunguje úplně přesně. Několikrát se mi stalo, že při druhém odpalu, kdy míček mířil k jamce, ale nespadl do ní, se kamera přepnula na onu speciální a v momentě, kdy se mi povedl odpal přes více jak sto yardů přímo do jamky, se kamera nepřepnula. A vůbec, opakované záběry a podobné vymoženosti známé z televizního vysílání golfu zde nejsou přítomny.

Naštěstí, aspoň vaše putování po hřišti je doprovázeno komentářem a mírnými pokřiky fanoušků, což působí autenticky a věrohodně. Dokonce bych rád vyzdvihnul komentář, který opravdu reaguje na dění na hřišti, vytahuje jeden historický fakt za druhým a navíc i v rámci turnaje upozorňuje na to, kdy jste měli na dané jamce problémy nebo jak jste ji zahráli předevčírem, apod.. Takže aspoň tato stránka věci funguje tak, jak má.

Musím přiznat, že na letošní ročník PGA Tour, ať už nese jméno jakéhokoliv golfisty, jsem se opravdu těšil. A po několika hodinách hraní z něj mám velmi rozporuplné pocity. Je to jako na horské dráze – občasné chvíle nadšení střídá vystřízlivění kruté reality. Po herní stránce nemám jedinou výtku, hraje se naprosto dokonale, ale herní obsah pokulhává zatraceně hodně. Vím, že sportovní hry se nedají měřit délkou příběhu a jejich znovuhratelnost se výrazně liší od jiných žánrů, ale právě to by měly zajistit herní módy anebo v případě golfu pochopitelně i pestrá paleta golfových hřišť, což se zde nekoná.

Opravdu s velkým přimhouřením oka se s tímto golfem spokojím a občas si jej i zahraji později, ale to jen z jediného důvodu. Je to jediný pořádný golf na konzolích nové generace. Pevně doufám, že EA bude pracovat na dalším dílu, který už bude plnohodnotným golfem se vším všudy, a nebudeme zde muset řešit „tradiční přechodovou nemoc“ v podobě nedostačujícího herního obsahu.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ABC Data