Free runing je umění pohybu určené pro jen opravdu fyzicky a mentálně zdatné jedince, kterých je málo. Ono také dělat všechny ty odvážné kousky bez jakéhokoliv jištění - několik desítek/stovek metrů nad zemí - není vážně pro každého, a ruku na srdce, kdo z nás by to zvládl? A pro všechny tyto nadšence, a pro ty, kteří o něčem podobném sní, vyšlo už asi před sedmi roky Mirror's Edge, které bylo svým zpracováním jedinečné.
Nejspíše to souvisí s tím, že vytvoření parkurové akce z pohledu první osoby není zrovna nejlehčí a v řadě případů je to pro vývojáře pořádnou výzvou. Z poslední doby můžeme jmenovat především zoombie akci Daying Light, kde hrál parkur podstatnou roli, a musím přiznat, že se autorům náramně podařil, ale přeci jen Mirror's Edge je tak trochu jiná liga.
Když před dvěma lety ukázali DICE teaser na nový díl Mirror's Edge, vyvolalo to ve mně řadu otázek: Jak se to bude hrát? Jak autoři naloží s náročným prostředím velkoměsta? Bude konečně nějakým způsobem vyřešen nedodělaný soubojový systém z prvního dílu? Dojde ke změnám ovládání? Od té doby už uplynula řada měsíců a vývojáři nám poskytli několik odpovědí na naše otázky a zavalili nás mnoha dalšími informacemi.
U samotného názvu Mirror's Edge Catalysm je matoucí, že nenese pokračovací číslici 2. Na tom pochopitelně není vůbec nic špatného, ale jen pro pořádek: Co DICE nechtěli nahlas prohlašovat - ale jen bokem utrousili - je informace, že se nejedná o plnohodnotné pokračování, jak si mnozí z nás mysleli, ale jde o restart značky.
Řada věcí nicméně zůstává při starém, včetně naší známé hrdinky Faith, která se ocitá ve stejném prostředí jako v původním díle, tedy ve městě bílým jako čerstvě padlý sníh, kde se na vše můžete dívat z vrcholků mrakodrapů. Toto město, City of Glass, má celé pod palcem despotický vládce Gabriel Kruger se svými pořádkovými službami.
Není tedy divu, že se někteří jedinci snaží z tohoto režimu vymanit a přidat se na opačnou stranu - do některé oportunistické skupiny, z nichž v příběhu hrají nejvýznamnější roli dvě: Běžci a Black November. Zatímco Běžci jsou Krugerovým režimem považováni za téměř neškodné, a proto jim nevěnuje větší pozornost, hnutí Black November považuje za skutečné teroristy, o které je nutné se „postarat“.
Dle slov vývojářů se do hlavní hrdinky Faith zamilujete a budete s ní prožívat velké dobrodružství toho, jak se ze zdánlivě běžné občanky stane pořádná rebelující free runnerka. Během své cesty se Faith ve městě potká se zástupci všech skupin, a bude jen na vás, jak vše ukočírujete do zdárného konce.
Co zní jako dobrý nápad je zasadit Mirror's Edge Catalyst do otevřeného světa. Ono se to v případě takového velkoměsta jako je City of Glass samo nabízí, a vzhledem k současné technologii a možnostem vývojářů si myslím, že je to vhodně zvolené řešení. Ale jak je to doopravdy s tou volností? Na mrakodrapech si s Faith můžete běhat, jak je vám libo, ale pokud se chcete jít podívat do ulic mezi „spodinu“, máte smůlu, resp. je to možné jen v momentech, kdy vám to vývojáři sami povolí v rámci příběhu nebo některých disciplín. Ale i tak - rozlehlost světa je nesmírně velká a než jej celý proběhnete, zabere vám to pořádnou dobu.
Samotná navigace po městě je navržena velmi elegantně. Pokud si na mapě vyberete nějaký bod, kam byste se rádi dostali, nevyskočí na vás šipka ukazující, kam máte jít nebo nějaký symbol na minimapě, ale vaši cestu vám v bílo bílém světě ukazuje načervenalá linie vedoucí až k cíli. S červenou barvou jsme se mohli setkat už v původním Mirror's Edge, kde značila, kam všude se můžete přitáhnout, resp. kde se nachází záchytný prvek, jenž můžete využít pro parkur. Nyní jsou tato místa pro hráče znázorněna otisky stop. Na mě osobně to působí nenásilně a v daném světě vážně elegantně. Pro neznalého hráče nebo parkurového začátečníka to může být nesmírnou pomocí při zdárném zdolávání překážek.
Samotný parkur je navržen pro masy. Nic nekomplikuje a snaží se být ke hráči velmi vstřícný. K pohybu Faith je určena zcela logicky levá analogová páčka a k překonávání překážek pak tlačítka L1 (k lezení vzhůru) a L2 (ke slézání terénu). Z původního dílu jsme byli také zvyklí na dvojité zmáčknutí tlačítka při dalším skoku, to je zde nahrazeno dlouhým podržením L1.
Pokud se na toto ovládací schéma podívám optikou kritika, může působit ovládání až nesofistikovaně a vašim úkolem je pouze se soustředit na správný směr vaší cesty, což může v důsledku vést k lehkému průchodu hrou, a její náročnost a zábavnost může během chvíle opadnout.
Krom příběhových misí se na mapě objevují i některé vedlejší mise nebo mise vyplývající z charakteru Mirror's Edge Catalysm. V současné době jsou známé tři herní režimy, které se ve hře objeví.
Tím prvním je prosté proběhnutí z bodu A do bodu B v co nejrychlejším čase – cest je vždy - dosažení cílového bodu - víc, a je jen na vás, kterou si vyberete nebo přesněji řečeno na kterou přijdete. Motivací je fakt, že se časy porovnávají s ostatními hráči, takže pokud chcete soupeřit s kamarádem, je právě toto ideální mód pro vás.
Ve druhém režimu, tzn. hackováním billboardů, jde spíše o to najít optimální cestu vzhůru, během níž se můžete propadnout anebo úplně spadnout. Tento režim tak trochu připomíná puzzle záležitost, a vše je jen o vašich dovednostech a autory nastražených pastech.
Posledním ze známých módů je střet s protivníky, který se u původního Mirror's Edge dočkal velké kritiky. Tentokráte se v tomto režimu - ale i v příběhu hry samotné - nechopíte žádné zbraně a vše budete řešit pouze v rámci free runningu, tedy pomocí rukou a nohou. To pochopitelně neplatí o vašich soupeřích majících k dispozici palné zbraně, obušky a všemožné nástroje k vaší eliminaci. Platí zde jednoduché pravidlo – pokud běžíte, je výhoda na vaší straně, jakmile se někde zadrhnete, je konec, a dobře mířená střela může vše zhatit. Eliminace pořádkových služeb pochopitelně probíhá v rámci několika sekund. Co jsme měli možnost vidět, vše probíhá ladně a stisknutím jediného tlačítka. Ale DICE tvrdí, že v průběhu hry narazíte na řadu nepřátel, kteří tak lehce zlikvidovat nepůjdou, a musíte si pro to najít vhodný způsob – seskočit na ně ze shora apod.
Ať už patříte k milovníkům free runingu nebo ne, pokud vás baví parkur, myslím, že se máme na co těšit. Pevně věřím, že se DICE povede vše dotáhnout do konce, a jejich návrhy, které nám servírují pod nos v podobě teaserů, trailerů, ukázek ze hry nebo i možnosti vyzkoušet si část na vlastní kůží dovedou restart tohoto titulu k vydařenému konci, a neskončí u pouhých 3 milionů prodaných kopií jako tomu bylo u původní hry.
Po grafické stránce Catalyst zatím vypadá naprosto luxusně, a nebojím se říct, že éra next-genu dosahuje svých kvalit, mám jen strach ze samotné zábavnosti hry. Přeci jen, pokud bude vše jen o udílení směru, kam se vaše kroky budou ubírat, může nastat problém s nudností a sterilitou hry. To vše si budeme moci ověřit už koncem února příštího roku.
