Původní Wasteland z roku 1988, který je doposud považován za legendu svého žánru, dal vzniknout jedné z nejslavnějších značek a vůbec redefinoval směr postapokalyptických RPG her.

Nebýt jej, nemáme tu sérii Fallout a nespočtu dalších, jim inspirovaných her - a ani bychom se nedočkali jeho druhého dílu, kterému se v dnešní recenzi podíváme pod sukni. Oplývá Wasteland 2 - Directors Cut Edition nespornými kvalitami svého předchůdce, nebo se jedná o pouhou snahu vývojářů vydolovat ze skalních fanoušků nějaké drobné? Na to se pokusíme najít odpověď.

Příběh Wasteland 2 vás zavede do alternativní reality světa, ve kterém došlo k nukleární katastrofě globálního měřítka. Celosvětová populace byla zredukována na mizivou menšinu, normální věci se staly nedostatkovým zbožím a ti co zbyli, se rozdělili na dva rivalské tábory - na ty "zlé" (drancující gangy a jiná pakáž) a "hodné" (rangeři), ke kterým patří i vaše čtyřčlenná banda zelenáčů.

Tu si přitom můžete již na samotném začátku hry prostřednictvím rozsáhlého editoru postav vytvořit přesně podle sebe, nebo si rovnou vybrat z již přednastavených buildů potencionálních členů vaší budoucí party.

Editor přitom zachází i do takových detailů, že hráče nechá vybrat si oblíbenou značku cigaret, potažmo si ke každé postavě sepsat svůj vlastní, originální příběh a jejich pohnutky (tato možnost avšak na hru nemá žádný vliv a spíše tak její přítomnost tvoří příjemné zpestření).

Kromě kosmetických úprav ale dojde rovněž na životně důležité (nepřeháníme) rozdělování bodíků do atributů (štěstí, síla, charisma, inteligence,...) a speciálních schopností vašich svěřenců (umění ovládat zbraně střelné a chladné, počítačová gramotnost, nebo umění opravit toustovač - vážně), které posléze utvářejí jedinečné charaktery s ojedinělými vlastnostmi. Ke svým čtyřem ústředním hrdinům můžete ale přibrat i další NPCčka, které taky levelují a lze je rovněž vybavit různorodým vybavením (kromě oblečení).

Jakmile si tak vytvoříte svou skupinku (nezapomeňte, že je dobré si sestavit vyváženou grůpu, složenou z nejrůznějších profesí), jste za dopomoci kratičkého a jediného in-game filmečku vhozeni do děje a zároveň také na svou prvotní misi. Váš první úkol je přitom zcela banální záležitost, zahrnující vyřešení vraždy jednoho z vašich souputníků a prozkoumaní dvojice vysílacích věží, skrývající klíč k rozluštění kódované zprávy.

Jak už to ale tak bývá, nic není jak se zdá a zprvu teatrální úkol se během několika desítek minut mění v rozvětvený slepenec nečekaných zvratů, k jehož zdárnému konci se dobelháte v řádu 40-80 hodin (vše přitom záleží na vašem stylu hraní a také na tom, zda se rozhodnete plnit veškeré vedlejší úkoly). Toť vše, co vám můžeme k příběhu prozradit, aniž bychom vám nikterak nepokazily váš herní zážitek. Smolík.

Veškeré vypravování příběhu se pak odehrává prostřednictvím textu...nepřeberné hromady textu (dočkáte se zde tisíce řádků navíc oproti nevylepšené verzi) , který je ve ve větší polovině případů doprovozen i profesionálním dabingem - u zbylých vám nezbude nic jiného než číst, číst a číst, což se vzhledem k titěrnosti textu může stát vcelku otravným. Lze to vyřešit třeba nasoukáním se před obrazovku na vzdálenost několika málo centimetrů. Jenže...

Ty by se daly přirovnat k těm z XCOM: Enemy Unknown, popřípadě k první dvojici dílů izometrického Fallout. I zde jsou tak potyčky rozděleny na jednotlivé tahy, přičemž vám každá vámi provedená akce zblajzne určitou část akčních bodíků.

Obzvláště v pozdější fázi hry je tak více než nutné si každičký tah předem promyslet a zároveň s tím začít i chytře využívat herní prostředí k řádnému krytí. Nesmíte ale opomenout, že nepřátelé přemýšlejí stejným způsobem a v určité momenty vám tak dokáží pěkně přiložit pod kotel. Nemluvě o přítomnosti čtyř obtížností, kdy zejména poslední dvě představují i pro ostřílené hráče pořádnou výzvu (obtížnost si však lze v průběhu hraní snížit, nebo zvýšit).

Souboje jsou zkrátka zábavné, vyzývavé a zároveň také nepředvídatelné. Musíte totiž počítat s možností minutí cíle, zaseknutí zbraně a popřípadě i s její totální destrukcí. Pravděpodobnost, že se tak stane, lze ale zvyšováním patřičných atributů zredukovat na úplné minimum.

S tím souvisí i relativně strohá paleta nepřátel, u kterých se vývojáři mohli dozajista vyřádit o trochu více. Alespoň trošičku. Stále se opakující cyklus obdobných zjevů zkrátka není úplně to pravé ořechové. Velká škoda.

Stejně, ba i hůře je na tom samotné herní prostředí a s tím související grafické zpracování, které hraje na old-school závan až běda. Prostředí je pak strašně monotonní, jednotvárné a na dnešní poměry zastaralé. A to i přes fakt, že se od původní verze liší lepším nasvícením, vylepšením okolí a novým enginem. Dívat se na to sice dá, ale čelist vám z toho opravdu nespadne.

Za co ale vývojářům musíme dát palec nahoru je rozhodě rozmanitý zbrojní arzenál (výbušniny, brokovnice, ale i energetické zbraně), novinky v podobě variace na zaměřovací systém falloutího V.A.T.S a začlenění faktoru rozhodování, kde si na vás připravily situace, ve kterých žádná z možností obvykle není správná.

Wasteland 2 je bezesporu skvělou hrou, skrývající v sobě hodiny kvalitní zábavy. Pakliže překousnete ošklivé grafické zpracování, dostane do rukou komplexní hru, která vás dokáže svým pojetím strhnout, naštvat a zároveň rozesmát.

A to jsme ani nezmínili nespočet pop-kulturních odkazů, náhodné setkání při cestování po mapě, jenž vás uvrhnou do jedinečných lokací, nebo nutnosti podání hlášení prostřednictvím vysílačky vašemu nadřízenému, který vás posléze povýší na další úroveň.