GOG.com si konečně vzali do parády původní System Shock a vydali ho tak, aby běžel na moderních strojích. To je samo o sobě chvályhodné, je to přeci jen kus herní historie, který zpopularizoval bezpočet žánrových mechanik a konvencí. Ale také vyšel v dřevní době, kdy HD bylo rozlišení 320x200 a kurzor v FPS zněl jako skvělý nápad. A tak GOG.com vydali vedle i původního System Shock: Classic (kde si můžete vybrat mezi disketovou a CD verzí) i Enhanced Edition, která by měla hru pozvednout do moderní doby.
V první části recenze se budu věnovat System Shocku samotnému, pokud vás zajímá, jaké změny a vylepšení přinesla Enhanced Edition, přeskočte až ke screenshotu Notepadu.
V roce 2072 se neznámý hacker pokusí nabourat do stanice Citadel společnosti Trioptimum. Je ale odhalen a bezpečnostní složky ho odvezou na stanici, kde mu Edward Diego nabídne obchod - Hacker odstraní z AI SHODAN etická omezení a Trioptimum ho zprostí všech obvinění a navíc za odměnu dostane kybernetický implantát. Pokud odmítne, špatně to s ním dopadne. Hacker přijme, uspěje, Diego dodrží své slovo a když se Hacker po šesti měsících probudí z pooperačního spánku, zjistí, že SHODAN zešílela, s pomocí robotů proměnila většinu lidí na stanici na kyborgy a mutanty a má rozjetých několik plánů na ovládnutí vesmíru, zničení lidstva atd. To vše se dozvíte z dvouminutového intra a prvních pár minut hry.
Hacker se tedy snaží na stanici přežít, překazit SHODAN její plány a nakonec ji samotnou porazit. K tomu má celou řadu prostředků. Na blízko nejdřív obyčejnou trubku, později laserový rapír, na dálku bezpočet pistolí, samopalů, pušek i fázerů, k tomu sedm druhů granátů, osm druhů m̶a̶g̶i̶c̶k̶ý̶c̶h̶ ̶l̶e̶k̶t̶v̶a̶r̶ů̶ high-tech náplastí, kybernetické implantáty a nakonec i schopnost napíchnout se přímo do Kyberprostoru - abstraktní reprezentace počítačových systémů, které zrovna hackujete. Spoustu problémů a puzzlů můžete navíc řešit více způsoby. Zdálo by se, že Hacker má cestu ke zničení SHODAN přímou, vydlážděnou, osvětlenou, s lavičkami po stranách. Ale není tomu tak. Zbraně mají zpětný ráz, omezenou munici a špatně se ovládají. S granáty vyhodíte do vzduchu spíše sami sebe než jakoukoliv opozici. Kyberprostor je nehostinný, matoucí a jeho blikající průhledné stěny budou vadit i lidem, co nemají epilepsii. Než aktivujete zrovna ten implantát, co potřebujete, situace k jeho použití dávno pomine. Všechny náplasti kromě té léčící mají nějaké vedlejší efekty, od nevolnosti přes zhoršení zraku až po halucinace.
Nejvíc to vyniká v okamžiku, kdy poprvé prozkoumáváte nové patro stanice. Hra nemá autosave, ale (téměř) na každém patře je komora, kam vás po vaší smrti SHODANini pohůnci odtáhnou a která vás přemění na kyborga. Pokud ji ale najdete, můžete ji přepnout, aby vás místo toho oživila. Úvodní prozkoumávání nového patra je tak záležitost ne nepodobnou Dark Souls, kdy opatrně prozkoumáváte cizí, nelineární prostředí plné nepřátel a pastí. Když ale najdete konverzní komoru a přepnete ji na oživování, můžete si hned dovolit mnohem víc. Pokud zemřete, oživíte se v komoře a bude vás to stát jen trochu času.
Obrovským plusem System Shocku je také jeho výběr obtížnosti. Než začnete novou hru, můžete vybrat jednu ze čtyř úrovní obtížností každému ze čtyř aspektů hry. Baví vás zápletka a puzzly, ale Kyberprostor a boj ne? Není problém. Chcete střílet roboty, ale při přemýšlení vás bolí hlava a jednou jste SHODAN omylem pomohli vyhodit Zemi do vakua? Nastavte si to tak, jak to vyhovuje vám.
Samozřejmě, System Shock není dokonalá hra. Design levelů a spousta detailů nedává úplně smysl (Kdo stráví své poslední okamžiky života tím, že vlastní krví napíše "DIE"?), dabing mailů a logů úplně neodpovídá jejich textu, některé mechaniky (ovládání, nekonečně se respawnující nepřátelé, některé puzzly) jsou možná zbytečně frustrující a nepohodlné. Ale jako celek je System Shock poutavá hra s hutnou atmosférou, která při správném výběru obtížnosti nabídne tu pravou výzvu každému hráči.
A jak tedy dopadla Enhanced Edition? Nevalně.
Než si začnete zoufat, je třeba říct, že samotná hra běží skvěle, plynule, bez pádů, je v CD edici takže i s namluvením, ovládání je v defaultu přednastaveno na WSAD + myš, rozlišení lze zvýšit a k dispozici je dokonce i jedno širokoúhlé. Potud vše OK. Ale pokud nejste ostřílený herní matador a chcete si například přečíst, jak se Enhanced Edition ovládá, narazíte na to, že in-game nápověda popisuje Classic ovládání a odkazy na manuál otevřou Classic manuál. Pokud se chcete podívat, jak se ovládá Enhanced Edition, musíte si otevřít PDF soubor v adresáři se hrou. A pokud si to ovládání chcete překonfigurovat (změnit klávesy nebo citlivost myši) nebo změnit nějaké nastavení, které nejde změnit přímo ve hře (nadstandardní rozlišení, VSync, upscaling filtr), musíte upravovat INI a CFG soubory. Ten s ovládáním navíc není moc dobře dokumentován, takže pokud si chcete např. invertovat myš, musí vám dojít, že do hodnoty mlook_vsens máte zadat zápornou hodnotu, a ani pak se to neaplikuje v Kyberprostoru, kde by to bylo potřeba nejvíc.
Pokud jste zvyklí hrát na defaultní nastavení, manuály nečtete a kterou klávesou se zapíná mouselook zjistíte experimentováním, tak to jsou drobnosti. Jsou to ale přesně ty drobnosti, které bych u něčeho, co si říká Enhanced Edition nečekal. Moderní doba mě navykla na jistý komfort a myslím, že launcher s odkazy na manuál a na nastavení ovládání není zas tak vysoká laťka.
Dělat změny u takhle staré hry je jistě technicky obtížné, ale také je otázka, jaké změny je "správné" udělat. V System Shocku přebíjíte zbraně tak, že kliknete do interface na typ nábojů, které chcete nabít. Je to pomalé, nepraktické a v Enhanced Edition to navíc znamená, že musíte přerušit mouselook. Jenže to buduje atmosféru. Hlavní hrdina není elitní voják, je to hacker, který si v nepřátelském prostředí zvyká na nový, unikátní implantát. Protože nedokáže bezchybně ovládat nejmodernější, experimentální vojenské zbraně, musí často utíkat z boje aby si třeba jen přebil zbraň nebo vybral vhodný předmět k použití. Něco podobného bylo vidět např. u hry Receiver, ze které se díky tomu stal výborný survival horor. Které mechaniky je v takovém případě vhodné nahradit modernějšími, pohodlnějšími verzemi? Co, když se tím naruší autorův původní záměr? Co, když autor původně zamýšlel něco úplně jiného, než čeho si na tom publikum cení? Těmihle otázkami se nedávno zabýval výborný The Beginner's Guide a občas je nedokáže zodpovědět ani původní autor (to mluvím o tobě, Lucasi).
System Shock je "povinná pařba" - je to naprosto unikátní dílo s obrovským vlivem, kterému pokračování (ani přímá, ani duchovní) nesahají ani po kotníky a každý, kdo to se hrami myslí alespoň trochu vážně, by si ho měl zahrát. Na rozdíl od těch pokračování je ale na povrchu mnohem nepřístupnější a to spousta lidí dnes už neskousne. Enhanced Edition ho rozběhá na moderních strojích a implementuje mouselook, ale nic víc.
Za poskytnutí hry děkujeme firmě Evolve PR
