Motorkáři mají teď těžké období. Poslední zbytky letního sluníčka vykouknou o víkendu, takže je ještě možnost vytáhnout stroj na nebezpečně studené s listím poseté silnice. Ale pomalu se vše blíží nevyhnutelnému - zazimování stroje do garáže. A přesně na tuhle dobu načasovali Evolution Studios a Sony velmi překvapivý kousek. DriveClub Bikes rozšiřují loňskou závodní hru o jednostopé stroje a jak? Tak na to se podíváme v dnešní recenzi.

Na začátku si musíme jasně říci, že Bikes rozhodně nejsou pokusem o simulaci jízdy na motorce. Simulování něčeho takového je ve hrách velmi obtížné a nad tím jsem se pozastavoval už v recenzi na MotoGP. Naopak DriveClub na to jde šikovně a chytře. Dává nám arkádovou hratelnost, ale zachovává podstatné prvky jízdy na motorce. Takže klidně vás může naštvat, když napíšu, že se můžete opřít o svodidla a jen vás to rozhodí. Že nikdy vám v zatáčce neuteče "předeček", že i po šíleném smyku do zatáčky a rychlé akceleraci nedostanete highsider. Naštvat vás to může, ale nemělo by.

Protože Bikes si nehrají na to, co nejsou, ostatně ani originální DriveClub si nehrál na Gran Turismo. Je to arkádové ježdění s přiměřenou fyzikou, tak aby přinášela hlavně zábavu a pocit z jízdy. A stejné je o tady. Pokud jezdíte primárně auta, tak budete muset změnit své návyky. Motorka není o řízení kol, ale spíše o řízení jezdce na motorce. Takže změna směru z jedné strany na druhou není pouhé otočení kol, ale je to přenos váhy z jedné strany až úplně na druhou. Projet rychlé esíčko ve správné stopě je těžké. Nájezdy do zatáček jsou diametrálně odlišné, musíte se naklonit mnohem dříve než byste v autě začali zatáčet. A asi nejlepší pocit máte, když projíždíte táhlou pomalou zatáčku a musíte se mazlit s plynem, abyste měli plynulý průjezd, a na výjezdu vystřelili na další rovinku. To jsou pocity, které dělá DriveClub Bikes výborně.

Je to ohromně odměňující projet zatáčku tak jak se má na motorce, udělat rychlé čisté kolo bez výletu mimo trať. Takže během chvilky hraní odpustíte, že do zatáček brzdíte zběsile, že to s realitou nemá nic společného a museli byste se v každé rozmáznout. To je fuk, ta hra baví a dává vám silné pocity. Navíc je tu oddělená zadní brzda, kterou ze začátku Tour používat skoro nebudete, ale jakmile přituhne tak i na ni dojde. Důležité ovládání váhy jezdce v druhé ose než jen zatáčení, tu hraje také podstatnou roli, jak při brždění, tak při výjezdech a na rovinkách. Ještě k tomu přihoďme, že za slunečného počasí drží motorky jinak než za horších podmínek a zjistíme, že to s tou fyzikou není vůbec marné. Ano je absurdní, že tu jedeme v šíleném náklonu zatáčku v zasněženém Norsku, nebo v písčité Indii, v průtrži mračen, která by vás od krbu nevyhnala, ale to vem čert, hra má být zábava. A to DriveClub Bikes jsou.

Bavit se budete na stejné nabídce tratí, která je aktuálně dostupná v DriveClubu. Překvapivě mohu říci, že tratě z velké většiny pro motorku fungují. Snad až na miniokruhu s prudkými zatáčkami, kde se můžete ukroutit palcem při přenášení váhy z jedné vracečky do druhé - je to fuška. Jelikož nabídka motorek neobsahuje nic s obsahem pod litr, tak vás čeká pěkný fofr. To může být pro nováčky nebo amatéry v motorkách trošku oříšek, protože tyto stroje akcelerují pekelně a mají obrovské maximálky. Takže když se řítíte do pravoúhlé zatáčky kolem třístovky, tak vám není úplně dobře, a zase ty pocity. Možná mohli tvůrci hodit do hry nějakou tu "šestistovku", ale jde se s tím poprat, někomu to bude trvat déle, někomu méně.

Pro mě je celá Tour, která kopíruje styl původního DriveClubu, přiměřená výzva. První polovinu získáváte plné hvězdičky celkem snadno, pak začne přituhovat, a sem tam nějakou hvězdičku vzdáte. Jsem jeden šampionát před koncem a některé hot-lapy jsou opravdu zkouška přesnosti a soustředění. Rozhodně je obtížnost nižší než byl DriveClub úplně na začátku před nějakým tím balancingem obtížnosti. Tour má jednotnou stavbu - jedna motorka - tři události, druhá motorka - tři události, závěrečný tematický šampionát o 3 závodech. Ty tři události jsou klasický závod, druhý je hot-lap, opět nic specifického. Nakonec je tu novinka a to dovednostní soutěž. Ta po vás chce v označených místech provést jízdu po zadním, po předním anebo bránu proletět co nejrychleji. V cíli sečte body a vy jste ohodnoceni. Není to špatné, ale je to absolutně nejslabší prvek hry. Pár pokusů a máte vždy plné hvězdičky, náročnost na skill tu také není nejvyšší. Raději bych více závodů.

Asi bych vás už měl přestat napínat s tím seznamem strojů. Není jich moc, ale co motorka, to husí kůže každého fandy. Těch 12 strojů je: KTM RC8 R, Kawasaki ZX-10R 30th Anniversary Edition, Ducati 1098 R, Bimota BB3, Yamaha YZF-R1 2015, BMW S1000RR, Kawasaki Ninja H2, Ducati Desmosedici RR, Honda CBR1000 RR Fireblade SP, Ducati Panigale 1299 S, MV Agusta F4 RR a Yamaha YZF-R1M. No řekněte, není to nádhera? Moc rozdílů, kromě rychlostí v jejich ovládání a chování nenajdete, alespoň mě nepřišlo, že by to stálo za zmínku. Graficky jsou modely strojů naprosto úchvatné a jejich křivky sedí na reálné stroje téměř dokonale. Co stojí za velký výkřik je zvuk. Na začátku, při jízdě s KTM jsem si říkal, že tvůrci přeháněli s tím, jak poctivě nahrávali zvuky motorů. Jenže pak jsem sedl na Ninju a dostavil se náznak husí kůže. Finále dokonala Ducati, jejíž zvuk je prostě nepopsatelný jinak než Ducati. Na domácím kině jsem ztlumil hudbu v pozadí a okouřil zvuky a atmosféra je na maximu.

Zbytek hry je prostě DriveClub, jen přepnutý na motorky. Najdete tu Challenges, jednotlivé módy, multiplayer. XP se počítají do stávajícího profilu a klubu, žádná změna. Zatím nejsou dostupné závody aut s motorkami. Myslím, že tuto volbu autoři do budoucna ani nepřidají. Tratě jsou velice úzké a rozdíl mezi dráhami v zatáčkách je takový, že by motorky končili v kačírku odhozené auty. AI funguje celkem v pořádku, občas narazí, ale že by mě sestřelovali se říci nedá. Vizuál hry zůstává stejný, takže co povídat, za sluníčka celkem obyčejná hra, za horšího počasí efektní a nádherná podívaná.

A to je si myslím vše. DriveClub Bikes přišli jak blesk z čistého nebe a mě naprosto uchvátili. Na nic si nehrají, ale dávají závodním fandům a hlavně fandům motorek strašně moc vjemů. Pro mě asi nejsilnější je ten, kdy jsem letěl úzkou klikatou silničkou a v duchu mě napadlo - "Ti co se přihlásí do Tourist Trophy na ostrově Man jsou blázni.". A vůbec Tourist Trophy, teď z hlediska hry z PS2, zůstává u mě stále neporaženo v ohledu fyziky. S ohledem na zábavnost mi DriveClub Bikes přináší hrozně moc a hlavně to, co naprosto selhal dodat letošní Ride od Milestone, který působil jak koncentrovaná nuda. Tímto rozšířením Evolution Studios vyhrabali DriveClub ze zaprášeného hrobu, kam jsem ho už pochoval a jsem za to rád.

Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti Sony Czech.