Třetí díl od 2K Sports a opět z mého pohledu docela očekávaný díl. Ono přeci jenom, vývojáři si za to mohou tak trochu sami, ale nepředbíhejme. Když před dvěma lety vycházelo WWE 2K14, šlo o první díl od tohoto vydavatelství, tudíž očekávání fanoušků po celém světě byla poměrně vysoká. Loni byla očekávání poměrně jasná, podobně jako NHL se také WWE poprvé podívalo na (tehdy) novou generaci konzolí. Jenže jak všichni wrestlingoví příznivci ví, loňský ročník se fakt moc nepovedl. Jakože fakt ne. A tak se obratem dostáváme k důvodu, proč byl tolik očekáván letošní ročník. Napravili si japonští Yukes reputaci nebo je jejich tvůrčí krize přeci jenom o něco hlubší?
Letošní verze 2K Showcase se soustředí na kariéru jediného muže – Stone Cold Steve Austina. V několikahodinové příběhové kampani si tak připomenete všechny jeho důležité zápasy a okamžiky jeho života coby hvězdy společnosti WWE (tehdy pochopitelně WWF), od legendárního proslovu po finále King of the Ring 1996, přes spor s Bretem Hartem až po Attitude éru a jeho dlouhotrvající rozepře s Mr. McMahonem a také The Rockem. Trochu mě však osobně mrzí, že Austinovy začátky v WCW a ECW jsou zmíněny především v úvodním sestřihu a pak jenom pár vybraných bonusových zápasů. Nevím jak vy, ale určitě by mi nevadilo, kdyby autoři podrobně zpracovali také toto období jeho kariéry.
Historie znalí hráči si také čas od času všimnou drobných nepřesností, které 2K Showcase obsahuje. Tou největší je zřejmě absence Mika Tysona během zápasu na čtrnácté Wrestlemanii. Nechápu proč (snad licence? Nebo snad chce WWE opět trochu upravovat historii?), nicméně byl nahrazen nikterak zajímavým, bílým, nabušeným borcem, kterého komentátoři označují za „enforcera“. Inu, budete mít z tohoto zápasu opravdu zvláštní pocity. Zvlášť, pokud jste hráli WWE 13, kde byl tento zápas prezentován také. Pochopitelně včetně Tysona.
Kariéra prošla od minule tolik potřebnými změnami. Její jádro se sice ve své podstatě nezměnilo (tedy nekonečná řada zápasů; získávání zkušeností, jejich rozdělování, atd.), důležitými úpravami však prošlo všechno okolo. Tak v prvé řadě – žádné zprávy ze sociální sítě alá Twitter a přidělování zápasů od manažerů WWE (promiň Vicky). Místo toho si vy sami vybíráte, na jaký titul chcete zaútočit. V tu chvíli se dostáváte na seznam kandidátů na titulový zápas, kterým se postupně prokousáváte až na samotný vrchol.
Další důležitou novinkou, která se odráží od skutečného wrestlingu, je možnost zasahovat do zápasů vašich rivalů či potenciálních spojenců. Během kariéry se už totiž negenerují pouze vaše zápasy, ale celé pořady (podobně jako v Universe módu), tudíž pokaždé víte, kdo daný večer zápasí. Tím pádem můžete své vztahy s ostatními ještě zhoršovat nebo naopak zlepšovat (když jim ve vhodnou chvíli pomůžete). Od toho se odvíjí vaše budoucí spory, případě aliance, tag-týmoví kolegové, apod.
Vývojáři dokonce do hry zabudovali také pozápasové rozhovory. Upřímně řečeno, myšlenka je to skvělá. Díky tomu můžete upravovat povahové vlastnosti vašeho wrestlera a ještě dál určovat jeho budoucnost, která končí vstupem do slavné Síně slávy. Nutno však jedním dechem dodat, že jejich provedení je dosti pokulhávající. Už na první pohled si totiž všimnete, že animace celého rozhovoru není příliš dobře provedena. Je totiž až moc očividně vidět, že se ve skutečnosti skládá ze tří částí (úvod, samotná otázka a závěr) a pohyb moderátorky je prkenný až hamba. Zkrátka to prostě nepůsobí příliš dobře, spíš právě naopak. Nicméně jak už padlo úvodem – myšlenka dobrá.
Celkové dojmy z kariéry jsou však o poznání lepší než minulý rok. Autoři se poučili ze všech svých chyb a hráčům letos nabízí její přepracovanou verzi, za níž se nemusí stydět. Chybičky se sice pořád dají nalézt a popravdě řečeno by jich mohlo být o malinko méně, přesto je letošek rozhodně krok správným směrem. Uvidíme, s čím se vytasí příští rok.
Letošní díl pokračuje v loňském příklonu směrem k reálnějšímu zpracování zápasů. Krom loňského zavedení takzvaného „chain wrestlingu“, tedy zaklesnutí do sebe a minihře ve stylu „kámen-nůžky-papír“, přibyla také možnost chytit protivníka do kravaty a tím ušetřit čas a počkat na obnovení vaší staminy (a nepříteli ji naopak ubrat). Úpravou také prošel systém submissionů (raději použiju anglický termín, protože „páku“ by asi nemusel každý pochopit), který už od nynějška není o zběsilém mačkání tlačítek na ovladači, ale točením sticků.
Tou nejzásadnější změnou je však přepracování reverzního systému. Zatímco dříve jste mohli provést takzvaný reverse kolikrát jste chtěli, nyní už máte omezený počet pokusů. Skvělé zároveň je, že jakmile vám sloty pro protichvat dojdou, máte holt smůlu a musíte do sebe nechat chtě nechtě bušit, než se alespoň jeden slot zase doplní (chcete-li nabije). A aby toho nebylo náhodou málo, každý wrestler (či pochopitelně wrestlerka) má maximální počet dostupných protichvatů za sebou různý (až pět), což ještě přidává na atraktivitě této novinky.
WWE 2K16 je po loňském propadáku návratem na tu správnou vlnu. Autoři z Yukes se pochlapili a konečně na aktuální generaci konzolí přivedli pokračování slavné wrestlingové série, za níž se fanoušci nemusejí stydět. Tudíž pokud máte novou konzoli a rozmýšlíte se mezi loňským a letošním dílem, volba je více než jasná. Zvlášť, když na závěr uvedeme, že se do hry vrátila také spousta minule postrádaných funkcí, jako například Create a... (Diva, Arena, Championchip,...). Nejsou sice ještě úplně všechny, ale to se třeba povede příští rok.
