Když se řekne EA Sports, každému se ihned vybaví spousta sportovní titulů, v čele se simulátory fotbalu, basketbalu, hokeje apod. Ale na soudobé generaci konzolí dostali svou porci zábavy i milovníci bojových sportů. Ano, už jsou to téměř dva roky, co světlo světa spatřila hra EA Sports UFC. Dala se charakterizovat solidní hratelností, zábavným on-linem, ale i žalostně malým obsahem.
Nicméně hra byla hráči vřele přijatá, o čemž svědčí i prodejní čísla, a tak vývojáři mohli vesele pracovat na druhém dílu, na kterém tuto drsnou zábavu dotáhnou do dokonalosti. Sliby byly veliké, nový knock-out systém, nové herní režimy, přístupnější podání - ale nepředbíhejme a pojďme pěkně popořadě.
Hned na začátku bych rád upřesnil, pro koho je hra určená. Mohlo by se na první pohled zdát, že si ji může užít pouze velmi malá část pařmenů, resp. pouze a jenom ti, kteří se o UFC nebo bojové sporty zajímají nebo k nim mají blízko. Ale k mému překvapení, a možná i řady dalších, je tomu úplně jinak. Tvůrci hru prezentují relativně věrohodně, ale zároveň dokáží nabídnout porci zábavy všem, kteří mají rádi sporty obecně.
Takže s klidným svědomím můžete pozvat kamaráda, co s ním běžně paříte FIFU nebo NHL. Tím nechci úplně říct, že by zabití a hardcore fanoušci UFC přišli zkrátka. To zase ne. Hra nabízí některé režimy, které ocení právě tito fajnšmekři. Sečteno podtrženo - na hře si najde každý to své. Což je fajn a dávám hned takto na počátku recenze palec nahoru. Možná vám přijde divné, proč se tomu natolik věnuji, ale rád bych poukázal na fakt, že by se někdo mohl nechat odradit jen podle názvu nebo očekávané náplně, a přitom se může královsky bavit.
Co neznalcům tohoto sportu bude dělat trochu problém, jsou jednotliví bojovníci nebo bojovnice, jejichž jména jim nebudou nejspíše nic říkat. Navíc bude potřeba nějaký ten čas, abyste si ujasnili, který v čem vyniká a jaké má kdo slabiny.
Ještě jedno malé upřesnění. Rozhodně nečekejte žádné zběsilé mačkání tlačítek ve snaze docílit co nejlepších komb, abyste soupeře dostali na zem - takže milovníci Mortal Kombat nebo Street Fighter s touto taktikou nejspíše neuspějí. Ba naopak, jejich počínání by se jim mohlo stát brzy osudným.
Souvisí to s tím, že boj se nemusí odehrávat jen „ve stoje“, ale na řadu mohou přijít i klinče nebo zdlouhavé páčení končetin na zemi. S každým bojovníkem je potřeba se trochu sžít, přeci jen ne všichni ovládají vše. I když takový Jones téměř ano.
Ale abych se vrátil zpět k tomu, proč od UFC 2 nečekat bojovku. Jeden z klíčů k vítězství je pochopení toho, jak funguje výdrž. Můžeme ji rozdělit na okamžitou a permanentní. Cokoliv, co uděláte, vám postupně odčerpává staminu. Pokud jí je nedostatek, vaše údery postrádají patřičnou razanci a tím pádem nemáte sílu ani na potřebnou obranu. Aby se vám okamžitá výdrž doplnila, musíte vyčkat a nic nedělat, resp. jen uhýbat soupeřovým výpadům a modlit se, aby vás některým úderem nesrazil k zemi. Navíc čím aktivnější jste, tím se vám snižuje pomalu i permanentní stamina, takže ve vícekolovém zápase byste mohli v pozdějších fázích zápasu naříkat, proč jste byli tak zbrklí.
Je tedy potřeba k útokům na protivníka přistupovat s rozvahou a taktikou. Nejvíce jsem to pocítil v on-line, kde někteří nezkušení borci se během prvního kola maximálně vybláznili a já jen držel defenzivní post, vykrýval jejich údery a občas se jal do klinče. Nicméně v druhém nebo třetím kole jim už došel dech a neměli z čeho brát a jejich údery postrádaly veškerou razanci. A přesně v tuto chvíli se můj defenzivní postoj začínal měnit v agresivní ofenzívu, která byla korunována pěkným knock-outem.
Ve většině případů se mi to takto povedlo. Tedy jen díky trpělivosti a taktice. Je pravdou, že tu a tam se někomu povedlo v prvním kole prorazit mou obranu a poslat mě k zemi během pár minut, ale to už je sport, že?
Celý zápas je prezentován věrohodně, včetně nástupu borců (omlouvám se, vlastně i dívek), představení rozhodčího, zpomalené záběry, skandující diváci, příjemný a emocemi nabitý komentář, moc hezké promotérky ukazující, které kolo nás zrovna čeká apod. Prostě vše, co byste během zápasu čekali, nechybí.
Připočteme k tomu, že hra vás oslní i svojí krásou. Vymodelování všech bíjců je do nejmenších detailů. Ale nejvíce práce odvedli vývojáři na kůži, na které se postupně projevují různé šrámy a modřiny, které jim soupeř uštědři. Jde to tak daleko, až se tu a tam odhodlané obličeje stávají postupně zkrvavené. Krev je samozřejmě v rámci možnosti, tedy žádná zabijačka se nekoná. Občas krev odkápne na soupeře nebo podlahu. Po konci kola mají vždy lékaři plné ruce práce, aby dali vše do pořádku. Prostě pořádný zápas se vším všudy.
Ještě se musím pozastavím u zápasení. Když jsem hrál EA Sports UFC, celkem dlouho mi trvalo, než jsem se sžil s ovládáním, které bylo poměrně složité, a to i navzdory celkem příjemnému tutoriálu.
Ale hodiny odříkání se postupem projevily. Příjemnou zprávou je, že EA Sports UFC 2 ovládání výrazně zjednodušuje. Třeba klinče nebo zápolení na zemi bylo kompletně překopáno. Má zkušenost je taková, že nacvičené ovládání z prvního dílu se mi hodilo a na nové změny jsem si zvykl velmi rychle. Nicméně nováčci budou potřebovat trochu času, než se jim vše zažije. Během zápasení vám však hra nabízí rady, co je dobré v dané situaci provést (jde vypnout).
Jak jsem podotkl, první díl nabídl pouze pár herních režimu. To EA Sports UFC 2 vrcholně napravuje. Krom klasického rychlého fightu si můžete vybrat kariéru, sestavit si váš kartičkový Ultimate team, jít si jen tak „rozbít hubu“ bez „válení se na zemi“ v Knock-Out režimu nebo si vychutnat některý ze slavných okamžiků. A to nemluvím o možnostech on-linu, kde můžete zápasy jen tak nebo postupovat na vrchol v ratingových soubojích.
Sice kariéra byla i v loňském ročníku, ale mé první kroky i letos směřovaly sem. Proč ne, kdo by si nechtěl zažít ten pocit „from zero to hero“. Po náročném cvičení a tuhých zápasech zvednout nad hlavu pás šampióna sní snad každý, ne? Navíc když si to můžete letos zažít i v roli křehké dívenky, což je pěkná výzva, ale bohužel tomu dost chybí, přestože kariéra zaznamenala pokrok oproti minulému dílu, ale je to stále uboze málo.
Kariéra je tak neustálým cvičením a zápasením a veškerý ten „cirkus“, tedy rozhovory, vážení, předzápasové velkohubé prohlášení a hádky zde chybí. Škoda, velká škoda. Úplně by se sem hodil kariérní mód z NBA 2k16, který byl prezentován příběhem zahrnující krom sportu i rodinu, školu apod. Úplně by tento režim získal nový náboj.
Novinkou v EA Sports UFC 2 je již tradiční režim pro jiné sportovní tituly od EA Sports – Ultimate team. Pokud náhodou někdo nikdy neslyšel, jde o herní režim, kde si postupně otvíráte balíčky s kartami, jenž obsahují sportovce, doplňky, trenéry či vybaveni. Následně z nich sestavujete svůj tým.
V EA Sports UFC 2 se snažíte sestavit svůj tým fighterů, abyste je postupně protlačili na vrchol. U tohoto režimu jsem strávil několik hodin, ale je fakt, že je to přesně ten mód, který docení nejvíce fajnšmekři. Během otvírání balíčků s kartami (např. Ve FIFě) očekáváte Messiho, Ronalda a podobné superstár. Tady jsou vaše výhry různé druhy úderů, kopů, chvatů apod. Pro běžné hráče to je přesně ta část, kdy si říká: „No dobrý, a to je vše?“. Nejspíše je to tím, že nedoceníme hodnotu dané kartičky tak jako v jiných sportovních simulátorech. Ale nadšenci UFC budou nejspíše jásat, jak dobře je tento režim proveden.
Během hraní jsem byl opravdu mile překvapen, jaký hra udělala skok od prvního dílu. Nejen po stránce hratelnosti, ale především po stránce herních možností. Navíc si velmi cením toho, že tvůrci udělali hru přístupnější širšímu publiku (zajímavé - v jiných případech mi to celkem vadí). Rozhodně si hru užijí všichni sportovní nadšenci. Další plus si u mě hra získala díky jednoduššímu ovládání, které se sice budete chvíli učit, ale po jejím zvládnutí se už můžete pustit do pořádných zápasů.
Za poskytnutí hry na recenzi děkujeme společnosti ABC Data
