Původní Mirror's Edge nemělo na růžích ustláno, rozhodně ne u mě. Příběhová část příšerně nudila a konec jsem dohrával se zatnutými zuby. Ale vedle toho kompetitivní sekce, kde šlo soupeřit s přáteli o nejlepší časy v připravených zkouškách, hra zářila. Stala se z toho u mě taková "parkourová Forza", předhánět některé přátele byla pecka a i šílenost. Takže na Catalyst se vlastně těším a aktuálně se ke mně dostala uzavřená beta.
Sympatická Faith v trochu novém vzezření je zpět. Během asi pěti minut poruší podmínku a už je zase za hranou zákona jako "běžec". Příběh moc řešit nebudu, jelikož se jedná o reboot série, takže asi tu jsou nějaká mrknutí okem na předchozí díl, ale jinak se jedná o vlastní příběh. Stále je tu Faith, stále ztratila svou matku při nepokojích a vše se odehrává v dystopickém městě.
Hlavní změnou oproti předchůdci je přesunutí hry do stylu "otevřeného světa". To je hned první věc, s čím mám osobně problém. Před lety bych skákal nadšením. Dovedl bych si představit ty skoky nebo zajímavé pobíhání po střechách. Jenže už za sebou máme Dying Light. Parkouroví zombíci nám dali akci, běh, dost věcí ke zkoumání a komplexní město. Takže namísto, aby mě tato změna nadchla, působí přesně opačně. Hned na začátku bety to potvrdí věc z kuchařky - "Co má mít open-world hra ve stylu Ubisoftu". Samozřejmě mluvím o sbírání nesmyslů.
Zase naskočí seznam věcí, které jde v různých čtvrtích najít. Mapa plná nepodstatných ikonek, jen aby toho bylo co nejvíc. Už mě to unavuje. Je to pohodlnost. Namísto precizně poskládaných úrovní, které prověří orientaci hráče a skill, se polovina hry schová do "otevřenosti". Nemluvě o tom, těžko hodnotit z bety, ale visí mi tu otazník nad velikostí herního prostoru. Přece jenom se pohybujeme hlavně na střechách a to dost herní mapu omezuje. Snad bude dostatek interiérů.
Bohužel Time Trialy podle mě ta otevřenost také poškodila. Čeká tu na mě x checkpointů na místech, které už jsem proběhl několikrát a neoplývají nápady. Vlastně i během prvních pár misí mi přišlo, že běhám pořád dokola po jednom malém kousku. Z toho mám ve finále opravdu strach. Příběhové mise mi přišly celkem krátké, člověk je proběhne za pár minut a je zase venku. Ani jedna mě ničím neupoutala - ta několikrát viděná z gameplayů je tu a ničím nevyniká. Asi nejotravnější je, jakým způsobem hra člověka vede za ručičku absolutně na každém rohu. Šestý smysl "běžce" je tu v podstatě taková GPSka, která mi skoro říká kolik udělat kroků na téhle střeše. Strašné, jakákoliv herní zábava v hledání vlastní cesty je fuč, protože hra pořád napovídá.
Samotná hratelnost je příjemná a během pár vteřin mi ovládání přešlo do krve. Prostoru k vlastnímu zlepšování je tam mnoho. Jen správně nastudovat to, z jaké výšky jsou dopady ok nebo jaké z nich vyžadují udělat kotoul, je dostatečná zábava. Tady je podle mě vše v pořádku až skvělé. Změna, že Faith nemůže používat střelné zbraně, je k lepšímu. Boj na blízko má skvělou implementaci a chytré kopnutí nepřítele přes zábradlí mě baví i podesáté. Celé je to doplněno zase dalším prvkem ze zmíněné kuchařky. Jsou tu XPčka, za ně vylepšujeme schopnosti Faith. Prostě se dneska nenosí, že hrdina video hry je prostě nejlepší a vše umí.
Co mě nejvíce zarazilo, je technické zpracování. Kdykoliv vidím logo DICE, tak cítím kvalitní grafiku v podání Frostbite Engine. Ač můžu mít k Star Wars: Battlefront sebevíce výtek, tak obrazové zpracování je úchvatné. Proto se stále nemohu srovnat s tím, jak beta Catalyst zrovna teď na Xbox One vypadá. Má představa, že když má hra převážně bílé zdi, občas proložené jinými barvami, což skvěle vyplňuje atmosféru dystopického města, tak nebude mít moc problémy s tím, aby grafika byla jemná. Jasně, spoustu výkonu sežere osvětlení, aby bylo co nejvíce přirozené na těch čistých plochách. Ale i tak bych čekal, že vyběhnu na první střechu a udělám "wow". Tak jako v prvním díle na stařičkém Xbox 360. To se nestalo a možná hůř, pocitově grafika působí příšerně.
Nevím, jestli za to může ta změna na otevřené město, ale docela by se to tím dalo vysvětlit. DICE doteď nedělalo nějak rozsáhlé mapy, o to větší průšvih to designérské rozhodnutí pro otevřenost je. Po jedné animaci jsem zůstal stát na střeše věžáku s cílem pokochat se městem. Dokáže to spousta her - zastavit mě, abych se rozhlížel do dáli (naposledy třeba Dark Souls 3). Tady mě však popadlo zděšení. V pozadí vidím příšerně otexturované kvádry, které mají představovat mrakodrapy, nic nelícuje, vše je prostě takové "past-gen". Radši jsem běžel dál a o to víc si všímal těch nedostatků. Přijdu si pro úkol ke generické NPC, koukám na její model a nejde to. Tak ohavný model postavy nemají snad ani diváci ve FIFA 16. Netuším v jakém rozlišení beta běží, ale moc líbivé není, bohužel přiložená videa a obrázky z mé hry, vypadají mnohem lépe než na velké TV u mě v obýváku.
Poklesy frameratu, zaseknutí hry během nějakého načítání sekvence na pozadí, to jsou věci, které si dovedu představit, že odchytají za ty dva měsíce, co ještě mají. Ale ten dojem z celku, to prostě nevidím reálně, alespoň ne na Xbox One. Rád bych vyzkoušel i PS4 verzi, zda je na tom také tak špatně. A opravdu doufám, že na PC v Ultra nastavení se na to koukat dá. Proto toto preview uzavřu, že jsem opravdu zvědavý, jak finální hra dopadne. Aktuálně na mě působí, že hezké jádro hratelnosti je obalené do příšerného designu. Ten navíc nesedí samotnému technickému zpracování. To mě osobně hází velký vykřičník, proč být s dalšími zprávami o této hře velice obezřetný.
